Oficiální protest

Když se kdysi dávno čtyři velcí zakladatelé dohadovali, kde budou mít jednotlivé koleje své kolejní místnosti, většina zakladatelů si vybrala poměrně slušné prostory, kde se studentům v následujících desetiletích bude bydlet dobře.

Havraspár se snad kvůli své lásce ke sportu a pohybu usídlil v nejvyšší Západní věži, odkud je dobrý výhled, spousta slunce a hromada čerstvého vzduchu. Od chvíle, kdy kouzelníci začali aktivně používat košťata, není pro studenty více jak druhého ročníku problémem ani ta hromada schodů.
Smůlu mají ovšem nováčci, kteří jsou ještě příliš malí na to, aby mohli sami používat koště. Na druhou stranu však… koho zajímají nějací nováčci?

Nebelvír si pro sebe zabral celou Severní věž a problém s výšlapem schodů vyřešil jednoduše tak, že proboural pár zdí k pohyblivému schodišti a od té doby se vozí. Vzniklou díru zacpal obrazem ošklivé obtloustlé matróny a nyní ji používá jako vstup.

Kde mají kolejní místnost Mrzimorští, to snad vědí jen oni sami, avšak vsadil bych se, že je to také nějaké víceméně normální místo se spoustou oken a světla.

Nevím, zda tenkrát na poradu Salazar Zmijozel přišel pozdě, nebo zda se proti němu ostatní tři zakladatelé jednoduše spikli. Neumím si totiž ani trochu vysvětlit, proč byla zmijozelská kolej strčena někam hluboko do vlhkého a tmavého sklepení, jako by snad na hradě nebyla spousta jiných nenavlhlých míst.

Vyhnali nás na místo, kde je zima, tma a vlhko. Kam nikdy nesvítí slunce a kde není byť jediné okno, kterým by mohl být dovnitř vpuštěn čerstvý vzduch. Kolejní místnost obývá ročně v průměru 65 lidí a všichni tito lidé mají tendence potit se v podpaždí. Tato podpaždí si musíte vynásobit dvěma, abyste získali celkový obrázek o tom, jak to ve zmijozelské kolejní místnosti asi tak vypadá, a to už vůbec nezmiňuji další části těla, která se zejména v létě nebo po famfrpálovém tréninku vůbec nedrží zpátky!

Samozřejmě jsme se snažili tento problém nějak vyřešit a pro zlepšení vzduchu například umístit do kolejní místnosti nějaké rostliny. Bohužel však rostliny naschvál hynuly z nedostatku slunečního světla. Později někoho napadlo pořídit tedy do kolejní místnosti rostlinu masožravou, která by energii získávala požíráním hmyzu a nepřítomnost slunečního světla by jí tedy nemusela vadit. V rámci úsporných opatření a s přihlédnutím k nedostatku hmyzu ve sklepení byla tedy namísto původních plánovaných 30 malých rostlinek pořízena jedna jediná, ovšem přes dva metry vysoká masožravá rostlina. Ta nám však byla zabavena poté, co se pokusila sežrat několik studentů.

Kvůli nedostatku světla je také provoz zmijozelské kolejní místnosti mnohonásobně finančně náročnější, jelikož na rozdíl od ostatních kolejí musí Zmijozel svítit i ve dne. Každoroční účet za svíce je tedy naprosto zdrcující.

(Přikládám fotografii zmijozelské kolejní místnosti za dne bez zakoupeného osvětlení.)

(Pro porovnání jsem se rozhodl přidat i snímek pořízený v kolejní místnosti v noci.)

Nedostatek přirozeného slunečního světla se samozřejmě odráží i na našem zdraví, a proto se nelze divit, že jsou zmijozelští studenti většinou lehce neurotičtí, protivní a nesnesitelní.

I když jsem si jist, že už nyní se čtenářům celá situace zdá katastrofální a jsou plni lítosti a soucitu a ochoty poskytnout Zmijozelu finanční podporu k nákupu svící, nedostatek světla a čerstvého vzduchu ještě zdaleka není tím nejhorším!

I to odpudivé a nehostinné sklepení nám totiž do užívání nebylo dáno celé, ale pouze jen jeho malá část. Zbytek sklepení byl z nějakého důvodu naplněn nebezpečnými příšerami, které jeho chodbami chodí sem a tam a hledají něco k snědku. Samozřejmě se ptáme, jak asi máme pokojně spát, když nás od hrozivých oblud odděluje jen jedna tenká, kamenná zeď? A co ten hluk? Přece si nemyslíte, že obludy mají tolik slušnosti, aby od desíti dodržovaly noční klid.

Ze všech uvedených důvodů se Zmijozel rozhodl podat oficiální stížnost proti podobnému zacházení a ihned přikládá několik rozumných požadavků, jak by se úděl Zmijozelských na škole dal alespoň trochu zmírnit, aniž by bylo nutné požadovat rekonstrukci celé školy a vytvoření odpovídajících prostor.

1.) Velká část sklepení je určená pro vykonávání školních trestů a je většinu roku nevyužívána. Nevíme, proč by lidé, kteří se provinili proti školnímu řádu a neumí se chovat, museli být za trest zavíraní zrovna do sklepení, kde my jsme pořád. Chcete tím snad něco naznačit?
Dovedeme si představit mnohem lepší využití těchto povětšinou prázdných prostor. Dalo by se zde například vytvořit skladiště, aby si sem zmijozelský pokladník mohl uložit všechno své zboží, které je momentálně skladováno v pánské ložnici a zabírá všechny postele kromě postele pokladníkovy. Nebo by se tam dala vytvořit další ložnice.
Mít vedle kolejní místnosti zavřené provinilé studenty není nic příjemného. Když student odevzdá úkol a pořád pro něj nikdo nepřichází, začne obvykle po dvou, třech dnech řvát, že už to má napsaný a že chce ven. My mu pořád dokola opakujeme, ať neřve, že si to profesor zjistí sám, jelikož mu tam někdo za tři nebo čtyři dny stejně musí přinést jídlo a vodu. Ale myslíte si, že to pomáhá?
Proto důrazně žádáme, aby potrestaní studenti byli zavření někam jinam. Můžete je třeba šoupnout na schody havraspárské věže nebo vedle sborovny a uvidíme, jak se vám to bude líbit!

2.) Pokud škola nemá další volné prostory, jsme ochotni přistoupit na jistý druh kompenzace v podobě pronájmu částí sklepení využívaných jinými obyvateli hradu. Jelikož jsme však v koleji všichni rozumní, ceny by nemusely být ani příliš vysoké.
Stačil by drobný poplatek za vstup do sklepení od soubojářů, kteří jdou do sklepení bojovat s příšerama. Vůbec se nám totiž nelíbí, že tam každej vleze, začne po příšeře metat kouzla a pak uteče. Příšery jsou pak zbytečně moc rozdrážděný a my vedle nich musíme žít!

Samozřejmě také každý potrestaný student zavřený do sklepení by pak platil pronájem za každý den zde strávený. Mimo jiné by to také mohlo snížit počet potrestaných.

Na závěr přiřazuji výpovědi očitých svědků, kteří ve zmijozelské kolejní místnosti tak, jako spousta dalších nebožáků, musí žít.

Nejprve jsem se zeptal zmijozelské famfrpálové kapitánky Andry Tigers, aby mi vypověděla, jak negativně ovlivňují podmínky sklepení (nedostatek čerstvého vzduchu, zápach, absence slunečního světla) výkon hráčů famfrpálu. A zda se neprojevují problémy spojené s tím, že hráči nejsou schopni poznat, kdy je den a kdy je noc. Z její odpovědi vám může být naprosto jasné, že Andra famfrpálu vůbec nerozumí.

Andra Tigers:
„Jde o zvyk. Když přijde do našeho vřele působícího sklepení prvák, je samozřejmě vykulený, ostřílení studenti jsou už ale na tmavé prostředí zvyklí. Mí hráči zmatení nejsou, moc dobře ví, že ráno začíná v moment, kdy se ozve bouchání na dveře jejich ložnice. Se zápasy rovněž problém nemáme, mám pečlivě vycvičené sovy, které vzbudí každou sobotu všechny, kdo už v osm hodin neběhá kolečka.“

Šel jsem tedy za autoritou větší, která by snad mohla mít rozum. Vyptal jsem se našeho stříbrného péčka Loralei Silwerin.

Loralei Silwerin:
„Nedostatek slunečního světla zmijozelské studenty určitě ovlivňuje. Hlavním příznakem je přežírání čímkoliv, především fazolkama, a to všude. V kolejce, ve Velké síni, na famfrhřišti, dokonce i v umývárně. Nejvíc přežíráním trpí prváci, než si zvyknou na naši temnou díru. Jen u Andry to dospělo do takového bodu, že si své pojídání fazolí nebo žabek dokonce ani nepamatuje.“

Jako dalšího jsem se vyptal zmijozelského prváka Lucase Redferrum, který se posledních několik dnů po kolejce nevyspale plouží sem a tam, usíná vestoje a kvůli nedostatku světla v kolejní místnosti dokonce občas nabourá do stěny nebo do spolužáka.

Lucas Redferrum:
„Mně osobně vadí ta vlhkost a s ní spojená plíseň. Občas se i bojím hodit hábit na zem, aby mi ho nesežraly ty divné houbičky, co tam rostou. Nedostatek světla má na zmijozelskou kolej magickou moc. Všichni se snaží být co nejdéle mimo kolejní místnost a většinou čas tráví na famfhřišti, což velmi těší Andru.“

A jako poslední jsem se zeptal spolužačky Hannabell Cavanaugh.

Hannabell Cavanaugh:
„No on je tam nějaký smrad? Nevšimla jsem si, nebo spíše jsem si na něj po těch letech natolik zvykla, že mi to příjde absolutně normální. Já osobně mám raději šero, z moc prosluněných míst mě bolí akorát tak oči, přítmí sklepení mi naprosto vyhovuje, a až na občasný křik příšer je tam docela klid a útulno. Mám to tam ráda, určitě bych nechtěla šlapat ty vysoké schody do nějaké věže, kde by byla jiná naše společenská místnost.“

Z výpovědi Hannabell, která na současném stavu nenachází nic neuspokojivého, je zcela očividné, jak vážné to s ní je, a jsou tedy reálné důvody obávat se o její duševní zdraví!

Pro Denní věštec
Zpytlehněv Zďáblíkov