Letem světem s C.A. PARTem IV.

Ze všech letních cestovatelů, které jsem oslovila formou několika anonymních otázek, mi odpovědělo 46 lidí, z jejich mínění tak budu ve svém článku vycházet a citovat je. Poslední dvě otázky pak nabízely možnost souhlasu se zveřejněním jména, zde už tedy budu citovat přímo některé obyvatele, nejen anonymní názory. Ukázalo se, že většina odpovídajících je velmi sdílná a má k tématu co říci, proto se omlouvám předem všem, že z došlých odpovědí budu vybírat jen některé, aby můj článek nakonec nebyl spíš románem o délce čtyřiceti pergamenů. Zde si tedy na úvod představme všech jedenáct suvenýrů:

1. Dovolená: líbila, nebo nelíbila?
(45× líbila, 1× nelíbila)

Nejdříve jsem se v anketě zajímala o celkovou spokojenost s dovolenou. Velkým překvapením pro mě bylo zjištění, že až na jedinou výjimku, kterou na její první dovolené nemile zaskočilo to, že se během onoho času nemůže ani na chvilku podívat do hradu a na okolní pozemky, bylo všech 45 dalších respondentů spokojeno a výlet se jim líbil. Důvody spokojenosti byly pestré – zajímavé zážitky, příjemná skupina lidí a nové známosti, nově získané dovednosti, klid, ideální prostředí na odpočinek, zbavení se rušivého vlivu, včetně vlivu ze stran rozlícených a nespokojených studentů či kolegů v profesorském sboru, prohlídka pěkných památek či působivých míst. Takto uvedli někteří hlavní důvody, proč se jim dovolená líbila:
● „Jednoduše paráda! Brala jsem to jako takovou menší dovolenou v mrazáku. Člověk si krásně odpočine. Nemá žádné povinnosti, nikdo po něm nic nechce a když někdo pošle sovu, mám výmluvu, proč nereaguji.“
● „Protože to byli druidové a ti vždycky slibují něco zajímavého, ať už se na ně podíváme optikou antických pramenů, mistrů přírodní magie, nebo pohledem Asterixe a Obelixe. Kdo by mohl nemít slabost pro Panoramixe, bílé pláště a zlatý srp? No… ehm, ten srp beru zpět… copak srp, ale jmelí!“
● „Protože jsem se konečně naučila zacházet s lasem a zhasínat svíčku prásknutím biče! (No dobře, u svíčky jsem si možná občas pomohla hůlkou.)“
● „Každý touží po tom být zavřený v pyramidě, slyšet, jak se mu sype písek v hodinách, a vědět, že už nezbývá moc času, vzduchu a vůbec všeho…“
● „Kdo by se rád neúčastnil dětských soutěží a her?“
● „Jednalo se o velmi dobrodružnou cestu, na kterou se jen tak někdo nepodívá! Nazvala bych to slovy návrhářů ‚limitovanou edicí‘. Ti, kteří si cestu nenechali ujít, to jistě potvrdí. Navíc díky C.A. PARTu a jejich 1. třídě jsme se všichni vrátili živí a zdraví (i když v polovině cesty se o tom dalo chvílemi i pochybovat, ale nakonec vše dobře dopadlo).“
● „Samozřejmě, že se mi dovolená líbila. Řecko, to je něco. Nádherné stavby, krásné moře. Ze všech koutů sálá ta antika. Překrásné umění, které Řekové postavili. A ke všemu Athény jsou bohaté na tyhle věci.“
● „Byl to Karibik, tam se přeci musí líbit každému. Obzvlášť jestli zbožňuje moře a pláže jako já.“
● „Moře a asociálové, to je moje parketa.“
● „Bylo to fakt blaho.“

2. Suvenýr: potěšil, nebo nepotěšil?
(1× nadchl, 27× potěšil, 12× spíše potěšil, 4× moc nepotěšil, 2× nepotěšil)

Dále mě zajímalo, jak potěšení a spokojení byli lidé se suvenýrem, který si z cest přivezli. 1 člověk byl ze svého druidského suvenýru doslova nadšen, dalších 27 dobrodruhů bylo suvenýrem potěšeno v různé míře, 12 cestovatelů přijalo památku z cest spíše potěšeně, 4 čarodějové pak nebyli příliš potěšení a 2 byli dokonce nepotěšení. Mezi těmi méně potěšujícími suvenýry skončila 3× helmice z Athén – Řecka, 1× pirátský klobouk z Karibiku, 1× kovbojský klobouk z Divokého západu a 1× egyptská maska z Ramsesova orienťáku. Důvody byly různé, nejčastěji šlo o to, že se člověku suvenýr netrefil do vkusu či do barvy tak, aby se mu věc hodila ke zkombinování s ostatními věcmi, další mínil, že je suvenýr příliš umělý a těžký, až z něj bolí za krkem (egyptská maska), další neuvítal hnědou barvu kovbojského klobouku a stejně dopadl i klobouk pirátský, dle mínění jedné cestovatelky se nedá příliš dobře kombinovat s ostatními věcmi. Dá se ale říci, že na každou případnou výtku se našel někdo další, kdo si dané věci naopak velmi cenil a komu i barvou nebo tvarem vyhovovala.

Nejméně se asi líbila helmice z Athén, o které si někteří myslí, že by měla být spíše k dovolené v Římě a že jako věc z Řecka by uvítal spíše přehoz nebo něco více dobového a místního, co bude lépe sedět kdekoliv na těle, nejen na hlavě, kde se podle odpovědí helmice příliš dobře nevyjímá a nesedí k účesům. Nejvíce pak lidé chválili nové suvenýry. Plášť z kůže olgoje chorchoje byl mnohokrát prohlášen za úžasný a sama jsem byla svědkem toho, jak i ti, kdo na zájezdu nebyli, jej nadšeně okukovali, v nestřežených okamžicích omakávali a toužebně si prohlíželi dotyčné hrdiny, když mizeli v ohybu hradní chodby. Stejně tak byli s nadšením přivítáni zelený strážce stromoví od druidů a bermudský elementál, i když se našlo i pár těch, kterým stromeček přišel spíše jako brokolice a elementál jim neseděl barvou a věčnou louží, kterou s sebou přenáší. Oceněná byla také magická tématika (hlavně u elementála) a pixelové provedení, ladící s naší postavičkou více než některá provedení jiných suvenýrů (zmíněna byla hlavně královská pastička ze zimní dovolené). Dá se tedy říci, co čaroděj, to jiný názor, jiný cit pro barvy, jiné očekávání. Našlo se ale i pár výjimek, které usoudily, že by se jim asi nelíbil žádný suvenýr, a jiní, kteří naopak připomněli, že by se člověk přece měl radovat ze všeho, co dostane, protože je to dárek pro radost a na památku, ať je, jaký je. Paradoxem v odpovědích bylo, že člověku, který s dovolenou obecně moc spokojený nebyl, se suvenýr naopak velmi zamlouval.

3. Cena: příliš, nebo málo?
(45× přiměřená, 1× nepřiměřená)

Téměř naprostá shoda panuje v otázce výdajů na dovolenou, a to jak na týdenní za cenu 1 galeon, tak na třítýdenní za poplatek ve výši 2 galeonů. Jediný hlas, který se ozval ohledně nepřiměřenosti se pozastavoval nad tím, že dovolené jsou vlastně poměrně levné, ale že si na to rozhodně nestěžuje. Většině dobrodruhů se pak líbilo, že za tuto cenu jsou dovolené dostupné prakticky všem bez rozdílu, studentům, profesorům, zaměstnancům, duchům, obyvatelům Prasinek i nováčkům. Někteří zmínili také to, že dovolená v této cenové relaci je velice příjemná a člověk si po dlouhé námaze během školního roku přece zaslouží trochu toho rozmazlování, odpočinku a vytržení ze stereotypu. Levnějším cenám by se někteří rozhodně nebránili, přestože už nyní jsou s cenou spokojení.

4. Více destinací: potěšilo, nebo ne?
(34× potěšilo, 11× bylo jedno, 1× okouzlilo)

Převážná část cestovatelů se shodla na tom, že je potěšil (v jednom případě až okouzlil) větší výběr lokalit, kam se letos mohli vydat za odpočinkem a dobrodružstvím. Ostatním to bylo jedno, žádný čaroděj však nezvolil odpověď „nepotěšilo“, což je dobré znamení, že se Capart vydal správným směrem. Ačkoliv obecně panovala mezi obyvateli našeho světa potěšená atmosféra, ozvaly se také hlasy, které navrhují několik změn, které by mohly být ku prospěchu a ještě větší spokojenosti.

Mezi návrhy na zlepšení bylo například toto:
● více destinací, kam by se dalo jet – velmi byly oceněné nově přidané destinace s magickým nádechem (Egypt a pyramidy, druidové a Irsko, Bermudský trojúhelník)
● více dovolených s delším časovým horizontem (dva i tři týdny)
● více suvenýrů krásných jako ty nové, především plášť
● více termínů dovolených (třebas i dvojí termín pro jednu lokalitu)
● dřívější příjezd agentury C.A. Part (klidně při konci školního roku)
● návrat z dovolené už odpoledne/večer posledního dne zájezdu tak, jak to bývá i u mudlů

Za všechny uvedu několik názorů:
● „Ještě nejsem žádný zběhlý cestovatel, takže osobně jsem stále ještě měla hodně na výběr i ze ‚starých‘ dovolených, ale ty nové… áách… se trefily do mého vkusu, ať už svým cílem (druidové, pyramidy… tomu nádechu mystična se prostě odolává jen těžko), nebo mě pak okouzlily svými suvenýry. Taky se mi moc zalíbila celoměsíční dovolená, i když ta nejspíš ještě dlouuuho zůstane mimo mé možnosti. Ale ten plášť, který si odtud odvážní cestovatelé přivezli… ááách!“
● „Nové destinace mě potěšily… Protože jsem hamoun a potřebuju mít spoustu věcí, který se jenom tak nedaj koupit U Vetešníka! (Tak… a teď to všichni víte. – smích –)“
● „Samozřejmě je to lepší, když je více destinací. Více lidí se také vydá na dovolenou a dostane možnost získat magíka! Alespoň je pořád co objevovat.“
● „Myslím, že je to skvělý manévr, jak si natáhnout lidi, které lákají novinky a které již starší nabídka tak nějak… omrzela.“
● „Proč jezdit na stejná místa dvakrát? Moc ráda se příště podívám zase na nové lokality, nejlépe do nějakých úplně opuštěných končin, kam téměř lidská noha ani nevkročila… Prosím o další hon za tajemstvími a nepříliš známými živočichy!“

***

Na závěr jsem ještě cestovatele vyzpovídala, kupodivu se ani příliš nebránili. A co někteří z nich zažili, nad tím se až dech tají!

Povězte mi, co zajímavého vás na dovolené potkalo?
Anonymní: Když pominu mumie, písek úplně všude a boj se skarabeem, tak vlastně skoro vůbec nic!
Brianag Mac Coileáin: Potkal mě odpočinek společně s dávkou umění a inspirace. Víte, jak se člověku potom dobře dýchá? Řecko mě inspirovalo a donutilo hnout zadkem a něco dělat, přemýšlet a vymýšlet.
Linn Rose Lairová: V Egyptě jsem byla poprvé a překvapilo mě, že naším průvodcem je mumifikovaný faraon Ramses, ale to bylo asi kvůli těm, co stále tvrdili, že je historie nudná… no, při jeho výkladech nikdo ani nedutal. A po cestě se nám zamotal do svých obvazů, tak jsme ho museli vyprošťovat. Bylo to docela vtipné.
Lorein Marvel: Poznala jsem dobrodružství, jiné než za zdmi hradu. Když tedy pominu to, že mě pronásledoval kojot a chtěl mi ukrást moji svačinu, což se mu nakonec povedlo, protože mě oslnil bělostným úšklebkem, tak to byl opravdu super zážitek.
Mary Anne Montague: Nejvíce jsem se koupala v moři. Přece, když celý rok dřu a namáhám jak tělo, tak mozek, tak mám nárok celý týden proležet na sluníčku a u vody, ne? Také se mi líbily večerní večírky u moře s partou bezva lidí z hradu, kteří na dovolenou jeli společně se mnou. Sice jsme nebyli na Havaji, ale sukně a věnečky z kytek se tam chytly taky. – směje se –
Oresta Vianueva: Co zajímavého mě potkalo? No přeci Olgoj! Jak často má někdo příležitost vidět obří a ke v šemu živou žížalu?! Sice jí táhlo z pusy jak na obřím hnojišti, ale podívaná na ty jeho tunely a jeho samotného byla zážitek.
Sinead Siobhain: Setkala jsem se s piráty, užila si slunce a koupání, plavila jsem se na obrovské pirátské lodi. Bylo toho mnoho. – usmívá se –
Solveig Rogden: Nejsem si vědoma žádných (tedy ani zajímavých, či nezajímavých zážitků).
Tess Boneová: Pár komárů, hlad, nový spolutáborníci. – usmívá se –
Elbereth Gilthoniel: Potkalo mě tam stádo bizonů. Kousek za městem. Asi vám nemusím říkat, jak vypadalo moje oblečení od pasu dolů… ještě že jsem chodila poslední dva roky na Formule… pomník madam z Libelusie za PULÍREXO!
Hekatea Centaurix: Druidové, jejich příběhy a jejich lektvar. Moc se mi líbilo, že voněl i chutnal jako horká čokoláda. Po setkání s jejich srpem už mě pak k ničemu ostřejšímu nepustili (a taky od ohně pod kotlem mě pak drželi raději v bezpečné vzdálenosti), na štěstí, takže jsem se mohla dosyta věnovat jejich poezii a příběhům… a malým stromečkům, které se „učily“ na Strážce stromoví, a kamenům s jejich výzdobou a runami. – usmívá se –
Lily Peterson: Konečně jsem ochutnala slavný druidský elixír dodávající sílu a energii. Už chápu, proč byl Asterix tak akční. – vyplázne jazyk a směje se –
Gita Hrdličková: Prožila jsem spoustu zajímavých zážitků. Věnovala jsem se i studiu magie japonských ninjů a navštívila jsem i jejich muzeum se spoustou kouzelnických vychytávek. Bylo to úchvatné!
Minamino Shana: V lese jsem narazila na hromadu zvířat, která jsem ani nečekala, je fascinující vidět gryfy v jejich přirozeném prostředí. Také byl skvělý pokec s ostatními lidmi. Škoda, že nešel online (chatovací okno pro lidi na dovolené?). – mrkne –
Anseiola Jasmis Rawenclav: No, jak se dalo čekat, trochu jsme se na dovolené ztratili. Tedy, já se ztratila. Chvíli jsem si přišla jak Malajsijský boeing. Ani ne tak tím, že bych měla stejnou velikost, ale spíše tím, že mne nikdo nemohl (nebo nechtěl) najít. Pak mne napadlo, že mne možná ostatní ztratili záměrně poté, co jsem prohlásila, že mi ukrutně kručí v žaludku a chtělo by to nějakou sváču.
Betelgeuse Orionis: Žahla mě medúza, potkala jsem mořskou pannu (z které se ale nakonec bohužel vyklubala kolegyně Anseiola, takže pořízené fotografie jsem nakonec raději do Denního věštce nezaslala), našla jsem svého elementála (a ne, vůbec není pravda, že si on našel mě a že nevím, jak se ho zbavit!!!) a naučila jsem se potápět. Prostě super dovolená. – chechtá se –
Lenůlie Čihůlková: Vyloženě jsem si užívala kurzy jízdy na koni. A házení lasem… na to můj trenér asi dlouho nezapomene – ještě teď musí mít na různých končetinách obtisky od lasa, které se jaksi náhodou zamotalo vždy na jeho noze, ruce… atd. raději nejmenuji dále… A toho splašeného koně už také chytili, takže myslím, že zájezd může příští rok zase pokračovat. Raději beze mne, prosím, já protentokrát dám přednost klidnější destinaci… Klobouk už mám, takže vzhůru do dalších dobrodružství.. – jiskřičky smíchu jí zaplanou v očích –
Lilien Emity Meissed: Ach ehm… to mám jako vzpomínat jo? – vypadá zaraženě a pak se zamyslí – Budete se zlobit, když nic neprozradím? Já si totiž myslím, že Bermudský trojúhelník je místo, ze kterého by nemělo nic unikat… a všechny krásné a magické zážitky by v něm měly zůstat ukryty. – usměje se –
Mark Petersvood: Na dovolené mě nejvíce potěšilo, že jsem se mohl seznámit s tradicemi Japonska, lépe pochopit jeho kulturu a vyzkoušet si být několik minut v kůži pravého samuraje.
Siny de Sorrow: Inu, byli jsme na výpravě za olgojem chorchojem, tak hádejte, co děsivého jsme po cestě potkali. Ale nešlo jen o tohoto podivného tvorečka. Cesta na vzdálené místo byla pohodlná, měli jsme sebou stany a první týden proběhl docela poklidně – nejprve jsme s odborníkem na kryptozoologii stopovali olgoje, záhy se nám podařilo dostat se tak blízko k němu, že jsme jej i na letmý okamžik zahlédli. Další den jsme se ale vydali špatným směrem, protože stopy brzy zmizeli, zato jsme objevili podivný druh brouka, jehož vzorek jsme odebrali k podrobnému zkoumání – stále se ještě dohadujeme, o co by se mohlo jednat. Každopádně, další dva dny se počasí tak zhoršilo, že to začalo vypadat beznadějně a málem nám déšť vyplavil i naše stany (aneb ano, i na okraji pouště občas prší, prý to byl největší déšť za posledních padesát let!). Pak naštěstí opět vysvitlo slunce a na břehu nedalekého vyplaveného potoka jsme našli – to se podržte – hnízdo, či možná spíše noru olgoje chorchoje! Vzhledem k tomu, že se jedná o pouštního červa, určitě nesnáší vodu a tak nebude daleko, říkali jsme si. A byla to pravda. Po dalších pár dnech jsme měli ulovené rovnou tři jedince – očividně celou rodinku! Jednoho jsme poslali na bližší zkoumání na oddělení kryptozoologie ministerstva kouzel a ze zbylých dvou jsme si nechali ušít prvotřídní pláště (tomu se prostě nedalo odolat)! – pousměje se –
Tydynka Flyová: Právě bylo dobré, že mě nic nepotkalo. Schovala jsem se, aby mě nikdo nenašel a nikdo na mě nemluvil. Zaznamenala jsem úspěch!

A co vám dal nebo vzal čas strávený mimo zdi Hogwarts? Chyběl vám hrad a jeho obyvatelé, nebo se to dalo bez potíží vydržet? Aneb, jak velký nebo malý byl „absťák“ po Hogwarts.cz?
Anonymní: Dovolená mi naštěstí vyšla tak, že i mé mudlovské já odjelo pryč mimo všechny krby, takže se nepřítomnost dala vydržet. Jinak by to ale bylo o dost těžší. – usměje se –
Anonymní: Pro dovolenou si vybírám dobu, kdy bych z různých důvodů v prostorách školy stejně nebyla, případně skoro nebyla, takže absťák nebyl hradně specifický, týkal se celého online světa.
Anonymní: Naštěstí mi hogová dovolená vyšla na stejnou dobu jako mudlovská, takže absťák zas takový nebyl, protože jsem věděla, že bych se stejně Hogu (plnohodnotně) nevěnovala. – pousměje se –
Anonymní: Týden absťák, naštěstí jsem půlku z něj byla v Práglu, tak se to trošku dalo. – chechtá se – Ale stejně jsem každé ráno najela alespoň na úvodku a DV!
Anonymní: Z kouzelnického hlediska jsem trochu postrádala nějakou alternativu – možnost třeba nějaké tematické hry (stavění pyramid?). – pochechtává se – Z mudlovského pohledu jsem čas využila totálně mimo, hrad mi ani trochu nechyběl – i to byl důvod, proč jsem na dovolenou jela v tomto čase.
Anonymní: Protože jsem loni snaživcovala a byla proto na Hogu dost často, tak jsem si chtěla zkusit, jaké to je si týden odpočinout. Termíny, kdy bych hrad moc nepostrádala a kdy jsem byla pryč u mudlů, však byly naneštěstí hned plné, takže jsem musela vybírat ty dovolené, kde jsem měla přístup na internet. Nakonec se to dalo vydržet, žádný velký absťák se nedostavoval, jenom jsem najednou zjistila, že ta hodina na počítači, kterou mám povolenou, je najednou nějak dlouhá a já nemám moc co dělat, většinou jsem totiž celých šedesát minut strašila tady na hradě. – zakření se – Pak jsem ale úspěšně objevila věc zvanou mejlová schránka a všechno bylo zase fajn. A co se stýskání po lidech týče, tak mi chyběly hlavně souboje s pár kamarády, ale to se dalo přežít. Případně jsem si s nimi aspoň psala externě. Týden se dal. Horší by ale asi byl ten zájezd, který trval celý měsíc…
Annie Reprobate: Byla jsem v té době navštívit Londýn a Harry Potter studio, takže jsem částečně pořád v Bradavicích byla… – rozverně se pousměje – Bylo to příjemné odpočinutí.
Brianag Mac Coileáin: Já to bez obtíží vydržela. Na hogu se zdržuji již málo a výjimečně. Byl to takový oddych, že jsem nemusela sem nakouknout a mohla dělat spoustu jiných věcí. Nebyla to pro mě překážka, naopak jsem byla ráda. – pousměje se –
Linn Rose Lairová: Ach, dvakrát jsem se pokusila vrátit do školy, ale vzpomněla jsem si, že jsem na dovolené. Nemohla jsem se zkrátka dočkat úkolů… a to ještě žádné nebyly…
Lorein Marvel: Ono to občas z toho hradu chce vypadnout do jiného prostředí a poznat i jiné kraje. Nikomu neuškodí nachvilku zmizet z pohledu učitelů a ostatních spolužáků a být odkázán jenom sám na sebe. A také si vyzkouší některé věci, co se naučil, v praxi.
Mary Anne Montague: Jelikož jsem v době dovolené na hradu byla na Letním semináři 2014 v Honorově, nechybělo mi nic. Čas strávený mimo zdi hradu mi dal možnost poznat spolužáky a profesory trochu blíž. Absťák se objevil asi třetí den, ale bylo to spíše proto, že mě zajímalo, co se na hradě beze mě děje. – zasměje se –
Oresta Vianueva: První den dva byly, co se absťáku týče, krušné, ale šlo jen o ten pocit, že se nemůžu přihlásit. Jinak by to nechybělo a i to po prvním dni začalo mizet a pak mi to už nechybělo vůbec. Co mi to dalo? Trochu méně času u počítače a takový očistný klid. Něco jako očistec… Rozhodně, pokud budou zase nějaké dlouhé, tak budu mezi prvními zájemci.
Solveig Rogden: Hrad mi chyběl moc, na druhou stranu nikomu neuškodí se na chvíli vzdát závislostí. – pousměje se –
Tess Boneová: Chyběl mi a jak! Stýskalo se mi po kamarádech. Vedoucí mě však zaměstnali natolik, že času na tesknění moc nebylo. – usmívá se při vzpomínce –
Vendesousa Asio Otusová: Protože tu netrávím zas tolik času, tak mi čas strávený mimo nijak nepřišel, samozřejmě jsem zapomněla, že někam jedu, takže jsem musela dobíhat zájezd. – pousměje se –
Elbereth Gilthoniel: Mno, je fakt, že to bylo takové zvláštní, bez toho hradu, ale jo, dalo se na to docela dobře a rychle zvyknout. Byl to trochu alibismus pro moje svědomí, že konečně nemusím koukat na vývěsku se soutěžema a vyčítat si, když se mi do nějaké nechce, že mi utečou letní srpečky. Takže čas mimo zdi mi vzal možnost hrabat a dal mi svobodu mysli… – usměje se – Neříkám, že jsem se zpátky netěšila, ale dovča byla potřeba… a s vybranými obyvateli jsem byla v pravidelném kontaktu, večer jsem měla plně k dispozici krb připojený k Letaxové síti.
Hekatea Centaurix: Nu… „absťák“ je to skoro vždy, ale naštěstí se mi tam toho nahromadilo povíce, včetně králíčka Ňufíčka, takže to nebylo nijak strašné ani s deštěm za okny, který učinil krátký proces s cestováním po moravských hradech. Výlet na Sovinec se tak elegantně přesunul (opět) jako cíl na příští prázdniny. – pousměje se –
Lily Peterson: Nejhorší byl asi první den, kdy byl člověk myšlenkama ještě na hradě, ale jakmile jsem si zvykla, že mám volno, tak to bylo skvělé. Ke konci mi bylo dokonce trošku líto, že dovolená končí.
Zoraida Boyer: Sama ani nevím, možná to prostředí, na které jsem nikdy nebyla zvyklá. Na divokém západě je úplně jiné prostředí, než jsem zvyklá. Nejvíc mi chyběla moje postel, protože na zájezdu byli postele něco hrozného. Ale jinak tam bylo vše dokonalé. Ani se mi potom nechtělo zpátky na hrad.
Gita Hrdličková: Přestože jsem se dobře bavila a užívala si své dovolené naplno, po hradě se mi přece jen trošku stýskalo. Nebyl to vyloženě absťák, ale scházelo mi mé místečko v kolejní místnosti a má postýlka s kolejní peřinou.
Minamino Shana: Rozhodně mi chyběli lidé, bylo by moc fajn, kdyby moje sovičky mohly jet na dovolenou se mnou, abych nebyla úplně odříznutá od světa. Také mě mrzelo, že jsem nemohla vypracovat soutěže. A také mi chybí minihry, které mě baví jen tak, když si sednu k PC. – usměje se – Bylo by fajn, kdyby měla dovolená nějakou svoji minihru taky. A co mi dala? No, technicky vzato jen suvenýr. Z tohoto hlediska je dovolená spíše nevýhodný podnik. Ale suvenýr stojí za to! – uchichtne se –
Violet la Lame: Absťák nebyl, byla jsem zároveň na mudldovolené, takže stejně nebyl na Hog čas. – směje se –
Anseiola Jasmis Rawenclav: Za těch devět měsíců, co jsem byla u ledu, jsem si uvědomila, jak je super si dát občas od něčeho volno. Člověk si vyčistí hlavu, získá na věci trochu jiný pohled a pak se vrátí odpočatější. Jasně, týden je na tohle moc krátká doba, ale i tak. Dovolená je super osvěžující věc. A za mne by mohla trvat třeba dva týdny, to by byl teprve odpočinek. Ale myslím, že tohle by neprošlo a zdejší závisláci už by měli ohryzané monitory až na součástky. – směje se –
Betelgeuse Orionis: Tedy, Bermudy byly krátké, tam jsem žádný absťák neměla, ba co víc, vůbec se mi nechtělo domů. Když jsem si představila, kolik práce mě tu zase čeká, no, chvílemi jsem litovala, že jsem nejela na tři týdny do Mongolska za olgojem. – uchechtne se – Pak jsem ale jela ještě na jednu cestu (tentokrát ale bez cestovky) a na té se mi už poslední tři dny stýskalo po Nebelvíru. Takže, vzhledem k tomu, že tato dovolená trvala čtrnáct dní, můžu zpětně zhodnotit, že Mongolsko bych bez absťáku nedala, příští rok se tam tedy nechystám. – pousměje se –
David Nekromacer: Hrad mi nechyběl ani trochu a společnost hradních obyvatel byla i tak velmi dobrá. Čas mimo hrad mi dal asi to očividné, více času, který jsem netrávil v hradním sklepení shrbený nad pergameny. Já naopak pociťoval silný absťák po dovolené… Neznám moc lidí, kteří by se po týdnech volna vraceli s radostí do plného zápřahu. – pousměje se –
Lenůlie Čihůlková: Já už jsem za zdmi Hogwarts nějaký ten čas, takže spíše vyhledávám chvíle klidu (můj malý mudlánek Andreas měl při mých začátcích pár měsíců – dnes je mu osm)… V období prázdnin se vůbec hradu vyhýbám, snažím se léto užívat plnými doušky. Takže o nějaké závislosti už se u mě nedá mluvit (ale přiznávám, také kdysi byla. – mile se usmívá –
Lilien Emity Meissed: Popravdě? Dal mi odpočinek a trochu klidu. Několik obyvatel bylo na stejné dovolené se mnou a myslím si, že jsme si to skvěle užili. Hrad mi samozřejmě chyběl, ale ne tak moc, aby se to nedalo vydržet. Takže by se dalo říct, že to byl takový malinký absťák. – zasměje se –
Mark Petersvood: V době, kdy probíhal zájezd do Japonska, jsem byl též na dovolené, takže jsem na Hog nějak toužebně nečekal.
Siny de Sorrow: Jak se říká, na dovolené by měl člověk odpočívat. Platí to jak pro mudly, tak i pro nás, kouzelníky. Cesta za dobrodružstvím byla tak vyčerpávající, že před spaním jsem si vždycky letmo vzpomněla na náš hrad, zdalipak ještě stojí (určitě ano) a zdali se mají všichni tak dobře (určitě ano) a jestli tu cestu přežiju a vrátím se zpět (určitě ano), a pak už jsem zavřela oči, převalila se na bok a spala jsem až do rána… Bylo to senzační odreagování, i když ke konci už jsem se nemohla dočkat, až se vrátím zpátky! – usmívá se –
Tydynka Flyová: Absťák neprobíhal – z dovolené jsem utekla za mudlovskými kamarády a byli jsme týden v Itálii, na Hog nebyl ani čas ani myšlenky. – pousměje se při vzpomínkách –

Tak, sami vidíte, že zážitky i názory jsou mezi kouzelníky pestré stejně jako havajské košile. Mně nezbývá než ještě jednou poděkovat za ochotu, s jakou mi cestovatelé na moje všetečné dotazy odpovídali, a popřát vám všem, abyste, až se někam podíváte, třeba v době zimních dovolených s cestovní agenturou PART, byli spokojení s výběrem destinace, se suvenýrem a abyste byli po návratu plní osvěžení a veselých zážitků.

Pro Denní věštec
Nerys Heliabel Ghostfieldová