Je tomu pár týdnů, kdy oddělení knihovny získalo nového vedoucího pracovníka. Martin Javor již jednou funkci zastával, a tak mne zajímala nejen jeho knihovnická budoucnost, ale také minulost. Co vše mi prozradil o svých plánech se dozvíte v následujícím rozhovoru, který byl proložen několika máslovými ležáky.
Denní věštec: Dobrý den, pane, předem velmi děkuji, že jste si našel chvíli a sešel se se mnou v této malebné hospůdce. Samozřejmě se budeme věnovat hlavnímu tématu, a tím je vaše nová funkce knihovníka, avšak dovolte, abych čtenářům připomněla váš hogwartský příběh. Z dávných zdrojů jsem se dozvěděla, že jste patřil mezi havraspárské studenty a po úspěšném absolvování OVCÍ jste zfialověl. Vzpomínáte na tuto dobu před fialovou barvou, nebo tyto časy již odvál písek?
Martin Javor: I já vám děkuji za možnost s vámi chvíli posedět. Je pravda, že už je to velmi dlouho, co jsem byl studentem. Přesto na ty dny rád vzpomínám, protože to byly chvíle bez starostí a zodpovědnosti. Ale nechtějte po mně žádné vzpomínky, musel bych si donést svou myslánku. – spiklenecky mrkne –
Denní věštec: To bych si rozhodně nedovolila, takto mi to opravdu stačí. – usměje se a uskrne si máslového ležáku – Již jednou jste pozici knihovníka zastával. Bylo to nedlouho po zfialovění? Co jste od toho poprvé čekal a splnila funkce vaše očekávání?
Martin Javor: Funkci knihovníka jsem zastával ihned po ukončení studia. Vypsaný konkurz byl právě důvodem, proč jsem opustil havraspárskou kolej. Nevím, jestli bych to nazval očekáváním, spíše jsem měl cíle. Tím největším bylo povznesení a zkvalitnění školní knihovny, rozšíření knihovny o nové svazky a celkové zvýšení povědomí o této části hradu. A myslím, že se mi to po jistou dobu dařilo.
Denní věštec: Měl jste ihned jasno, co chcete změnit, nebo jste dával nápady dohromady až poté, co jste se do svého úkolu více ponořil?
Martin Javor: Dlouho jsem přemýšlel při sepisování motivačního dopisu a třídil nápady a myšlenky. Takže s hrubou kostrou nápadů jsem do funkce již přicházel a v průběhu jsem už jen pouze ladil a přijímal nové nápady od čtenářů, kteří školní knihovnu navštívili.
Denní věštec: Z jakého důvodu jste post opustil? Není-li to tajné.
Martin Javor: Odešel jsem, protože jsem doufal, že s novou krví se knihovna opět oživí. Práce knihovníka je velmi vyčerpávající a mně už se tehdy nedostávalo sil a nápadů, jak život opět rozproudit. Bohužel se ukázalo, že to nestačí. Proto jsem se rozhodl ucházet se o funkci znova s novými nápady a novým elánem.
Denní věštec: Nelitoval jste toho?
Martin Javor: Ze začátku samozřejmě ne, ale postupem času se mi začalo po knihovně stýskat. A litoval jsem, že alespoň z pohledu běžného čtenáře a návštěvníka nebyla vidět žádná práce. Nyní vidím, že toho mí nástupci/předchůdci udělali dost, ale bohužel většina z toho byla jen technická, a tedy neviditelná práce.
Denní věštec: Když byl tento rok opět vypsán konkurz na knihovníka, byla jasná volba se přihlásit, nebo jste váhal?
Martin Javor: Neváhal jsem ani na chvíli.
Denní věštec: Když jste pak místo skutečně i obsadil… byla radost veliká jako celá Afrika? – zasměje se –
Martin Javor: To nevím, jestli jako celá Afrika. – zasměje se – Ale řekněme, že taková, jaká může jednoho člověka zcela naplnit.
Denní věštec: Máte už nějaký plán, jak a co změníte? Co nového nám knihovna přinese?
Martin Javor: Především bych rád do činnosti knihovny zapojil více lidí, a stejně tak si přeji, aby se knihovna více zapojila do dění na hradě. Mám proto připravených několik projektů. Ty vycházejí z původních vizí, ale i z úplně nových, které jsem načerpal během odloučení od knihovny. Už teď však mohu prozradit, že chci oživit setkání se spisovateli naplněné nejen novými poznatky, ale i minisoutěžemi.
Denní věštec: – pokyvuje natěšeně hlavou – Sice asi každý ví, co dělat, ale přeci jen se zeptám a třeba tak trochu pomůžu: jak se my jako studenti či ostatní obyvatelé můžeme zapojit do knihovny? Jde to vůbec?
Martin Javor: Každý obyvatel hradu má možnost zapojit se do činnosti knihovny několika možnostmi. Nejznámější možností je to pomocí brigády v soutěžích. Tato možnost bude v brzké době doplněna dalšími soutěžemi, jejich plnění nebude tak náročné jako psaní vlastní knihy. Další významnou možností je knihovnu navštívit, půjčit si knihu, přečíst si ji a poslat mi její zhodnocení a nápady na vylepšení. Třetí významnou možností je řádně si vytřídit myšlenky a přidat nějakou zajímavou vzpomínku do školní myslánky. V dohledné době se bude moci každý zapojit i pomocí oněch setkání se spisovateli, kde bude moci vznést nápady na vylepšení knih či celé knihovny. Takže těch možností je jistě dost.
Denní věštec: Moc děkuji za podrobný výčet, obyvatelé hradu mají tedy opravdu spoustu možností se zapojit. Já sama jsem tu touhu měla také, avšak jsem nikdy nedostala odpověď, takže pevně věřím, že se staronovým zkušeným velitelem bude vše opět fugnovat a knihovna poběží jak na drátku. Měl byste ještě něco, co byste rád dodal?
Martin Javor: Rád bych vyzval všechny obyvatele hradu, aby přes léto načerpali dostatek inspirace a sil, které od začátku školního roku vloží nejen do studia, ale právě i do školní knihovny. Školní knihovna má mnoho krásných a čtivých knih, které stojí za to si půjčit. Bohužel je spousta těch, jež svojí kvalitou úplně neodpovídají. Ty bych rád s pomocí všech vylepšil, přepsal či doplnil. Na všechny čtenáře se v knihovně budeme těšit.
Denní věštec: Přeji vám tedy mnoho štěstí do nastávajících časů v čele knihovny.
Pro Denní věštec
Helen Miltonová