Annie Reprobate, bývalá havraspárská prefektka, milovnice veganské zmrzliny a popcornu a držitelka Řádu Roweny z Havraspáru z roku 2014. To vše je slečna, která nedávno převlékla svůj modrý kabát za fialový. Jak vzpomíná na své začátky na našem hradě, jaké má cíle a co ji vedlo k rozhodnutí zařadit se mezi „starší vrstvu“ obyvatel hradu? To vše a ještě více najdete v následujícím rozhovoru.
Denní Věštec: Předem velice děkuji za čas, který jste si na mě udělala. A pokud jste připravená, pak můžeme začít.
– Annie Reprobate přikývne připraveně hlavou –
Denní Věštec: Vzpomínáte si na své začátky na hradě? Nebo už je to tak dlouho, že už si ani nevybavíte, jaké to bylo?
Annie Reprobate: Mám sice začínající sklerózu, ale ještě si to vybavuji. – zasměje se – Začátky byly úžasné! Měla jsem spoustu energie, vysoké cíle a neustále objevovala na hradě své možnosti. Čas na hradě byl skvělým útěkem před mudly.
Denní Věštec: Několik let jste působila jako havraspárská prefektka, tudíž jste byla v koleji velmi aktivní. Je něco, co vám tato pozice dala nebo naopak vzala?
Annie Reprobate: Dala mi hlavně mnoho zkušeností a možnost se kreativně projevit. Vzala mi možná trochu víc času než běžnému studentovi, ale v té době mi to vůbec nevadilo.
Denní Věštec: Měla jste od nástupu do školy nějaký jasný cíl? Například se stát profesorkou nebo případně kolejní ředitelkou? Nebo jste nikdy takto neuvažovala?
Annie Reprobate: Při nástupu jsem měla ze začátku „menší cíle“. Stát se prefektkou, primuskou a hlavně dobrou studentkou. Postupem času jsem si ale začala říkat, že být profesorkou by bylo to, co by mě do budoucna hodně bavilo, a tak jsem začala mířit výše. Post kolejní ředitelky bych si nechala jako další cíl na později. Teď bych nemohla dát koleji to, co by potřebovala. – usměje se –
Denní Věštec: Na našem hradě jste už poměrně dlouho. Měla jste někdy myšlenky na odchod nebo dokonce snad odešla k tučňákům? Pokud ano, pak proč?
Annie Reprobate: K tučňákům jsem se již několikrát podívala. – otřese se zimou – Důvod byl vždy stejný – mudlové mě potřebovali víc a já jsem nechtěla zanedbávat své povinnosti na hradě. Odejít jsem nikdy nechtěla.
Denní Věštec: Na hradě jste od roku 2012, to znamená, že už musíte znát školu křížem krážem. Byl to jeden z podnětů, proč jste se rozhodla převléknout modrý hábit za fialový?
Annie Reprobate: Přesně tak, potřebovala jsem změnu a zažít hrad také z jiné pozice. Teď mám zase mnoho nového, co musím probádat. – zasměje se –
Denní Věštec: Zkoušky OVCE jste dělala až v letošním roce, přitom jste na hradě již dlouho. Byl nějaký důvod jejich odkladů?
Annie Reprobate: Původně jsem chtěla dělat OVCE z Kouzelnické angličtiny, mám z ní NKÚ, ale nenašel se nikdo, kdo by mi OVCE vedl. Nakonec jsem po pár letech nezdarů rozhodla, že již nebudu čekat a zvolím jiný předmět.
Denní Věštec: Když u zkoušek zůstaneme, jak se vám zkouška skládala? Bylo to náročné, nebo jste to zvládla levou zadní?
Annie Reprobate: Nakonec jsem se až divila, jak to šlo lehce. Téma mé práce mě moc bavilo a ústní zkouška byla moc příjemná. Byla jsem nejdříve hodně nervozní, ale úplně zbytečně. Určitě všem radím, ať si vyberou předmět, ke kterému mají blízko.
Denní Věštec: Proč jste si vybrala právě předmět Kouzelnické svátky? Co vás na něm zaujalo? Je to obor, kterému se více věnujete?
Annie Reprobate: Já jsem blázen do svátků. Každý svátek je pro mě důvod k oslavě, takže to byla jasná volba, když jsem si předmět vybírala. Ráda i organizuji oslavy a je to taková srdcovka. – zasní se –
Denní Věštec: Jaké máte teď plány jako zaměstnanec? Chystáte se na spoustu soutěží pro obyvatele hradu či snad toužíte po nějakém z uvolněných míst?
Annie Reprobate: Vypisuji postupně soutěže a teprve se pořádně rozhlížím po sborovně. Určitě chystám nějaký seminář během školního roku – mrkne – Bohužel ale nemám čas na větší pozice, takže tomu dám chvilku. Ráda bych i v budoucnu vypsala nějaký předmět.
Denní Věštec: V čarostavu máte krásný citátu od Albuse Brumbála: „Happiness can be found, even in the darkest of times, if one only remembers to turn on the light.”
Co vás na tomto citátu nejvíce zaujalo, proč jste si ho vybrala do svého čarostavu?
Annie Reprobate: Tento kouzelný svět mě provází již mnoho let a v době, kdy mi nebylo nejlépe, mi byl útočištěm. Vždy jsem měla kam utéct, když mi mudlovský svět připadal moc složitý. A tento citát mi dodává sílu vždy, když se mi něco nedaří. Člověku je hned lépe, když ví, že je tam naděje. – usměje se –
Denní Věštec: To je moc krásné, slečno. A já moc děkuji za rozhovor. Vzkázala byste ráda něco našim čtenářům?
Annie Reprobate: Asi bych jen ráda doporučila všem na hradě, aby si tady ten čas užívali, neplácali se v dramatech a naučili se respektovat jeden druhého. Hrad je skvělé místo, ale nikdy není zdravé brát vše až moc vážně. – usměje se – Děkuji za milý rozhovor a krásný večer.
Pro Denní věštec
Helen Miltonová