Taková akce, jako je letní výjezdní seminář, se pochopitelně sama nenaplánuje. Je potřeba vyřešit, co budou účastníci jíst, kde budou spát, co s nimi budeme dělat, aby se nám nenudili, a tak podobně. A nejlépe se samozřejmě plánuje pěkně naživo. Takže jsme se takhle jeden květnový víkend sešli v Honorově. Zajímá vás, jak takové plánování letňáku vypadá? Dozvíte se v článku!
Začalo to už v březnu. Mudlové mají takový vynález, zvaný WhatsApp, a právě tam byla počátkem března vytvořena skupina Letňák 2025 (aspoň vidíte, jak jsme organizovaní). A Silvinka (tedy mrzimorská studentka Silvia Flavia Egregia, jejíž tetě patří Honorovské sídlo) se hned čile ptala, kdy se sejdeme, abychom letňák naplánovali. Tedy já, mrzimorský dinosaurus na koštěti, Felicitas Frobisherová, a toho času velevážený inspektor výuky a zkušený plánovač, Oliver McCollin. Jak moc zkušený je, je jasné z toho, že nám hned začerstva sdělil, že on už má program naplánovaný. V březnu? Vážně? No ale to rozhodně nebránilo setkání.
Byl stanoven květnový termín a WhatsApp se na nějakou dobu odmlčel.
V pátek 9. května jsme se tedy všichni tři sešli v Brně, abychom vyrazili do Honorova, kde na nás již čekali další obyvatelé, tedy mudla Honza, pes Bart a kocour Burizon.
Jelikož program byl vlastně naplánovaný, nebylo třeba nijak spěchat, a tak jsme si nejdřív mohli vypovědět veškeré novinky z mudlovského i kouzelnického života (já se Silvinkou) a občas i pana profesora pustit ke slovu, aby nám sdělil téma letňáku – Prasinky! Což se rozhodně musí utajit před mým domácím mudlou, protože tomu jaksi nemůžu vysvětlit, že se nejedná o nic nekalého, natož nemravného, ale o roztomilý název malebné vesničky. Ke zbytku programu se ode mě nic nedozvíte, protože jednak vám nechci zkazit překvapení, jednak jsme pana profesora zas tak moc ke slovu nepustily.
Ani jsme si nevšimli, z pátku byla sobota a po vyspinkání byl čas na nějaké to plánováníčko, plánování (a hraní si s Bartem). Program tedy máme, zbývá jídlo. No jo, ale všimli jste si někdy, jak mlsné jazýčky máme my kouzelníci? A když už nemáme mlsné jazýčky, máme organizační omezení, jako je nedostatek pečících prostor a plotýnek. Madam Honorová totiž domácím skřítkům na dobu letňáku dává volno, aby se nám v kuchyni nepletli, a tak všechno vaříme my.
Vypadalo to nějak tahle:
Silvinka: Uděláme plněné papriky!
Feliska: To v žádným případě nejím!
Olík: Já mám rád pizzu.
Silvinka a Feliska: Pizzu pro 20 lidí neděláme, to jsme jednou zkoušely a trvalo 4 hodiny, než jsme to upekly.
Honza: Navrhuju řízky.
Silvinka: To je nudáááá.
Feliska: Já chci švédský kuličky!
Silvinka: To je nudáááá!
Olík: Já nejím kopr.
Feliska: To asi nikdo, já teda jo, ale nikdo jinej.
Silvinka: Já taky jo. Uděláme si spolu koprovku!
Olík: A nebudou mít ostatní hlad?
Silvinka: Uděláme buřtguláš.
Feliska: To je dobrý nápad, ten se dělá snadno.
Silvinka: Ale vždyť si ho nikdy nedáváš.
Feliska: Nedávám, no, já ho nemám ráda.
Olík: Feliska bude o hladu!
Silvinka: Nebudu vařit něco, co nám nechutná!
(Pozn. redakce: Jídla byla pro účely článku změněna z důvodu ochrany osobních údajů dotčených jídel a z důvodu děravé paměti autorky článku.)
Bylo to fyzicky a psychicky velmi vyčerpávající, ale nakonec jsme vymysleli toto obědové menu:
To bude dobrota!
Když jsme s vypětím všech sil naplánovali jídelníček, byli jsme tak vyčerpaní, že jsme museli navštívit stravovací zařízení ve vedlejší obci, aby nás nakrmili (neměli jsme již sílu na to, abychom vymýšleli, co si dáme k večeři). Ale byl to výborný nápad, protože jídlo tam bylo vynikající.
A co jsme ještě během plánování letňáku dělali? Hráli deskovky (věděli jste, že existuje zvířátko jakovlk, tedy vlastně vakoplch?), povídali si, grilovali (tedy jedli to, co ugriloval Honza), smáli se a z nějakého důvodu předělali naše jména tak, aby začínaly na U. Na letňáku se tedy na vás těší trio Ulík, Uliska a Ulvinka.
Pro Denního věštce
Eliška Kutnohorská
alias Felicitas Frobisherová