Prázdniny zdánlivě svádí k pocitu klidu a pohody. Ovšem v tomto případě zdání klame. Právě prázdniny jsou pro mnohé obyvatele školy tím nejhektičtějším obdobím. Co se děje za zdmi hradu? Jak skřítkové zvládají pravidelnou údržbu hradu? Lze kouzlem opravdu zvládnout cokoli? Dočtete se více, stačí otočit stránku. Příjemné počtení…
Skřítkové jsou tvorové velice vynalézaví a šikovní. Navíc opravdu pracovití a oddaní. Svou práci dělají vždy s obrovským nadšením a jejich preciznosti se nevyrovná ani ten nejdokonalejší moderní stroj. Na našem hradě pracují nespočetně let. Znají každé zákoutí, každý centimetr dlažby či koberce. Každou cihlu či strom. Při své práci používají velice složitá, prastará kouzla, která udržují celý hrad doslova vypulírovaný jako ze škatulky. Jsou však místa, kde musí skřítci s užíváním kouzel pracovat velice opatrně.
Například v sovinci. Zde skřítci užívají kouzla minimálně. Sovy je nemají rády, jsou zvyklé na svůj soví klid. O prázdninách však nastává čas generálního úklidu sovince. Musí se vymést každý kout a vykartáčovat každé bidýlko. Vydrbat nožičky sov, naostřit zobáčky a naleštit křídla.
Dále, jako na velice důležitou věc, se nesmí zapomenout pořádně promazat pohyblivá schodiště. Zkontrolovat každý šroubek, matičku, desku či schod. Aby schodiště mohlo nadále provozovat pěkné čertoviny.
Jak víme, na hradě se nachází obrovská spousta obrazů. Péče o ně není nijak složitá, stačí otřít prach či přemalovat rám. O prázdninách se jim, tedy vlastně postavám na obrazech, věnuje jiná péče. Každá postava, žena, muž nebo dítě, se musí pečlivě odlíčit a zase zpět namalovat. Je to práce nudná, zdlouhavá a postavy na obrazech si velice rády stěžují.
Pracovité ruce skřítků se nemálo zapotí při výměně svíček. A to naprosto všude. Od sklepení, přes Velkou síň, po všechny komnaty, učebny… absolutně všude. Na to mají skřítci vypracovaný přesný plán a rozpis. Každý rok se střídají, aby nedošlo k rozepři, protože tato práce je nejneoblíbenější.
Ovšem ani úklid pokojů studentů nepatří mezi oblíbené činnosti. Studenti si opravdu často zapomenou vše řádně sbalit. Někdy se skřítci diví, mají oči navrch hlavy, co vše najdou za postelí či pod matrací.
Svou péči si zaslouží nejen okna hradu, ale také leštění vitráží. Aby až slunce pohladí svými paprsky jednotlivé kousky barevných sklíček, vznikla ta správná duha, tisíce hravých odlesků světel a dokonalá souhra stínů. V tomto jsou skřítkové naprostí machři. Kdejaký mudla by si mohl přát mít takto vyleštěná okna.
Další opravdu nepříjemnou prací je znovunaplňování kalamářů inkoustem. Během let skřítci zjistili, že je lepší tuto aktivitu vykonávat bez kouzel. Přeci jen ty drobné modré kapičky, co se u kouzel vždy nepodaří podchytit, jdou špatně dolů jak z nosu, tak i ze dřeva. Z kalamáře je tedy potřeba vylít starý inkoust, pečlivě nádobku vyčistit a znovu naplnit. Když tedy o prázdninách potkáte modré skřítky, nastal čas pro tuto práci. Ovšem mezi nimi potkáte i skřítky šedé. To jsou tzv. krboví skřítci. Ti zase pro změnu čistí krbové cesty, prosívají letaxový prášek a udržují průchodnost těchto cest.
I v nejvyšších patrech hradu se pilně pracuje. Je potřeba naleštit všechny věštecké koule, aby skrze ně bylo dobře vidět. Svou péči si zaslouží i Astronomická věž. Je potřeba precizně seřídit astronomické hodiny na věži. Prázdniny jsou proto dobou, kdy se seřizují, nejvhodnější. Práce je to velice zdlouhavá, skřítci dodržují veškerá bezpečnostní opatření.
Ovšem práce není potřeba jen uvnitř hradu, ale také venku, na pozemcích. Tráva, jak jste si jistě všimli, se neseká. Je na ní trvalé kouzlo samostříhání, ale vrba Mlátička se stříhání nevyhne. Pravidelné letní zkracování si vrba nijak neužívá a dává to najevo četnými podlitinami na tělech skřítků. Ti se však nevzdávají a o vrbu s láskou nadále pečují.
Samozřejmě i famfrpálové hřiště neunikne pozornosti úkliduchtivých skřítků. Je potřeba zasypat díry na trávníku, nalakovat obruče, sešít potlouky nebo učit zlatonky létat. Pro tuto práci mají skřítci svůj sportovní tým, který zlatonkám věnuje veškerý čas. Sportovní skřítci jim ukazují, jak správně používat křídla, jak nejrychleji přeletět hřiště, jak správně využít svou hbitost a ladnost. Na konci učení je každá zlatonka esem mezi letci. Skřítčí zlatonky jsou nejrychlejší a nejhbitější ze všech na světě.
Práce zbývá samozřejmě ještě mnoho, zde jsme vyjmenovali ty nejzáludnější. Jsme skřítkům vděční za plynulý chod hradu, za jejich kuchařský um i uklízecí šarm. Grácie, s jakou se každé práce chytí, je neskutečná.
A jak je to tedy možné, že jsme stále tak spokojení, když jsou kouzelníci stále více a více nároční? Prozradíme vám, milí čtenáři, malé tajemství. Skřítci totiž pravidelně docházejí na rekvalifikační kurzy v pokročilých čisticích kouzlech a vaření. A my jim za vše, co pro nás dělají, opravdu ze srdce děkujeme.
Pro Denní věštec
Petromila Nivalis