Každý může být závislý na něčem jiném – na mrkvi, mléku, galeonech, Ewelině, škole. Ale jen jedna mrzimorská studentka může být závislá na Bertíkových fazolkách tisíckrát jinak. Vážení kouzelníci, představuji vám Sirael de Gevaudan 🙂
Vše začalo nenápadně v loňském létě. Sirael brouzdala bezvýznamně hradem a neměla co dělat. A jelikož žvýkání bylo její jedinou zábavou po večerech (nepočítáme útěky před Protivou), nosila s sebou vždy krabičku fazolek. Ty jí tak zachutnaly, až je jedla nejen po večerech, ale také přes den. Ovšem zásoby nejsou nekonečné a tak jednoho dne Sirael snědla poslední fazolku. Ovšem co následovalo, to opravdu nečekala.
„Už po jedné hodině jsem dostala strašnej absťák,“ vzpomíná Sirael, za kterou jsme se kvůli tomuto článku vydal do školního mrazáku. „Musela jsem někde sehnat další.“
A tak hledala a hledala. Prolézala, kde co. Ovšem, když pan ředitel otevřel Ďáblovu jámu, už hledat nemusela.
„Trávila jsem tam minimálně 3,5 hodiny denně, než jsem získala potřebné množství.“
Nicméně nikomu to stále nepřipadalo zvláštní, neboť si všichni mysleli, že si Sirael dělá „zásoby na zimu“. Ale poté, co se začaly ztrácet fazolky ze všech kotlíků i nekotlíků, vlastních i cizích, všichni se snažili Sirael pomoci. Ale Sirael chtěla víc a víc. A kde to vzít? Jediný, kdo vlastnil přes 1500 fazolek, byl v té době Midar Kilahim. Ten se nechal počátkem podzimu zmrazit a Sirael toho hned využila ve svůj prospěch.„Já ji při tom viděl, mástře,“ vzpomíná jeden nebelvírský student. „Dala mi pak přes 100 kusů, abych to nikomu neprásk. Jo a taky říkala, že pokud to vykecám, něco mi udělá.“
Když byl p. Kilahim rozmrazen a zjistil, co se stalo, vyžadoval po Sirael náhradu. Ta se ovšem zalekla a rychle se nechala zmrazit v domnění, že se na celou věc zapomene.
A my doufáme, že až rozmrzne, nedostane megaabsťák. Přece jen neměla fazolky už kolik měsíců. To by pak byl tuňák :-))