Pátrání nebylo vůbec složité. Jako kritérium úspěšného nováčka jsem si stanovila postup do druhého ročníku. Oddělit skutečné druháky od obnovených, zmražených a propadlých mi pomohlo nedávné zveřejnění věku studentů (jinak ho ale jako věčná páťačka můžu považovat jen za ohromné zlo).
Nejlepší výsledek jsem zaznamenala u Mrzimoru, ještě před pár lety v tomto směru černé ovci celého našeho společenství. Z 21 nováčků do dalšího ročníku postoupilo 6. (28,5 %). Nováčkům se dařilo i v Havraspáru, kde ze sem zařazených 21 přežilo 5 (24 %). Třetí příčka náleží Zmijozelu. Tam bylo letos zařazeno nejvíc nováčků. Z 35 oslavilo své dvanácté narozeniny ve druhém ročníku 6 (17 %). Zatím to vypadá, že právě Zmijozel se opět dočká nejvíce nováčků, podle aktuálního stavu má kolej zhruba o 20 studentů méně než ostatní. Nejméně nováčků poslal Moudrý klobouk do Nebelvíru. Z 19 se udrželi pouze 3 (16 %). Zvenčí to vypadá, že v Nebelvíru šlo spíše jen o slabší registraci, neboť červená kolej patří i tak k nejpočetnějším kolejím vůbec. Navíc i tak dokázala obhájit školní i famfrpálový pohár.
S čísly jsem obeznámila také primusky (v případě Mrzimoru prefektku) jednotlivých kolejí. Ptala jsem se jich, co na výsledek říkají, jak celkově hodnotí letošní nováčky, a jestli jako vedení mají pocit, že pro jejich udržení udělali vše. Dočkala jsem se následujících odpovědí:
Lily Peterson: „Tak co se týče nebelvírské statistiky, tak ti předně musím trošku poupravit čísla. Při zařazování jsme nafasovali 20 studentů, do dalšího ročníku sice postoupili jenom 3 z nich, ale zůstalo nám jich rozhodně více. Ano, většina z těch dalších sice při zápisu odpadne, protože už s námi fyzicky moc nebývá, ale minimálně u 3 si ještě dělám naději. Občas se člověku holt mudlovské povinnosti nakupí a místní škola musí tak trošku stranou, to prostě patří k životu a já to respektuji.
Co se týče nějakého obecného zhodnocení, tak myslím, že jsme ve vedení udělali dost věcí k tomu, abychom naše nováčky zaujali. Přiznávám, že jsme se nesnažili udržet si je za každou cenu, ale nevidím v tom žádný problém. Hog je o tom, jestli to člověka baví, nebo ne. U někoho se pozná nadšení hned, u jiného narůstá s léty, jak poznává hrad a dělá si přátele, no a někoho to přestane bavit po pár týdnech… Nováčkovskou „líheň“ bych přirovnala k rýžování zlata: většina kamínků se proseje, pár jich zůstane v sítu, ale ani tam nejsou všechny ze zlata. My jsme letos měli to štěstí, že jsme ty zlaté valouny našli hned tři. Od začátku roku nás oslňovali svou září a já pevně věřím tomu, že jejich lesk hned tak neopadne. Z toho, že máme statisticky nejhorší výsledek, si tedy hlavu nedělám, protože u mě vždycky zvítězí kvalita nad kvantitou. Hledáme lidi, kteří si s námi rádi zajdou popovídat do kolejky, protože z toho mají radost, ne proto, že je tady něco drží.“
Eineann Mag Lasair: „Zůstalo jich šest? Šest se jich dostalo do dalšího ročníku, ale propadlíci to jistí! Zkrátka ve Zmijozelu se udrží jen elita. Nejsme žádný béčka a žádný béčko to s námi nevydrží.
Na naše nováčky jsem neskutečně hrdá. Vydrželi opravdu jen ti nejlepší a všichni mají něco do sebe.“
Annie Reprobate: „Já myslím, že každý školní rok se moc těšíme na nováčky. Připravujeme pro ně soutěže, zasvěcujeme je do tajů koleje, pořádáme jim večírek, přiřadíme jim patrona a ze všech sil se snažíme, aby mezi nás rychle zapadli.
To, kolik nováčků v koleji zůstane, nezáleží podle mého na vedení, ale na celém Havraspáru a hlavně na nováčkovi samotném. Dáváme každému svobodu volby. Nesnažíme se k nám nováčky lákat a ani je nenutíme zůstat, ale samozřejmě se je snažíme hýčkat, aby se jim u nás líbilo.
Z několika nováčků se vyklubali velmi šikovní studenti, pracanti a parťáci. Je škoda, že jich nezůstalo více a proto se těšíme na novou vlnu.“
Vea Sophie Williams: „Každý rok k nám přijde kupa nadšených nováčků. Prozkoumávají naši kolej do detailů a my si vždy vzpomeneme na své začátky. Samozřejmě nakonec většina odejde, ale myslím, že se proti tomu nedá nijak bojovat. I přestože by jich mohlo zůstat více, jsem ráda i za tu trochu, co s námi celý rok vydrží.
Hned po jejich příchodu se jim snažíme pobyt v koleji zpříjemnit. Čekají je různé soutěže a hry, aby lépe kolej poznali. Opravdu mě nenapadá, jak si udržet většinu nováčků. Můžeme jen hádat, kteří zůstanou a kteří nás naopak opustí. A co se týče loňských nováčků, s těmi, co u nás zůstali, jsem velmi spokojena. Pomalu naši kolej ještě vylepšují. Doufám, že stejně nadšení nováčci k nám přijdou i letos.“
Když už jsem byla v tom, nedalo mi to nenahlédnout i do dlouhodobějšího horizontu. Podívala jsem se tedy také na to, kolik třeťáků (tj. registrace Zima 2014) je „opravdových“. I tady si nejlépe vedl Mrzimor. Na podzim mu přiřknul Moudrý klobouk 29 nováčků (mimochodem tehdy nejméně ze všech kolejí) a dodnes zůstali 4 (14 %). Takřka nastejno jsou na tom Nebelvír a Zmijozel. V ložnici vyhrazené nebelvírským třeťákům pobíhá 5 třináctiletých studentů, mohlo jich být ale 40. Ve Zmijozelu zůstalo 6 ze 48 (12,5 %). Havraspáru registraci Zima 2014 připomíná jen jedna studentka. Jedinou nefalšovanou třeťačkou je pouze Elis Tylerová, v prváku měla ještě 34 spolužáků.
Samozřejmě lidi s registrací o prázdninách 2013 a v lednu 2014 najdeme i v nižších ročnících, ale jen těžko je můžeme počítat mezi úspěšné nováčky. Vždyť kdy jindy by měl student dokázat dokončit úspěšně ročník bez prodlení, než v době největšího nadšení spojeného s nástupem do školy…? Věřím proto, že jsem si zvolila dostatečně vypovídající kritérium, ráda se ale nechám přesvědčit o opaku…
Závěrem děkuji členům vedení, že se nechali vyrušit z prázdninového nicnedělání, já se mu jdu raději oddávat taky, jinak bych se nejspíš zaobírala truchlivou myšlenkou, které z těch béžových stvoření bude patřit do té šťastné pětiny, co se tady dožije Vánoc…
Pro Denní věštec
Vicky Charmant