Klasický koncept soutěží na hradě má své stálé odběratele. Vymaluj, napiš, odehraj, nakresli… Není proto nic neobvyklého, když se tento koncept nejednomu obyvateli hradu trochu zají. Zatímco valná většina periodik věnovala velikonoční období klasickým zajíčkům, vajíčkům, beránkům a vlastně všemu zdrobnělému, tým Denního věštce přišel s něčím poněkud odlišným – s vraždou. A odlišné nebylo jen téma, ale také koncept celé soutěže. A jak tento odvážný počin dopadl?
Za celou hurá akcí stojí norská velikonoční tradice Päskekrim neboli velikonoční detektivka. Ta naše odstartovala již na škaredou středu, konkrétně výpravou do Zakázaného lesa pod vedením madam Barbary Arianne Lecter. Ta byla požádána o velmi originální a organizačně obtížnou výpravu, jejímž cílem bylo nalezení těla mrtvé dívky a s tím spojené vyvolání paniky mezi studenty. Madam se s úkolem popasovala nad očekávání, neboť jsme i my, strůjci celé akce, byli poměrně vyděšení (minimálně já).
Účastníci výpravy byli napínáni jen do půlnoci, kdy vyšel článek Tragická výprava do Zakázaného lesa: Škaredá vražda na Škaredou středu. Ten poskytl nejen vysvětlení samotné soutěže, ale také nápovědu k jejímu řešení. Prvním úkolem účastníků bylo zjistit heslo do Komnaty nejvyšší potřeby, tedy rok, ze kterého mrtvá dívka pocházela („Rok by snad mohl být klíčem k odemčení tajemství… Hledání pravdy je přece vždy tou nejvyšší potřebou společnosti.“). První vydání Velkého Gatsbyho, 189. číslo Lidových novin a pohlednice, která po vyhledání přes Google Lens daný rok obsahovala přímo v popisu, dohromady tvořily poměrně jasné vodítko k roku 1925. Přes tento úkol se dostalo o mnoho více účastníků, než jich posléze došlo do samotného konce, ale o tom až potom.
Po zadání hesla do KNP se před účastníky otevřel vstup do pokoje mrtvé dívky, v němž se nacházela další vodítka. Na polici ležely vzpomínky, na nočním stolku dobová ročenka a na stěně visela velmi zaprášená nástěnka.
Každé z těchto vodítek mělo účastníkům aktivovat šedé buňky mozkové, které v této soutěži hrály prim. Konkrétní vzpomínku stačilo donést do Myslánky (ta se nachází v Knihovně – nápověda se skrývala v nejstarším záznamu), která odhalila první část příběhu mrtvé dívky. Poněkud komplikovanější pak byla vodítka na nástěnce, kde se nacházela rovnou tři: tajemný symbol přesýpacích hodin, diplom za redaktorskou práci pro mrzimorský časopis a šifra. Mrzimorský časopis, tedy samozřejmě Žlutý Trimeles, obsahoval prastarý článek Tajná společnost na hradě?, který vysvětloval další část příběhu. Čínskou šifru bylo možné vyřešit pomocí internetu, případně nově vydané knihy v Knihovně (moc děkujeme za pomoc madam Suzzy Blackwood). Přesýpací hodiny vedly ke konkrétním výtečníkům v ročence, díky které bylo možné odhalit pachatele. Jejich rozhovor bylo možné také zaslechnout ve Věšteckých výstřižcích:
Vidíš matné postavy, které mluví polohlasem.
Malitia Ingenii: Je to hotové. Musíme to vyzkoušet.
Eugen Vindictus: Na kom?
Malitia Ingenii: O někom bych věděla.
Ira Gehenna: Takže dobrovolník? – uchechtne se –
Malitia Ingenii: Tak nějak.
Postavy se rozplynou.
Poslední nápovědou byla lesní kniha – v Zakázaném lese vše začalo a také skončilo. O tajemných výpravách se psalo v prastarém článku, v šifře, a dokonce jej mohli účastníci vidět i ve vzpomínce. Stačilo se podívat na nejstarší záznam lesní knihy a prokliknout na Archiv.
A co se tehdy přesně stalo?
Vše začalo u studentky Malitie Ingenii, která stvořila tajné společenství. Do něj patřili ještě další dva členové – Eugen Vindictus a Ira Gehenna. Jejich cílem bylo vytvořit stroj času, který by je dokázal přesunout na rozdíl od obraceče času o několik let dopředu. Motivací mohla být sláva, peníze nebo nabytí nových vědomostí… možná dokonce směs toho všeho, těžko říci. Stroj nemohli sestavovat přímo na hradě, neboť by hrozilo odhalení celé akce, vybrali si tedy odlehlejší místo v Zakázaném lese. Lesník, pan Forestarius Indifferius, byl poměrně laxní a výmluvy studentů nikterak nerozporoval. Jediný, kdo si všiml, že se děje něco nekalého, byla mrzimorská studentka Debyanne Aibe. Ta nechtěně vyslechla konverzaci tajného společenství a jako správná novinářka začala pátrat, což se jí nakonec stalo osudným.
Nashromáždila postupně dostatek důkazů, aby mohla vydat článek… Ten si však nepřečetli jen profesoři, kteří jej považovali za naprosto absurdní, ale také iniciátoři nekalých praktik. A ti se rozhodli jednat. Pod rouškou tmy vylákali Debyanne do Zapovězeného lesa (šifra: Prijd v noci k lesu. nikdo te nesmí vidět.) a udělali z ní pokusného králíka. S sebou měla mrzimorská oběť obraceč času, aby se mohla vrátit v případě, že by stroj fungoval správně… to se však nestalo. Debyanne cestu o sto let dopředu nepřežila a my ji nalezli sice ve správné době, nicméně mrtvou. Tajné společenství sice uprchlo z místa činu, profesoři a ředitel školy si však po záhadném zmizení studentky dali dvě a dvě dohromady a při utajené výpravě nalezli stroj, o kterém mrtvá studentka nedávno psala. Viníci, včetně ledabylého lesníka, byli tvrdě potrestáni, život Debyanne to ale bohužel nevrátí.
Teda, to bylo zapeklité? Kdo všechno to vyřešil?
Jistě vás kromě událostí v minulosti zajímá také přítomnost. Jak dopadla neobvyklá soutěž? Naprosto upřímně řečeno – účast byla tristní. Do konce se dostali pouze čtyři účastníci: Faye Sages, Agnes O´Mary, Eilonwy Ellesméry a Jeba Záhradníková. Tři z těchto neohrožených detektivek navíc dokázaly najít všechna vodítka a poskládat kompletní mozaiku událostí, za což jim nadšeně gratulujeme!
Účast ovšem není vše – ohlasy těch, kteří se dostali až na konec soutěže, byly nadšené, což nám dává malou naději, že podobné soutěže mohou mít své místo mezi obvyklými úkoly. Organizaci jsme si nadmíru užily a jsme rády, že si to kromě nás užil i někdo další.
A pokud jste se nedostali až na konec nebo jste ani nezačali, budeme rádi, když se s námi podělíte do komentářů o vaše návrhy, co by vás přimělo podobné soutěže plnit, případně zda dáváte přednost spíše tradičním úkolům a soutěžím!
Pro Denní věštec
Meningitida Epidemica