I když toho letos s mudly o Velikonocích mnoho nenaslavíme, o to víc si to můžeme užít na hradě! Tak asi znělo motto některých hradních duší, zejména pak jedné červené… Pojďte si se mnou zrekapitulovat Velikonoční pondělí na našem hradě.
Je pondělí ráno a já opatrně vplouvám do Velké síně, odkud se již z dáli linou hlasité kvoky do rytmu písně Funky Town. Pohyby frontkohouta slepičí kapely jsou skutečně dechberoucí. Dechberoucí je i hostina, kterou připravili skřítci – pečínka, velikonoční nádivka a špenát a k tomu všude vajíčka, perníčky a čokoládoví zajíčci. Až na chvíli lituji, že nemám jazyk.
Již po prvních vteřinách v síni je jasné, kdo bude nominován na násilníka roku. S trochou štěstí třeba skončí i ve sklepení! Nebelvírský student Pitrys Monty horečně běhá po síni a máchá pomlázkou na všechny strany. Dívčí pozadí před ním prchají, ale neúspěšně. Šup! Au! Povedlo se mu dokonce vyšlehat i mou existenci. Opakovaně.
Ano, je zřejmé, že jednou pro Pitryse není dost. Zcela zaslouženě se na jeho konto ozývají obvinění ze sadismu, krutoismu a všelijakého dalšího -ismu. Odplata na sebe nenechává dlouho čekat a na hlavě školního mlátiče přistávají vejce, bomby hnojůvky a kletby s žabí proměnou, až se z toho Pitrys zkvokává a stává se kohoutem. Třeba se nám ho po poledni podaří utopit…
Ale opusťme na chvíli Velkou síň a vydejme se do kurníku. Mnozí studenti bezradně křižují Příčnou ulici (mě nevyjímaje), než jsou konečně nasměrováni do Prasinek. V kurníku tam poklidně sedí houfek slepic, a když máte fištróna, podaří se vám z nich vymámit i nějaké to kouzelné vajíčko s překvapením uvnitř. Spolu s ostatními se tedy pouštím do lovu na komplet zajícomutů.
Ač se na Příčné štosují davy študáků, velikonoční obchod Ušákovo doupě se letos evidentně zjevuje jen privilegovaným… – odkašle si a pohlédne na madam Dawsonovou, která se honosí Šaty velikonočního nebe od švadleny Newiky Shelley Lovecraft – Uvidíme, jestli nás Ušák vezme na milost.
A zpátky do Velké síně, kde už se ke šlehání nic netušících děvčat, žen a dinosaurů připojil i nebelvírský duch Martin Matýsek. Ta rudá krev si zřejmě nedá pokoj ani po smrti. Po značném úsilí a četných modřinách se konečně zadaří přišlehat větvičky i madam Meissed.
Aby toho hluku v síni nebylo málo, Cheech Lee dostává huláka od zmijozelské famfrpálové kapitánky. Těžko říci, co ti dva mezi sebou mají… nějaké žlutozelené spory?
Odbíjí dvanáctá hodina a na Příčné ulici se konečně zjevuje pan Ušák i se svým doupětem. Bezradné studentky neví kam dřív! Velikonoční šaty budou muset počkat, zadostiučinění v podobě chrstnutí vody i s vědrem na hlavu pánského osazenstva má přednost. Voda teče horem dolem, proudy se valí, slepice prchají… Z Velké síně se stává aquapark.
Přilétá další hulák od Ontarie, tentokrát určený Maye Prinz. Madam Any otvírá vánoční dárky. Je na mě převrhnut hrnek s vodou. Spolužáci se hromadně mění v kohouty, kuřata a slepice a vyzývají se ke kohoutím zápasům. Neproměnění studenti zahřívají pánve a chystají se ze svých kuřecích kamarádů uvařit oběd. Fialoví sbírají magíky jak na běžícím pásu. Přemýšlím, zda jsem se nějakým nedopatřením neoctla U Svatého Munga.
Myslím, že mohu s jistotou konstatovat, že letošní Velikonoce na hradě byly vskutku živé. Ze své nováčkovské perspektivy žel nemohu nabídnout porovnání s předešlými lety, nicméně o mnoho větší pozdvižení si představit nedovedu. Ale kdo ví, třeba nás příští rok překvapí.
A nakonec si neodpustím uštěpačnou poznámku k hradním čarostavitelům. Špatné pády při zaříkávání nás provází již delší dobu, nicméně když se Velká síň změnila v jednu velkou kletbu, nebylo možné si záměny 4. a 2. pádu nevšimnout. Občas to může být matoucí a indikovat, že se některé osoby rozmnožily a pohybují se na hradě ve větším množství. Což by zrovna v tomto případě… – mrkne na přiložený důkaz – … bylo samozřejmě žádoucí, ale pro dobro duševního zdraví všech přítomných by se s tím už mohlo konečně něco udělat.
Pro Denní věštec
Nina Yozhinsky
Ninuuš moc krásný článek!