Ale co vlastně znamená Den svatého Valentýna pro kouzelnickou společnost? Naše generace už to nezná a rodiče si matně pamatují, co se vyprávělo kdysi. Zabloudila jsem do archivu ministerské knihovny – a to byste nevěřili, co jsem objevila!
Svatoslav Valentýn, přezdívaný Svatý Valentýn, byl kouzelník, který žil u Říma v malé vesničce jménem Lupercalia. Nebyl to nijak výrazný čaroděj, kouzlit se podle legendy naučil až po dvaceti letech svého života. A sotva mu šla první kouzla a zaklínadla, zamiloval se a přestal se umění čarodějnému věnovat.
Bohužel pro něj – jeho láska nebyla opětovaná a krásná panna, která ho prve sváděla a tančila jen pro něj, se zakoukala. Valentýnův nejlepší přítel její lásku opětoval, ačkoliv moc dobře věděl, jak na tom jeho kamarád je, a před jeho očima ji požádal o ruku. Panna souhlasila…
Valentýn byl ze zhrzené lásky a přátelství opravdu velice naštvaný a pustil se do studia kouzel
s novým elánem. Slíbil si, že udělá vše, aby každý zamilovaný věděl, čím si prošel a jak je
láska nebezpečná. Stal se z něj obávaný čaroděj, který odmítal jakékoliv náznaky milenecké
lásky a probodával nebezpečnými pohledy zamilované páry.
Vše bylo v pořádku do té doby, než našel to správné zaklínadlo, které vyřkl právě 14. února:
„Nechť tohoto dne v každé kouzelnické vesnici na světě tančí panny kolem mužů a svádějí je k hříchu! Kdo podlehne a zatančí si s nimi, zničí si na celý rok možnost být milován!“
A dílo jeho bolesti a nenávisti bylo tak silné, že jak řekl, tak se také stalo.
Samozřejmě, je to jen legenda, ale mě opravdu zajímalo, zda pravdivá, nebo ne… A tak jsem vzala svého nerozlučného kamaráda, šneka Moríska, a dobrou náladu, a vydala se na průzkum do Godrikova Dolu a Prasinek. Někteří pocestní si mě pobaveně prohlíželi a vrtěli hlavou, když jsem jim se šnekem na rameni vyprávěla bláznivý mýtus, některým se mě však zželelo a popovídali si se mnou.
Už jste někdy viděl/a v Prasinkách nebo v Godrikově Dole na Den svatého Valentýna tančit nějaké divoženky či mladíky, kteří by sváděli obyvatele a pocestné?
Matthew Whitecrow, obyvatel Godrikova Dolu: Neviděl, ale rád bych se toho nadál. – pochechtává se – Samozřejmě ve vší počestnosti na vycházce s manželkou.
Jostein Lauierová: Já tedy toto vídám jen v lese. – pousměje se – Takže nee.
Bianka Trudi Cracker: Ne, na Valentýna jsem tu ještě nikdy nebyla.
Zoraida Boyer: Nikdy mě nenapadlo, že bych něco takového mohla v Godrikově Dole potkat, takže bohužel…
Beatrice Rose Stefans: Ano! Mám dokonce pocit, že mezi nimi byl náš Eda!
Sinead Siobhain: Ches, já jsem neviděla nikdy nic, většinou na tenhle konkrétní den poněkud zapomínám. – uchichtne se – Nebo pro ně třeba nejsem vhodný objekt, tak se schovávají. – zamyšleně se pousměje –
Slyšel/a jsi někdy legendu o Svatém Valentýnovi?
Jostein Lauierová: No, myslím, že možná někdy ano, ale vzhledem k tomu, že já tento svátek nerada, tak si to asi má paměť nepamatuje.
Sinead Siobhain: Hm, tu jsem myslím slyšela, ale nevím, jestli si ji vybavím správně. Sv. Valentýn byl tuším nějaký kněz, který tajně oddával asi nějaké nežádoucí páry? Heh, fakt nevím, tenhle svátek jde nějak mimo mě. – uculí se –
Beatrice Rose Stefans: Bohužel, neznám. – zatváří se neurčitě – Já preferuji Antivalentýn, takže se o normální, láskyplný Valentýn moc nezajímám. – pousměje se –
Bianka Trudi Cracker: Nikdy jsem ji neslyšela.
Zoraida Boyer: Chestříku, já taky ne.
Moc děkuji všem, kteří mi věnovali svůj čas a odpověděli na mé dotazy. Snad jsem Vás, čtenáře, trochu uklidnila a nebudete se bát nějakých divoženek, které by od vás mohly na rok odehnat lásku. Přeji spoustu šťastné lásky všem lidem, šnekům a ostatním zamilovaným zvířátkům!
Pro Denní věštec
Chester Mikeyskovitá