Šéfredaktorská kancelář zeje prázdnotou. Vypadá to, jako by ji nikdo neobýval. Stejně tak prázdná je i redakce, květiny uvadají, na stole leží okoralé pečivo a prach. Všude je podezřelý klid. Zbývají poslední tři dny. Rozárka už sice zahlédnuta byla, ale chycena ne. Jediní, kdo neztrácí naději, jsou naši nadějní nováčci.
První, co Aya při příchodu do redakce uslyší, je tichý ponurý šepot nadějné kolegyně Addie: „Špatný, to je špatný.” „Co se děje? Někdo odevzdal slátaninu a bojíš se, co na to šéfová?“ ptá se Aya vesele nešťastné kolegyně. Ta k ní jenom smutně zvedne hlavu a zděšeně vytřeští oči. „Echm, echm, echm,“ ozve se ponurý kašel za Ayinými zády. „Je přímo za mnou, že?“ hlesne Aya tiše a zrudne.
„Kéž by slečno, kéž by. To by se dalo vyřešit jednoduše,“ povzdychne si šéfredaktorka klidným, vyrovnaným hlasem. „Stejně to s takovou bude jedno. Bude po licenci a finíto,“ dodá s nepřítomným úsměvem. Aya okamžitě pochopí, co přesně a jak moc je špatný. „Ale tak, slečno Mando. Přece nebudeme házet flintu do žita,“ utěšuje ji rychle Adide, která s tím má očividně už zkušenost.
„No, navíc každou chvílí přijdou nováčci, co nám pomáhají s hledáním. Dneska je povedem já s Ayou,“ pokračuje Addie přehnaně veselým tónem, zatímco Aye skoro zaskočí. „My je povedem?! Kdo my?! Já nikoho…,“ vyletí jí z pusy, ale při pohledu do bezduchých očí šéfredaktorky hned pokračuje: „Joo, povedem. Všechny ty šikovné… nováčky. Kdo jiný by je měl vést, že jo. Já a Addie, to přece musí klapnout,“ snaží se zachránit situaci Aya.
Do toho se ozve zaklepání na dveře, a aniž by klepající čekal na vyzvání, už se dovnitř hrne skupina nadšených amatérských detektivů.
„Tak jsme tady zase, dobrý den,“ vesele oznámí novačka vepředu, ostatní souhlasně přikyvují, protože ano, oni už jsou tady taky. Amanda přemýšlí, kde berou mladíčci tolik energie, nadšení a elánu. „Dobrý den? Tohle je podle vás dobrý den?“ podiví se paní šéfredaktorová, zatímco odchází zpátky do své kanceláře. Ve dveřích se otočí a zatřese hlavou. „Děkujeme za vaši pomoc. Budu vám držet pěsti,“ usměje se a zavře za sebou dveře.
Aya se podívá na nadšené kolegy a vyčerpanou Addie: „Takhle je to celý den?“ zeptá se s hrůzou v hlase. „Jojo. Už od rána,“ zahořekuje Addie. „Prostě je to v pytli,“ dodá nešťastně. „V pytli?“ chytne se posledního vyřčeného slova jedna z novaček „Jo, v pytli. Na tom není vůbec nic sprostého, to před vámi říkat můžu!“ brání se rychle Addie. „V pytli!“ zakřičí najednou jiný nováček. Obě dospělé redaktorky si vymění zmatené pohledy.
„No, co když je opravdu v pytli?! Jakože doslovně? Chápete?“ pokračuje hlasitý nováček dál „No to snad ne!“ vyděsí se Addie. „To by snad nikdo neudělal, že by nám Rozárku nějak schoval! A už vůbec ne do pytle.“ snaží se mladší spolužáky zklidnit. „No já se vsadím, že udělal. Prostě ji někdo schoval,“ stojí si prvačka neoblomně za svým.
„No,“ začne Addie, „je ale možné, že se to stalo omylem. Někdo si mohl myslet, že je opuštěná, a nechat si ji,“ řekne zamyšleně.
„Co omylem,“ pokračuje mladá skeptička. „Beztak přesně ví, co je to za sovu, a chtějí prodávat její brka jako vzácné magické předměty, proto žádné nemůžeme najít. To dává úplně smysl!“
Addie s Ayou ztuhnou hrůzou – to by vlastně mohla být pravda.
„Pššš!“ umlčí Addie detektivku a naznačuje, aby ji následovali ven. „Zkusíme to prozkoumat, ale budeme se o tom bavit někde jinde. Nebo nezbude ani stopa po naší šéfredaktorce,“ šeptne směrem k Aye, ta jen pokývá hlavou a zavelí: „Směr ven! Před hrad!“
Když se skupinka konečně vykolébá rádoby tiše před hrad, hned se rozproudí živá debata. „Musíme podezřívat úplně všechny! Ukrývat ji může kdokoli! I ředitel!“ kulí oči novačka, která s touto ponurou teorií přišla. „Madam Mandy určitě ne. Ani nikdo z redakce!“ brání je jinak tichá dívka.
„Ať tak či tak, já teda se šéfredaktorovou dneska už mluvit rozhodně nechci,“ prohodí Aya a zvedne ze země lísteček, na kterém je napsán nákupní seznam, podezřelé je, že je na něm také: „Soví zob pro Rózku.“
~
Odhal, jaká hradní osobnost se skrývá pod hádankou. Napiš jí sovu s otázkou, zda sovu Rozárku náhodou neskrývá. Třeba budeme mít štěstí! Do e-mailu nám vlož potvrzení o odeslání sovy (kouzlem *PRINTSCREEN* svého sovince).
Do Správy školy nahlížíš,
pachatele vyhlížíš:
vlasy rusé, odznak zlatý,
v sovinci zobu pro tři Rozáry!
Hlavou celé koleje,
NKÚ, než se člověk naděje,
titul osobnosti hradu,
hlavní krotitelka hadů.
Hradní Miss nám pořádá,
galeony z trezoru nedává.
Je to snad primuska zelená,
kdo prabábu sov schovává?
~
„Tady to ale pěkně smrdí,“ ohrne nos jeden z nováčků, tmavovlasý chlapec, když po sově pošle dopis adresovaný podezřelé.
„Tak sovy taky musí chodit na záchod, že jo,“ protočí oči jedna z jeho spolužaček. „A když je jich tu tolik, tak ano, nebude to vonět po fialkách,“ pokračuje pohrdavě a rozhlíží se po sovinci.
„Kolik jich tu vlastně je?“ ozve se nevinný hlas z hloučku.
~
Druhý praktický úkol je jednoduchý, když už v tom sovinci jsme, kolik sov se nachází ve školním sovinci? A není tam úplnou náhodou nějaká Rozárčina jmenovkyně?
~
„Zkusme se zamyslet. Kdybych byl padouch ukrývající sovu, kam bych ji schoval?“ zkouší to tmavovlasý chlapec. „Musí to být někde, kam nikdo moc nechodí, aby to neprasklo,“ pokračuje.
Stejná slečna, která mu vysvětlila fungování sovích záchodů, se na něj otočí: „Jakože třeba do knihovny moc lidí nechodí, tak to bude skvělé místo na ukrytí sovy?“ zeptá se pochybovačně.
„A co by ne. Sama víš, jak jsou nějaké knížky uječené. Jedna sova se v tom ztratí hned,“ pokrčí rameny.
~
Knihy, knihy, knihy… v knihovně je jich hrozná spousta. A těch kategorií. Kde by asi tak mohly být encyklopedie o sovách, že by v záložce Kouzelní tvorové? A všimli jste si po cestě té myslánky? Tam jsou ty nejzajímavější vzpomínky. Nezapomeňte do ní nahlédnout! Že jste s námi celou cestu knihovnou absolvovali a neprospali jste ji, si prověříme formou křížovky.
~
„A zkoušeli jste na ni volat?“ zeptá se najednou tichá dívenka na kraji skupinky.
„Mnohokrát,“ smutně kýve hlavou Aya.
„Třeba jste na ni volali špatně,“ namítne onen chlapec, ale hned se skrčí pod Ayiným káravým pohledem.
„A ty bys na ni uměl volat líp?“ setře ho dívčina, která chlapce trápí celý den.
~
A co vy? Zvládli byste na Rozárku volat lépe? Co by ji mohlo přilákat? Zkuste si s tímto úkolem poradit a napsat nám básničku alespoň o dvanácti verších, která by prasovu mohla přimět se vrátit.
~
Dneska toho bylo víc než dost, tudíž si celý den projdeme znovu. Praktické úkoly jsou povinné, kreativní je volitelný, ale není jej možné splnit bez vypracování praktických. V prvním praktickém úkolu musíte uhodnout, komu poslat sovu, a následně vyzvědět, zda náhodou ona osoba sovu Rozárku u sebe v sovinci (nebo v pokoji) neschovává. Druhý úkol je snadný a stačí nám napsat, kolik sov se nachází ve školním sovinci. Třetí část už je snad skoro odpočinková, pokud jste dávali během procházky knihovnou pozor. Jedná se o křížovku (odkaz) – nezapomeňte poslat důkaz o splnění (kouzlo *PRINTSCREEN*). V kreativním úkolu zkusíte nalákat sovu Rozárku za pomoci básničky.
Pokud byste si s jakýmkoliv úkolem nevěděli rady, pište do sovince Amandy Wright nebo na e-mail celé nováčkovky. Rádi vás navedeme a poradíme vám.
A co za to, zlato? Jelikož dneska máme docela těžké praktické úkoly, můžete si vysloužit jejich splněním finanční odměnu ve výši 12 srpců. Pokud se vám pak povede splnit i kreativní část, můžete se těšit na dalších 8 srpců. Tyto penízky potom můžete investovat dle vlastní libosti – nová kolekce, uniforma, spoření na předměty… je to jen na vás! Ale věřte, že srpce využijete všude.
Vypracování posílejte na náš e-mail ntdvhog@gmail.com. Do úterý 23. 7. máte ještě možnost plnit třetí úkol, tento čtvrtý úkol můžete posílat až do 30. 7. Pátý úkol – jeden z posledních – si můžete vyzvednout zase příští neděli.
Kdyby se tu náhodou vyskytl někdo nový, připomínám, že pravidla soutěže naleznete v úvodním článku.
Držíme vám pěsti! A moc se těšíme na vaše vypracování!
Pro Denní věštec
Amanda Wright a Olivia Wines