Příchod nového školního roku často přináší taktéž změny barev hábitů nejednoho studenta. V letošním školním roce mezi ně patřila i Inees Rut Gowstring, zmijozelská mamonářka, střelkyně a bývalá pokladnice. Jak se se změnou sžívá a co ve fialovém hábitu plánuje? To zjistíte v našem rozhovoru!
Denní věštec: Ahoj, Ineesko! V první řadě ti moc děkuji za to, že jsi byla ochotná si na mě dnes udělat čas. Před tím, než začneme s opravdu plnou palbou hogových otázek, prozraď mi, jak se ti v uplynulém týdnu dařilo?
Inees Rut Gowstring: Přiznám se, že hogovsky i mudlovsky dost náročně. Bacil mě nějaký bacil, jako tebe minulý týden, tak trávím víkend víc pod peřinou, než jsem chtěla. – usměje se – Na hogovské otázky se ale moc těším, takže jsem ráda, že se nám podařilo potkat se.
Denní věštec: Teda, tak to ti přeji brzké uzdravení! Důvod pro náš rozhovor je vcelku zřejmý, před nedávnem jsi po mnoha letech ve Zmijozelu zfialověla a přidala ses dokonce do profesorských řad. Co za tím rozhodnutím stálo?
Inees Rut Gowstring: Po více letech rozšiřujícího studia jsem přemýšlela hodně nad tím, jak mohu sama sebe na naší škole i nadále rozvíjet, a zároveň nad tím, jak podpořit svoji kolej, když jsem nikdy nebyla ukázkovým snaživcem. Dala jsem si na to celý školní rok času v mrazáku a po svém návratu jsem učinila rozhodnutí, že přechodem do fialového hábitu snad mohu celé škole přinést více než v tom zeleném.
Denní věštec: Jak sama říkáš, zfialověla jsi v podstatě velmi krátce po návratu z mrazáku. Jak dlouho jsi vlastně byla zmražená a čím to, že ses vrátila právě teď?
Inees Rut Gowstring: Dala jsem si pauzu od našeho kouzelnického světa na jeden školní rok, tedy půl roku mudlovského. Uvědomila jsem si, že mi ta denní školní rutina vlastně chybí. Nakrmit mazlíčka, zaskočit si do útulku, do sklepení, obrat ďábla o pár pokladů apod. Návratem zpět do koleje jsem si chtěla vyzkoušet, jestli znovu najdu tu motivaci se i hecnout k lepšímu studijnímu výkonu. Všechny své závazky jsem v tom minulém školním roce splnila, ale čím dál více jsem byla přesvědčená, že právě tato změna mi přinese tu potřebnou motivaci dělat věci co možná nejlépe a přinášet do školy to, co mě těší.
Denní věštec: Před tím, než podrobněji probereme tvou současnou hradní roli, bych se ještě na chvíli ráda vrátila k minulosti. Před svým zmražením jsi odešla, dá se říct ve velkém, jako mnohaletá mamonářka jsi rozdala svůj majetek v podstatě v soutěžním stylu, velkou část jsi taktéž darovala na konto Zmijozelu. Jaké to pro tebe bylo, co tě k takovému rozhodnutí vedlo a jaké byly reakce okolí?
Inees Rut Gowstring: Vždycky jsem byla přesvědčená o tom, že vše, co dělám, mám dělat pořádně a odmakat si to. Je jednoduché se z mrazáku vrátit ke všemu majetku a já se rozhodla, že pokud chci odejít do mrazáku a netuším, jestli a kdy se vrátím, není správné nechat ten majetek doslova u ledu. Chtěla jsem jej směrovat do koleje, která mi byla po celou dobu mého studia obrovskou podporou a zázemím. Stejně tak jsem část mého majetku použila k osobnímu poděkování, a protože mám ráda mírnou dávku hazardu, rozhodla jsem se část dát i do celoškolní tomboly a motivovat studenty i dospělé k zamyšlení, co pro ně naše škola znamená. Z těch mnoha komentářů u článku v Hadím králi bylo znát, že se to povedlo.
Denní věštec: Když říkáš, že jsi netušila, zda se vůbec vrátíš… Byla to pro tebe vlastně reálná varianta, nechat Inees věčně u ledu? Měla jsi nějaké specifické důvody k mražení?
Inees Rut Gowstring: Ta možnost tu určitě byla. Tím, že jsem již skončila svoji famfrpálovou střeleckou kariéru, odevzdala úspěšně OVCE a nikdy, s ohledem na své kapacity, nebyla tím studentem, co nosí koleji větší množství bodů, tak jsem hodně přemýšlela právě o té své motivaci k dalšímu studiu a o svém přínosu koleji. Určitě jsem nechtěla být další reinkarnací, a proto jsem se rozhodla odejít do mrazáku a promyslet, co dál. V té době jsem o změně na fialový hábit ještě přesvědčena nebyla. Jak jsem si ležela u toho ledu, uvědomila jsem si, že mi chybí právě ty maličkosti. Ne velké výsledky a ocenění, ale ty jednotlivé malé kroky, které tu každý den děláme.
Denní věštec: Když jsem se o tobě snažila dozvědět trošku víc skrze hradní noviny, velkou stopu jsi na hradě zanechala nejen svým mamonářstvím, ale taktéž například ve famfrpálu, jak vlastně sama naznačuješ. Jak své působení v kolejním týmu zpětně vnímáš? Rozhodovala ses třeba někdy o tom, zda zůstaneš na hradě podle famfrpálu? A co přechod do profiligy, jak jsi jej vnímala?
Inees Rut Gowstring: Famfrpál vnímám jako úžasnou příležitost propojit se ještě více s kolejí. Vybudovat ještě silnější týmovost a kolejní cílevědomost. S odchodem do famfrpálového důchodu horko těžko hledám energii k individuálním tréninkům. Profiligu bych nesmírně přivítala, ačkoliv sama nemám jasno v tom, jak by správně měla fungovat, co se týče jednotlivých týmů.
Denní věštec: A kdybys měla říct, jaký pro tebe odchod z kolejního týmu byl? V čem to bylo těžké a v čem naopak třeba trochu pozitivní?
Inees Rut Gowstring: Věděla jsem, že odchodem z kolejního týmu částečně přijdu o specifický humor, který na kolejních trénincích máme, a o to propojení, které v týmu bylo. Určitě je možné chodit na tréninky dál, ale je nutné si uvědomit, že mladší studenti musí mít přednost a potřebují získávat zkušenosti. Samozřejmě klesá i ta poctivost v trénování, když necítíte ten závazek k týmu a zápasům. Pozitivně jsem vnímala asi jen to, že nebudu muset vstávat na zápasy brzy ráno. Což berte s rezervou a trochou vtipu. Bylo mi to líto, ale věděla jsem, že cílem těchto odchodů je dát příležitost nové krvi a to je nutné.
Denní věštec: Rozumím. – kývne – Hadi o tobě mluví moc hezky na všech frontách, do historie ses zapsala jako schopná a sympatická dívka, dokonce jsi kdysi v soutěži sedmi ctností patřila mezi jedny z nejvíce jmenovaných obyvatel! Jeden rok jsi vládla zmijozelskému kontu, vlastníš zmijozelskou lebečku jako jedno z nejvýznamnějších ocenění koleje, pokud se nepletu. Jaké pro tebe bylo působení ve vedení? A čím to, že u tebe nespatřujeme Řád Salazara Zmijozela?
Inees Rut Gowstring: To moc ráda slyším a vážím si toho. Co se týče mého působení v roli pokladníka, tak to jsem vnímala spíše jako nutnost v rámci koleje, protože v tu chvíli bylo potřeba rozdělit síly mezi více aktivních studentů a jednoduše to kolej potřebovala. Nikdy jsem ale neměla tu potřebu mít u svého jména odznak či jiné posty, ať už kolejní či školní, i právě s ohledem na svoji kapacitu. Na těchto postech mají být ti, kteří mají na svoji roli dostatek času, odpovědnost k ní a energii ji rozvíjet. Řád Salazara patří mezi těch pár chybějících maličkostí, které jsem zmínila při svém odchodu do mrazáku. Vlastně to je to jediné, co mě mrzí, že jsem jako student nedotáhla. S pokorou a respektem vůči mým spolužákům a hlavně kolejním ředitelům musím ale říci, že vždy v té koleji bylo mnohem více aktivních hadů, kteří pro kolej udělali obrovský kus práce a řád si zasloužili.
Denní věštec: Škoda že si jej člověk nemůže vysloužit z pozice fialového! Na co z toho období, kdy jsi byla součástí vedení, vzpomínáš nejraději? Máš třeba nějakou zábavnou historku z dob, kdy jsi vládla kontu?
Inees Rut Gowstring: Já asi moc nerozlišuji to období ve vedení a mimo něj, protože jsem měla velké štěstí na vedení koleje a vždy byl prostor zapojit se do kolejního života i z pozice studenta bez jakékoliv role. Každopádně na roli pokladníka mám úžasnou vzpomínku v podobě sovy, která se jmenuje „100G pro kolej? Dej mi chvíli!“, protože se mi povedlo uspořádat dvě skvělé akce, které přinesly na naše kolejní konto spoustu galeonů. Jednalo se o celoškolní dražbu a celoškolní tombolu, kterou jsem pak losovala živě prostřednictvím mudlovského videohovoru. Odezva byla skvělá a opravdu jsem si to užila a viděla ten smysl v práci pokladníka, který dokáže zvednout hodnotu majetku koleje.
Denní věštec: To zní moc dobře, krásný výkon, smekám. –usměje se – Vraťme se však pomalu k tvé nové roli. Jsi hradní profesorkou, v konkurzu jsi uspěla s jedním novým předmětem – kouzelnickou personalistikou. Jak jsi došla k nápadu na tento předmět? A jaké od něj máš očekávání? Mohla bys ho studentům prosím trošku více přiblížit?
Inees Rut Gowstring: Když jsem přemýšlela o předmětu, který bych mohla studentům nabídnout, snažila jsem se vycházet z vlastních potřeb studenta a zároveň ze zkušeností, které již mám. Není tajemství, že ačkoliv jsem ze Zmijozelu, pocházím ze smíšené rodiny. V mudlovském světě se tedy pohybuji často a kvůli své mudlovské rodině mám i pracovní krytí, které se věnuje právě personalistice. Pro každého studenta bude téma hledání nového zaměstnání aktuální, a proto je určitě dobře se mu již při studiu věnovat. Můj předmět není pouze o pohovorech a hledání vysněné kouzelnické práce, ale taky o tom, jaká mít očekávání, jak nad nimi přemýšlet, jak se nebát mluvit se svým nadřízeným, že není nutné bát se chyby a špatného rozhodnutí, ale hodně i o tom, jak důležitá je zpětná vazba a znalost cílů, které ve svém pracovním životě máme. Přistupuji ke svému předmětu s velkou pokorou prozatím nezkušené profesorky, a proto si již od prvního termínu nabírám zpětnou vazbu od svých studentů a pracuji s jejich očekáváním, abych mohla do budoucna předmět vylepšit.
Denní věštec: Bylo pro tebe sepsání náročné? Jak jsi celý konkurz vnímala? Jak dlouho po tvém rozmrazení proběhl? A jakou jsi měla prvotní reakci inspektorky?
Inees Rut Gowstring: Svůj předmět jsem začala psát až poté, co se objevilo výběrové řízení na tuto pozici. Tedy na konci školního roku. To byl i moment, kdy jsem se finálně rozhodla pro tuto změnu. Byla jsem ale připravena i na zamítnutí a další školní rok v roli studenta. Předmět se mi psal snadno a lehce po obsahové stránce. Trochu jsem se trápila s novými kouzly ohledně práce s třídou a pravidly pro výuku. Chce to praxi a vytrvat. Spolupráce s inspektorkou výuky byla po celou dobu perfektní. Zpětná vazba dávala smysl, byla přínosná a nasměrovala mě k finalizaci předmětu. I v tuto chvíli je mi velkou oporou, pokud se potřebuji na cokoliv k mé výuce zeptat.
Denní věštec: O tvůj předmět byl velký zájem, zaplněn byl jako jeden z prvních. Jak tuto skutečnosti vnímáš? A jaké máš zatím zpětné vazby od studentů?
Inees Rut Gowstring: Nové předměty jsou vždy velkým lákadlem pro studenty a obzvlášť pro ty ve vyšších ročnících, kteří již mají výběr užší. Kvalita a obliba předmětu se projevuje až po několika letech, kdy si studenti předměty doporučují a dají na své starší spolužáky. Takže se držím při zemi a hodnotit budu až na konci školního roku. Zároveň věřím, že ho studenti zvolili i kvůli praktičnosti a využití znalostí v budoucnu. První termín byl pro mé studenty i pro mě spíše informační a organizační, takže se mi těžko hodnotí. S kvalitou úkolů v prvním termínu jsem ale nadmíru spokojená a už se těším na ty další.
Denní věštec: Aktuálně jsme na konci prvního termínu. Jak zatím své působení hodnotíš? Je třeba něco, co tě ve fialové a v učení hodně překvapilo?
Inees Rut Gowstring: Snažím se pomalu testovat své kapacity. Seminář jsem tedy přidala až do druhého termínu a taktéž soutěže přidávám postupně. Nechci to přepálit a pak nedodávat studentům zaslouženou kvalitu prostřednictvím hodnocení. Snažím se také zorientovat ve všech pravidlech pro profesory, abych nedělala zbytečné chyby, které pak budou opravovat kolegové. Nemohu si také zvyknout na změnu k vykání směrem k těm, s kterými jsem tu trávila mnoho studentských let, a stejně tak mi nejde tykání směrem ke kolegům, kterým jsem dlouhá léta naopak vykala. Jsem nadšená z kvality některých vypracování, která mi přicházejí. Už jsem se zvládla inspirovat, dojmout a nadchnout. To je přesně to, na co jsem se těšila.
Denní věštec: Možná už jsme se toho trochu dotkly, ale co tě jako novopečenou profesorku zatím nejvíce baví? Máš třeba nějakou oblíbenou oblast hradu, do které máš jako fialová možnost vystupovat?
Inees Rut Gowstring: Jednodušeji by mi odpovídalo spíše na to, co mi naopak chybí. Neustále narážím do zdi, když se chci dostat do kolejní místnosti. Snad si brzy zvyknu, že má cesta z Velké síně vede do sborovny a ne do kolejní místnosti. Co si užívám? V tuto chvíli nejvíce asi vypracování soutěží, protože jsem nadšená, jaké kvality a kreativity některá dosahují. Stejně tak domácí úkoly a možnost nahlédnout, jak nad věcmi přemýšlejí druzí. No a netrpělivě vyhlížím nějaký fialový famfrpálový trénink. Ten si určitě nenechám ujít.
Denní věštec: Fialové tréninky jsou skvělé! – zazáří jí oči – Sama jsi to už nakousla, jak vnímáš odloučení od koleje? Co je v tom pro tebe nejtěžší? A je třeba nějaká část práce profesorky, která ti moc nesedí?
Inees Rut Gowstring: To odloučení je znatelné. Komunikace vyžaduje větší nasazení. Není to přirozené potkání se s hrnkem horké čokolády večer v kolejce. Asi o to víc teď vnímám tu potřebu udržení kolejní spolupráce s profesory, kteří ze svých kolejí odcházejí. Zmijozel mi však dává dnes a denně najevo, že své místo v koleji stále mám, a za to jsem nesmírně vděčná. Jsem součástí komunikace, vnitrokolejní hry a mám možnost i nadále využívat benefitů koleje. Nejvíce mě mrzí, že už nemohu na kolejní trénink ani jako pouhý terč pro odrážeče. Co se týče neoblíbené práce v profesorské roli, tak taková zatím nepřišla. Jediné, co mě malinko trápí, je nedodržování některých pravidel v soutěžích či v zadáních, kdy pak musím snižovat odměnu kvůli nepozornosti studentů.
Denní věštec: To bývá často velká škoda. – posmutní – Co od tebe můžeme čekat do budoucna? Plánuješ další předměty? Máš zálusk na funkce nebo třeba uvažuješ o potomkovi?
Inees Rut Gowstring: Prozatím mám jediný cíl, a to zvládnout se ctí svůj první profesorský rok. Ráda bych napsala ještě další seminář a připraveny mám také dvě další soutěžní série. O dalším předmětu prozatím nepřemýšlím, protože si potřebuji otestovat tu náročnost hodnocení. Stejně jako jsem nebyla sběratel funkcí v koleji, neplánuji to ani ve fialové. Potomek? Ten by neměl prozatím ani kde bydlet. Takže hezky postupně. – usměje se –
Denní věštec: Na co se ve fialové dál nejvíc těšíš? Máš třeba nějaký sen, který by sis ráda splnila?
Inees Rut Gowstring: Doslova sen asi žádný nemám. Největší odměnou mi bude, pokud moji studenti nebudou školní rok se mnou vnímat jako ztrátu času a že v soutěžích najdou prostor pro zamyšlení, vlastní kreativitu a nebude to vždy jen o honbě za body.
Denní věštec: To zní moc hezky. – usměje se – Ještě než skončíme… Co ty a vzdělávání v dospělosti? Máš zálusk na nějaké CKÚ nebo do budoucna snad i zkoušku KOZA? Pokud ano, jaké předměty zvažuješ?
Inees Rut Gowstring: Teď jsi mě malinko zaskočila, protože zrovna oblast vzdělávání pro nás fialové ještě nemám dostatečně nastudovanou. Zkoušku KOZA bych určitě chtěla, už kvůli možnosti vstoupit do akademického klubu. Nejsem si jistá pravidly, z jakých předmětů zkoušku mohu skládat, ale moje nejmilovanější předměty jsou živlová magie a kouzla všedních dnů.
Denní věštec: Tak to se omlouvám! Na to je určitě ještě čas. – mrkne – To už by bylo pro dnešek z mé strany všechno. Ještě jednou moc děkuji za to, že sis na mě i v nemoci udělala čas a přeji ti spoustu šikovných a nadšených studentů, skvělá vypracování a ať si svůj pobyt ve fialovém hábitu užíváš plnými doušky! Pokud máš ještě něco, co bys hradu chtěla vzkázat, teď je ten ideální čas.
Inees Rut Gowstring: I já moc děkuji za tvůj čas, který jsi mi věnovala. Všem ostatním bych vzkázala jen jediné, že můj sovinec i kabinet jsou pro všechny otevřeny. Krásný zbytek večera.
Inees ještě jednou mnohokrát děkuji za to, že mi rozhovor poskytla i přes svou nemoc, a přeji jí, aby se jí ve fialovém hábitu skvěle dařilo!
Pro Denní věštec
Arietty Liella Minette