O víkendu jsem se s bratrem Filiusem potkala v rezidenci Orionisů na rodinném obědě. Při pojídání vybraných pokrmů se dostala na přetřes řada zajímavých záležitostí, takže jsem se rozhodla je uveřejnit v DV.
– S mastnou pusou, ale hezky zostra… – Nepřijde ti rozhovorů v DV už nějak moc? Jako nápad je to pěkný, ale devalvuje to moji rubriku. Co řekneš na svoji obranu?
Ano, přijde mi jich tam moc. A ano, čeho je moc, toho je příliš. Nicméně bohužel v současné době opravdu nemám dostatek času k tomu, abych stíhal nahánět – respektive prosit – redaktory jednoho po druhém, případně psal články každý den sám; o nějaké větší akci ani nemluvě, bohužel.
A kam zmizel Bulwar a Mystifikace, když už drbu tvoji činnost v DV?
Nikam, oba mi každý týden dodávají hned několik článků, nicméně musím konstatovat, že mnohdy jsou jejich objevy natolik šokující, že si je nedovolím vydat ani v DV.
A co nového v tvém sídle v Godrikově Dolu? Viděla jsem, že sis pořídil novou vanu. A co skřítky, už jsi se na ně vzmohl? Nebo stále šůruješ ručně?
Skřítky pochopitelně vlastním, přeci si nebudu uklízet sám! Pokud na mně přeci jen přijde tato nálada, spokojím se se zametáním podlahy, to je taková má tajná libůstka.
Míváš často hosty nebo v domku trávíš čas raději sám?
Preferuji návštěvy a velké párty, jsem od přírody společenský tvor, ehm, no jistě, jak jinak…
Letos nově učíš Latinu, o kterou je celkem velký zájem. Jak jsi s úrovní studentů spokojen?
Ona úroveň se pochopitelně různí – zatímco někteří studenti se s latinou jako takovou před přihlášením na předmět nesetkali, jiní ji již studují šestým rokem – a od toho se pochopitelně odvíjí správnost vypracování domácích úkolů… Ovšem ve všeobecném měřítku mohu říci, že jsem spokojen, většina studentů je schopných.
Jak se těšíš na CKÚ? Všimla jsem si, že sis zapsal dva skvělé předměty… Myslíš ale, že je zvládneš?
Myslím, že jen stěží, přeci jen je jejich profesorka neskutečně přísná a jsem si celkem jist, že má zkouška bude chyták vedle chytáku, však víš sama…
Sám tu a tam vypíšeš nějaký nový seminář. Kde bereš inspiraci? (A motivaci?)
Nu, jde vlastně o semináře staré, které povětšinou vznikaly ještě před letními prázdninami – kde jsem bral inspiraci prostě netuším, je mnoho zajímavých témat, o nichž se dá napsat seminář, a vybrat si nějaké není tolik náročné. – usměje se –
Největší – no, tak jo, řekněme motivací, je pro mě pocit dluhu mým kolegům, u nichž semináře absolvuji já. Oni se se seminářem dřeli déle než já s úkolem do něj, dostali za tuto práci menší odměnu než já – a ještě se třeba sami nemají kam zapsat. A je prostě slušné jim tuhle příležitost oplatit, ne?
Jak se těšíš na profesorský famfrpál? Nemáš pocit, že to nebude „ono“, že profesoři prostě nejsou parta?
Hehe, no, abych řekl pravdu, v současnosti se příliš netěším, času mám vážně nemnoho a představa, že se mi tahle sobota odkrojí o dalších pár hodin, mi opravdu radost nedělá.
Na druhou stranu mě zajímá, jaká bude profesorská účast a jaký budeme schopni podat výkon…
Uvidíme, nerad bych soudil dopředu, nedokážu ani odhadnout, jestli nás na zápas přijde pět či dvacet – to se prostě uvidí.
Orionisová dojedla oběd.
Díky, teď pojď vyřezávat dýně!
