Je středa… Den, kdy má v DV vyjít článek ode mě. To vše by bylo v pořádku. Bohužel nápady se zrovna nehrnou. Pokud nechci kritizovat, hodnotit, bilancovat či polemizovat, není o čem psát… Nuda.
Nic zajímavého se totiž na hradě neděje. Proto jsem vyrazila mezi mudly, abych zjistila, jakou radost jim přinesl čerstvý sníh, který pokryl celou Evropu. A „radosti“ jsem si užila vrchovatou měrou. Rozhodla jsem se totiž využít i mudlovskou dopravu. Nevěděla jsem, na koho v duchu sesílat kletby silněji – zdali na dopravní podniky či silničáře (viz Slovník mudlovských pojmů od Phillipy de Magik), které zima v prosinci tradičně překvapila. Nechápu, že se mudlové cpou do těch svých tramvají, trolejbusů a autobusů (viz tamtéž) v počtu větším, než je malé množství. Inu, mudlové.
Proto jsem ráda, že jsem zpátky u nás na hradě. Je tu sice poněkud mrtvolnější období, ale Merlinudíky za něj! Svařený máslový ležák v klidu útrob kabinetu, tu a tam nějaký ten úkol na ohodnocení a hlavně sníh. Naštěstí jen za okny! U Merlina, jak ten z teplé místnosti vypadá pohádkově krásně. A dnes ještě tak báječná věc jako výplata. Co víc si přát?
Snad jen to, abych už se dokopala konečně sepsat CKÚ. A co vy, jak jste na tom s vypracováváním zkoušek?