Momentálně máme na hradě 388 zmrazených studentů a profesorů, což vychází zhruba na polovinu celkové hradní populace. Během července se dosud nechalo rozmrazit už 7 kouzelníků a já jsem jeden z nich. Podíváme se tedy společně na moje první dojmy po 15 letech zpátky na hradě, podělím se o rozhovory s dalšími lidmi s podobným příběhem a projdeme si i nějaká ta čísla a statistiky, které na Ministerstvu kouzel nenajdete.
33letá studentka 2. ročníku v Bradavicích, to je velmi zajímavá podívaná, jak jsem zjistila hned při vstupu do Velké síně. Seraphine Elizabeth Thornfield mě přivítala s vykulenýma očima a utrousila, že starší druhačku ještě neviděla. Přestože jsem před mnoha lety 1. ročník studia dokončila, na hrad jsem se vrátila až po tak dlouhé době, že ho skoro nepoznávám.
Tolik galeonů jsem měla a všechny jsou fuč, nemám dokonce ani ponožky. Potřebuju peníze na oblečení, zapsání předmětů, sovu a…. co to vidím, všichni mají domácí mazlíčky? Jednoho musím mít i já. I Godrikův Důl se podařilo dostavět? Tehdy to bylo jenom pole. Už od prvního pohledu mi je jasné, že novinek je v kouzelnickém světě opravdu hodně.
První cestu jsem si udělala na ošetřovnu, kde jsem zahlédla malůvky a fotografie z mého 1. ročníku a zastesklo se mi. Nemohla jsem tomu uvěřit, že na hradě po mně ještě zbyla tahle stopa. Třeba na svoje díla narazím i jinde.
Dále jsem pokračovala zkoumáním hradu, na každém druhém rohu jsem se ztratila, tak jsem si musela začít dělat mapku. Asi to bude i tím čerstvě rozmrazeným mozkem… nebo stářím? Po cestě jsem ale vídala zmatené nováčky, a tak jsem si připadala trochu méně nemožná.
Na Příčné ulici se mi zatočila hlava, když jsem viděla, kolik nových obchodů od mého odchodu přibylo. Navíc těch šatů v sekáči! Mohla bych být ve zkušební kabince celý den. Co den, celý týden!
Soubojový klub mě naopak příšerně děsí. Bojím se i zaklepat na dveře, zpoza nich totiž slyším čaroděje vzdychat a křičet, občas i nadávat… a já navíc nemám ani hůlku.
Famfrpál jsem v prvním ročníku taky nehrála, hřiště ještě tehdy bylo v rekonstrukci. Dokážete si asi představit, jak plešatá druhačka balancuje na koštěti mezi mladými spolužáky a sotva si všímá camrálů, co jí prolétají kolem hlavy. Naštěstí jsem přežila bez úrazu a vyzkoušela jsem si i všechny pozice. Tolik neprozkoumaných zákoutí hradu a okolí, že by mi z toho vlasy stály na hlavě… kdybych nějaké měla.
Jedna věc se ale nezměnila. Nebelbrach Mechacha dominoval bodovacímu žebříčku už před 15 lety, přesto byl sám v mrazáku několikrát. Proto jsem se ho zeptala, co tento rok plánuje.
„Já už nic neplánuji. Prostě si to tu chci užívat. Dnes již nemám tolik času jako dříve, takže jsem dokonce musel odmítnout nabídku, abych se stal členem profesionálního kvidyčového týmu. No fakt, zní to neuvěřitelně, ale je to pravda. Nebyl bych přínosem. Nejspíše ani nebudu psát do novin a časopisů. Hm, prostě se tu chci bavit.“
„A proč ses na hrad vrátil?“ vyzvídala jsem se dál.
„Vrátil jsem se, protože jsem se vždy vrátit chtěl. U mudlů jsem teď dokončoval studium, takže jsem na to potřeboval čas. Povedlo se, mohu být zase zde.“
Jak si asi každý dokáže představit, jedná se o hlavní důvod, proč většina kouzelníků využije mrazák. Přece jen nás občas mudlovský svět spoutá svými povinnostmi.
Kniga Sitara z Mrzimoru se mi také svěřila, proč se nechala rozmrazit:
„U mě to bylo takové strašně impulzivní rozhodnutí uprostřed noci… Já mám problém v tom, že žiju život ve vlnách, když mě něco napadne a popadne, tak jsem zaměřena jen a jen na to a žiju tím naplno.“
S tím se zase naprosto ztotožňuji. Zatím to vypadá, že se přihlásím minimálně na 10 předmětů, což bych někomu po 15 letech asi nedoporučovala a vypadá to, že se s Knigou na spoustě přednášek budeme vídat. Dále mi vysvětlila:
„No a v rámci nějaké nostalgie mne napadlo, že se sem podívám… Protože mně to ve svý podstatě chybí. Vždycky, když jsem zde, tak se mi v hlavě pak urodí geniální nápad! Který sice nesouvisí s Bradavicemi, ale posune mne v životě… Takže asi jsem zde zas, protože jsem na rozcestí v životě a koukám, kam dál.“
Teď už se opravdu divím, kolik máme společného, co se týče způsobu myšlení. Možná proto jsme spolu mrazák nějakou dobu obývaly?
Ucelené plány na budoucnost Kniga nemá, ale doufá, že se jí podaří „rozjet“ svůj studentský spolek, o kterém sní od prvního ročníku.
Trumtoráda Nezmara, který byl zmrazený také 15 let, ale na hradě už se rok zase potuluje, jsem se zeptala, co nového se mu na škole nejvíc líbí.
„Nejlepší novinkou pro mne bylo to, že se Bradavice vlastně „nezměnily“ i s odstupem hodně let. Základní princip je stejný a i hlavní rozložení a uspořádání.
Samozřejmě se změnila fůra detailů a tak dále, o tom žádná.
Mojí nejoblíbenější „novinkou“ jsou magíci – nutí člověka prozkoumávat, objevovat a především používat prvky naší školy.
Druhou nejoblíbenější jsou pro mě mazlíčci.“
O jeho mazlíčka, krysu Hugýta, je dobře postaráno a má spoustu kamarádů.
Podařilo se mi také získat přístup k údajům z mrazáku od roku 2023 až do současnosti a na ty se teď společně podíváme. Za toto období se celkově nechali kouzelníci zmrazit 431× a rozmrazit 266×. Nejedná se o jednotlivé kouzelníky, někteří si totiž cestu do mrazáku udělali několikrát, nejvíc však 6×.
V grafu níže můžete vidět porovnání dle každého měsíce.
Vypadá to, že březen a září byly v roce 2023 i 2024 nejvíce oblíbené měsíce pro zmrazení. Naopak se obyvatelé hradu rádi vrací v období prázdnin. Průměrně se pak každý měsíc nechá zmrazit 14 kouzelníků a rozmrazit 8,5. Pokud by takto trend pokračoval, do mrazáku už se nás brzo víc nevejde a my na hradě budeme odkázáni na nováčky.
Když jsem ve Velké síni zahlédla v tichu pracovat pana ředitele, málem to se mnou kleplo. Vypadá úplně stejně, jako si ho pamatuju! Probudila jsem se ze zasnění a pokračovala do prázdného rohu do sebe rychle kopnout něco k jídlu, než se vrhnu na další soutěž. Chci je stihnout všechny a hrozně mě to baví – tolik nových profesorů a nových hádanek, co jsem nikdy neluštila!
Lámala jsem si hlavu nad jednou šifrou asi hodinu a znervózněla jsem, že možná i předměty v nadcházejícím roce budou těžší, než si vzpomínám. Co když nebudu akademicky tak úspěšná jako před 15 lety? Podobné myšlenky mi létají hlavou už pár dní. Jak přísní jsou dnes profesoři a jak těžké jsou předměty? Zjistím to ale až v září, stejně jako všichni nováčci na hradě.
Je to vlastně zvláštní pocit, být něco mezi… ani nováček, ani otrkaný student. Něco je pro mě nové, jinde se cítím jako doma. Možná jste, vážení čtenáři, zažili už podobný pocit, být jako Lego figurka na šachovnici, jako čaroděj mezi mudly.
Mějte se mnou tedy prosím strpení, pokud mě zahlédnete někde na hradě, jak si drbu plešku a loudám se chodbami. Vypadám sice jako profesorka, ale hledám pravděpodobně už hodinu cestu do Dívčí umývárny.
Děkuji panu řediteli za spolupráci a studentům za rozhovory.
Pro Denní věštec
Dors Venabili