Je pondělí ráno a já opatrně vplouvám do Velké síně, odkud se již z dáli linou hlasité kvoky do rytmu písně Funky Town. Pohyby frontkohouta slepičí kapely jsou skutečně dechberoucí. Dechberoucí je i hostina, kterou připravili skřítci – pečínka, velikonoční nádivka a špenát a k tomu všude vajíčka, perníčky a čokoládoví zajíčci. Až na chvíli lituji, že nemám jazyk.
Již po prvních vteřinách v síni je jasné, kdo bude nominován na násilníka roku. S trochou štěstí třeba skončí i ve sklepení! Nebelvírský student Pitrys Monty horečně běhá po síni a máchá pomlázkou na všechny strany. Dívčí pozadí před ním prchají, ale neúspěšně. Šup! Au! Povedlo se mu dokonce vyšlehat i mou existenci. Opakovaně.
Ano, je zřejmé, že jednou pro Pitryse není dost. Zcela zaslouženě se na jeho konto ozývají obvinění ze sadismu, krutoismu a všelijakého dalšího -ismu. Odplata na sebe nenechává dlouho čekat a na hlavě školního mlátiče přistávají vejce, bomby hnojůvky a kletby s žabí proměnou, až se z toho Pitrys zkvokává a stává se kohoutem. Třeba se nám ho po poledni podaří utopit…
Ale opusťme na chvíli Velkou síň a vydejme se do kurníku. Mnozí studenti bezradně křižují Příčnou ulici (mě nevyjímaje), než jsou konečně nasměrováni do Prasinek. V kurníku tam poklidně sedí houfek slepic, a když máte fištróna, podaří se vám z nich vymámit i nějaké to kouzelné vajíčko s překvapením uvnitř. Spolu s ostatními se tedy pouštím do lovu na komplet zajícomutů.
Ač se na Příčné štosují davy študáků, velikonoční obchod Ušákovo doupě se letos evidentně zjevuje jen privilegovaným… – odkašle si a pohlédne na madam Dawsonovou, která se honosí Šaty velikonočního nebe od švadleny Newiky Shelley Lovecraft – Uvidíme, jestli nás Ušák vezme na milost.
A zpátky do Velké síně, kde už se ke šlehání nic netušících děvčat, žen a dinosaurů připojil i nebelvírský duch Martin Matýsek. Ta rudá krev si zřejmě nedá pokoj ani po smrti. Po značném úsilí a četných modřinách se konečně zadaří přišlehat větvičky i madam Meissed.
Aby toho hluku v síni nebylo málo, Cheech Lee dostává huláka od zmijozelské famfrpálové kapitánky. Těžko říci, co ti dva mezi sebou mají… nějaké žlutozelené spory?
Odbíjí dvanáctá hodina a na Příčné ulici se konečně zjevuje pan Ušák i se svým doupětem. Bezradné studentky neví kam dřív! Velikonoční šaty budou muset počkat, zadostiučinění v podobě chrstnutí vody i s vědrem na hlavu pánského osazenstva má přednost. Voda teče horem dolem, proudy se valí, slepice prchají… Z Velké síně se stává aquapark.
Přilétá další hulák od Ontarie, tentokrát určený Maye Prinz. Madam Any otvírá vánoční dárky. Je na mě převrhnut hrnek s vodou. Spolužáci se hromadně mění v kohouty, kuřata a slepice a vyzývají se ke kohoutím zápasům. Neproměnění studenti zahřívají pánve a chystají se ze svých kuřecích kamarádů uvařit oběd. Fialoví sbírají magíky jak na běžícím pásu. Přemýšlím, zda jsem se nějakým nedopatřením neoctla U Svatého Munga.
Myslím, že mohu s jistotou konstatovat, že letošní Velikonoce na hradě byly vskutku živé. Ze své nováčkovské perspektivy žel nemohu nabídnout porovnání s předešlými lety, nicméně o mnoho větší pozdvižení si představit nedovedu. Ale kdo ví, třeba nás příští rok překvapí.
A nakonec si neodpustím uštěpačnou poznámku k hradním čarostavitelům. Špatné pády při zaříkávání nás provází již delší dobu, nicméně když se Velká síň změnila v jednu velkou kletbu, nebylo možné si záměny 4. a 2. pádu nevšimnout. Občas to může být matoucí a indikovat, že se některé osoby rozmnožily a pohybují se na hradě ve větším množství. Což by zrovna v tomto případě… – mrkne na přiložený důkaz – … bylo samozřejmě žádoucí, ale pro dobro duševního zdraví všech přítomných by se s tím už mohlo konečně něco udělat.
Pro Denní věštec
Nina Yozhinsky
Ninuuš moc krásný článek!