Věčné téma, o kterém se nemluví: Tresty

Pozorní obyvatelé hradu si mohli v nedávné době povšimnout, že se slečna Jostein Lauierová ocitla v Azkabanu. Rozhovor s ní pak následně přinesl i Denní věštec. Jen připomenu, že si odpykala svůj týdenní trest za veřejné ukazování nepovoleného předmětu z obchodu Borgin & Burkes, který nabízí předměty černé magie.

Tentokrát šlo výjimečně o potrestání zaměstnance hradu. Jak se slečna později v rozhovoru dušovala, není prý žádný Smrtijed a celá situace byla vlastně způsobena její lehkovážností. Azkaban se však tyčil z moře jako varovný prst a vyslal memento celému hradu, že může přijít i radikálnější trest než jen vykopnutí k jezeru či školní trest.

Členové studentské rady mají možnost poslat studenta k jezeru až na třicet minut za nevhodné chování ve Velké síni. Lidově je tento druh sportu nazýván „vykopnutím“. Možná poslední věta budí úsměv na rtech, ale stále častěji se ve Velké síni můžeme setkat s tím, že některá osoba přímo vyžaduje vykopnutí do jezera. Tento trest je však jen krátkodobý, respektive jeho účinek. Nic nezabrání provinilci, aby se po uplynutí trestu vrátil a dál pokračoval ve svém nevhodném chování. Účinek má prakticky jen při větších školních akcích, jako je zařazovací slavnost nebo ukončení školního roku, kdy studenti vyrušují. Jinak ale v konečném výsledku není trest prakticky žádný.

Profesoři mohou udělit školní trest a zavřít provinilce do sklepení. Po sepsání trestu, jehož zadání je závislé na provinění, je hříšník ze sklepení propuštěn. A tak tresty nakonec neslouží jako nápravný prostředek nebo výstraha, aby se studenti nechovali v rozporu se školním řádem, ale jde jen o dočasné uklidnění studenta a situace.

Pro účely tohoto článku jsem oslovil všechny primuse ve věci školních trestů. Odpovědi se mi nedostalo pouze od zmijozelské primusky. Všichni ostatní se shodli, že vyhození studenta používají až jako krajní řešení a přistupují k němu jen neradi. Jinak jsou ale bezmocní, protože se student může po určité době opět vrátit. Navíc, když nejprve provinilci domlouvají, jsou k nim provinilci drzí a arogantní, snaží se primuse zesměšnit a říkají, že jejich provinění byla jen maličkost, nebo smlouvají.

Jak tedy opravdu potrestat studenty? Způsobů by bylo hodně, jenže většina z nich poškodí i kolej, ke které provinilec patří. Například takové odebírání bodů by se mohlo stát novým druhem sportu – místo toho, aby od svého chování provinilci ustoupili, budou se „snažit“ ještě víc. V době, kdy byl začátkem roku podmínečně vyloučen student zmijozelské koleje, se něco podobného odehrálo. Díky tomu, že věc řešil i sám ředitel školy, se zpráva dostala ke všem obyvatelům hradu a provinilec se stal svým způsobem populární. V tu chvíli se pak někteří recidivisté cítí jako mučedníci a jejich chování se mnohdy ještě zhoršuje.

Primusům a prefektům by mohlo kupříkladu pomoct kouzlo silencio, díky kterému by mohl neposlušný student ztratit na určitou dobu hlas. Pokud by se nepolepšil, mohl by o něj přijít až na několik hodin, díky tomu by nemohl ve Velké síni rušit svým nevhodným chováním ostatní obyvatele hradu. Zároveň by ale mohl být přítomný například na slavnosti nebo se věnovat domácím úkolům. Snad jsou všichni primusové, potažmo prefekti, kteří by tuto pravomoc měli, natolik rozumní, aby jí nezneužívali. Variantou také je, že by se následkem vykopnutí k jezeru poškodila studentovi část oděvu, který má na sobě, nebo nějaká věc z jeho majetku. Zde by ale také záleželo na hodnotě, protože oprava za pět svrčků by asi nikoho až tak netrápila.

Samozřejmě by provinění mohla řešit svými způsoby i kolej. Například odepřením půjčky, odebráním kolejních předmětů či zákazem účastnit se kolejních soutěží. Merlinužel by v těchto případech mohla být poškozena bodově i kolej, pokud by student neměl na výuku. Samozřejmě pak také záleží na přístupu vedení k trestaným studentům a na tom, jak se je snaží napravit. Samozřejmě ale nelze „napravit“ každého, ať již v kontextu koleje, školních trestů a Azkabanu či jiných způsobů, pokud daná osoba nechce.

Nejlepší by nakonec zřejmě bylo, kdyby si student sám uvědomil, kde je hranice, přes kterou by neměl překročit. Pak nebudou muset zasahovat primusové, prefekti ani profesoři a výkopy do Hannibalova jezera se stanou jen kapitolou, kterou najdeme v dějinách Bradavické školy čar a kouzel.

Pro Denní věštec
Edmund Heusinger