Byl ne tak pozdní večer jedenáctého prosince a u Zmijozelských se schylovalo k plnění kolejní výzvy Specialista III. A někde daleko odtamtud, na famfrpálovém hřišti, se schylovalo k utkání mezi Bradavickými bludičkami a Lúzry. Jak vše dopadlo?
Zatímco kagík skončil neúspěchem, famfrpálový zápas profesionální ligy byl vskutku zážitkem. O který jsem málem tak nějak přišla. Abyste rozuměli, blížila se osmá hodina večerní a já naháněla všechny možné i nemožné studenty hrabat sníh, rozdávala jsem lopaty a odpočítávala poslední minuty, abych spustila brigádovou kolejní výzvu. Zhruba po dvaceti minutách, kdy k úspěchu scházelo ještě pár zelených duší, jsem si vzpomněla na famfrpálový zápas a odtušila, že i tam by se mohli někteří zmijozelští studenti nacházet. Běžela jsem tam a chvilku se nechala strhnout tou podívanou. Letci létali, míče jakbysmet, fanoušci fandili, Rosmerta nestíhala vydávat dobroty. Radost pohledět. Řekla jsem si, že bych možná mohla chvilku jenom tak koukat a fandit. Jenže komu? Oba dva týmy sestávaly ze zelených hráčů! Naštěstí jsem si postěžovala nahlas. Říkám naštěstí, protože jinak bych se možná ani nedozvěděla jednu důležitou věc…
Počkat, cože? Report? Já dneska píšu report?
Ještěže jsem u sebe měla dost pergamenů a brk, protože byl nejvyšší čas, vlastně spíš už trošku pozdě, začít zaznamenávat.
Nevím, jestli se teď smějete, nebo jste pohoršeni. Ale vězte, že hůř jsem se snad v životě necítila! I proto jsem se v názvu článku rozhodla citovat Ayu Watanabe: „Podle mě to je Černý Petr sezóny.“ Ale dost o mně. Důvod, proč čtete tyto řádky, je ten, že vás zajímá famfrpálový report. A ten vám rozhodně hodlám přinést!
Trochu netradičně začneme článek rozhovorem. Teda spíše jen jednou otázkou. Protože jak jinak si lépe doplnit informace o první půlhodině?
Denní věštec: Nevím jak vy, ale já vždycky nejvíc prožívám první půlhodinu. Co zajímavého se v ní v dnešním zápase stalo, na co si vzpomenete a utkvělo vám nějak v mysli?
Skylar Blair Anderson: Nó… – protáhne – O své první půlhodině se více rozepisuji níže, jelikož jsem k tomu řešila nezvyklou situaci u mudlů. Byl to navíc první zápas po dlouhatánské době, kdy jsem zůstala na jednom postu a nemusela střídat chytače, což byla příjemná změna. Umožnilo mi to nastřílet si za zápas více než jeden gól a mám dokonce pocit, že jsem za tento zápas nastřílela více gólů než zhruba za posledních pět sezón dohromady (toto nemám ověřeno na základě statistik, jen odhaduji).
Hodně mě překvapilo, jak byly naše týmy vyrovnané. Nejsem si úplně jistá, kdo přesně se k Lúzrům přidal a kdo od nich odešel, ale pamatuji si, že v loňském roce mi jejich taktika přišla místy matoucí a pro tým ne zcela vhodná. To se letos zlepšilo a těším se na příští zápas s Lúzry, kteří by se dle mého názoru měli přejmenovat a nedělat tímto označením klamavou reklamu!
Aya Watanabe: Z první půlhodiny mi utkvělo v hlavě překvapení v podobě Lucy, která se k Lúzrům přidala včera. Vítej v profesionální lize! – směje se – Nejzajímavější ale bylo to, jak krásně se nám dařilo a všechno šlapalo, jak mělo. Pak to ještě chvíli pokračovalo, ale pak se nám stalo tolik, že jsem ráda, že ses zeptala jen na první půlhodinu. – směje se – Málokdo v jednom zápase stihne sestřelit vlastní střelkyni, hrát minutu bez střelce, „otrávit“ se laudanem, zaseknout se na koštěti, kolegiálně se ukliknout při střílení na obruče a naskočit s půlkou zdraví nebo špatnými atributy. Statisticky nejlepší tým profesionální ligy, dámy a pánové. A půlka z něj má za sebou dokonce kariéru ve famfrpálovém vedení! – směje se –
Suzzy Blackwood: Já se přiznám, že jsem v první půlhodině běhala mezi hřištěm a laboratoří, protože nám došlo, že máme málo laudan, tak jsem dozásobovávala. Za mě osobně nejlepší zážitek ze zápasového dne však přišel ještě před zápasem, kdy jsme zjistili, že se k nám do týmu přidala milá slečna Lucy de Lioncourt. Jak jsme tedy posléze zjistili, tak lehce omylem, ale v mottu „když už, tak už“ se rovnou připojila na zápase a jsme za ni moc všichni vděční!
Barbara Arianne Lecter: To bylo tak dlouhý, že už nevím, co se stalo v první půlhodině!
Je pravda, že konkrétně k první půlhodině jsme se toho tedy moc nedozvěděli, ale alespoň nás odpovědi trochu naladily na to, v jakém duchu se celý zápas nesl. A co nedodaly postřehy, to dodají statistiky.
První půlhodina:
V okamžik mého příchodu na hřiště svítilo na ceduli skóre 80:10 pro Bludičky. A kdo se o toto krásné skóre zasloužil? Neuvěřitelné tři góly vstřelily shodně střelkyně Skylar Blair Anderson a Princess Star. O jeden gól méně pak skórovala Andra Tigers. Ale i na straně Lúzrů došlo ke vstřelení gólu. O ten se postarala Jagga Viggo.
Ani odrážeči nezaháleli. Dva hráče poslala nekompromisně k zemi Indris Elwinor a také Elaine Robillard. Lúzřy se opět postarali o jednu akci, toto shození měla na svědomí Barbara Arianne Lecter.
Zdá se vám, že měly po první půlhodině Bludičky jasně navrch? Máte pravdu. Ovšem držte se, dámy a pánové, chystá se velký obrat!
Druhá půlhodina:
Druhá půlhodinka byla úplně o něčem jiném (neboť dorazila redaktorka, pozn. šéfredaktorky). Gólová kanonáda sice pokračovala, ale na druhé straně hřiště. Střelkyně Lúzrů totiž camrál ani na chvilku nepůjčily soupeřově týmu. Že by celozelenému týmu můj příchod přinesl štěstí? Možná. Ale jenom na camrály. Góly do svých statistik si tak připsala Inees Rut Gowstring, a to celkem tři. Dva přidala také Bibi Anne. Bludičkové brankářce Rheie De Morgan tak začaly horké chvilky, zatímco Lúzerská brankářka Renée Carlisle měla odpočinek. Ukrojím teď ještě první dvě minuty ze třetí půlhodiny, kdy padly další dva góly do branek Bludiček a díky tomu došlo k vyrovnání skóre na 80:80. Neuvěřitelné. Obzvláště když jste přišli na hřiště až s nástupem chytačů jako já a málem jste považovali výsledek za celkem daný. Byla to zkrátka báječná podívaná!
Nechvalme ale jenom střelce. I u odrážečů se bylo na co dívat. Indris totiž fanoušci toho dne nazvali „vrahem“ zcela oprávněně. I ve druhé půlhodince totiž šlapala po všech. Doslova. Mezi třemi sraženými hráči její rukou totiž byla i vlastní střelkyně Andra Tigers! Zkrátka takhle to dopadne, když dostanete za úkol srážet zelené hráče a vezmete to doslovně. Chudák Andra tak musela na nechtěný odpočinek. Stejně jako chytačka Loralei Silwerin od soupeřů. Monika Fireová se ale také zasloužila o jedno shození. K zemi poslala taktéž chytačku, Magdarlene di Facittra.
Třetí půlhodina:
Třetí půlhodina pak byla vyloženě barvitější. O první dva již zmíněné góly se postaraly Bibi a Inees. Ovšem početně gólům vévodila v této části hry Skylar Blair Anderson, díky které se skóre Bludiček navýšilo o 40 bodů. O dalších 30 pak díky Aimée Leavittové a o jeden gól se zasloužila Andra. Z 80 na 100 pak skóre Lúzrů navýšila Jagga Viggo.
Po odrážečské stránce měly jasně navrch Bludičky. Indris poslala k zemi tři hráče. Jean Molliacovou, Barbaru a Jaggu. Elaine shodila další dvě hráčky – Inees a Loralei.
Nezapomínejme na chytače. Díky odrážečskému umu zde docházelo k celkem pravidelným střídáním. Ale ať už jste na koštěti viděli Jenny Laylu Gilesovou, Magdarlene, Loralei, Jean, Suzzy Blackwood nebo Barbaru, všechny se ze všech sil snažily dosáhnout na zlatonku. Prozatím ji ale žádná z hráček nedokázala chytit.
Skóre na konci třetí půlhodiny ozařovalo stav 160:100.
Poznatek: Ostré pití by se možná mělo na zápasech zakázat:
Čtvrtá půlhodina:
Myslím, že je všem jasné, že přítomným na hřišti už zápas připadal poměrně dlouhý. Někdo meškal schůzky, někdo měl hlad, někomu se chtělo jít spát. Čtvrtá půlhodinka však byla právě tou, ve které se povedlo zlatonku chytit! Ale abych nepředbíhala. Opět.
Andra vstřelila další gól. Indris shodila Jaggu. Skylar vstřelila gól. A Indris shodila Loralei. Pak nastalo to, nač se všichni těšili. Zlatonka konečně skončila v ruce chytače! A tím nebyl nikdo jiný než Magdarlene. Radost byla obrovská. Kupodivu na obou stranách.
Vítězným týmem se staly Bradavické bludičky s krásným skóre 330:100. A já mohu říct jediné – zaslouženě!
A co se dělo v průběhu hry na tribunách? Mimo mé studem rudé maličkosti panovala skvělá nálada. Jestli jsem ale postřehla něco, co stojí za zmínku, je to vskutku až velmi časté citování hlášek z filmů! Tak schválně. Poznáte je všechny? Kdo mi pošle sovou správně přiřazené všechny hlášky k filmům, možná něco dostane.
Na závěr mám pro vás ještě zbytek slíbených rozhovorů s vybranými hráčkami.
Denní věštec: Jak se vám líbil dnešní zápas a jak ho celkově hodnotíte?
Skylar Blair Anderson: Mám poslední dobou pocit, že každý zápas nad půl hodiny už hráče tak trošku prudí. První půlhodina super, pak se vypustí zlatonka, je tam nějaký hype prvních pár průletů a potom jde morálka trochu z kopce – primárně proto, že se musí vařit večeře/oběd, obstarávat malé kouzelníky, někdo je unavený, někdo brzo druhý den vstává, jiný se chystá na výlet, další ještě nemá úkoly, ten potřebuje na záchod a ta má fakt hlad… S každou přibývající minutou se množí komentáře a odkazy na to, že už by to mohlo končit (fandění/ponoukání/slibování/hrození chytači nepočítám, to k tomu patří!). Nemyslím si tedy, že bychom hrály nějak závratně dlouho a za trochu jiné situace by mi to nevadilo, hraju ráda a obvykle nikam nespěchám – pravdou ale je, že z démonka se hrálo dost nešikovně a zrovna u tohoto zápasu jsem hodně doufala, že by se mohl stát zázrak a třeba bychom chytily zlatonku na první průlet… – uculí se – Jsem ale optimista, nehrály jsme do půlnoci, takže dobré.
Klišé o atmosféře a sehraném týmu jsem ve svých vyjádřeních opakovala už tolikrát, že to nejspíš nemá cenu. Tak jen zmíním, že při zápasu došlo k několika pochybením na naší straně a hodně se mi líbilo, jak se s tím tým vyrovnal. Nejen z hlediska samotného řešení, ale i toho, že nikdo na nikoho nebyl protivný nebo naštvaný, prostě se nic nestalo a jely jsme dál. A to je bezva.
Přiznám se také, že u delších a vyrovnaných zápasů je pak o to víc frustrující případná prohra. Gólově byly týmy srovnané, na odrážečích také, zachraňovaly to hodně slečny chytačky, kterým se podařilo skvěle prolétávat překážkami a držet na koštěti, takže se nám povedlo posuvník se zlatonkou hodně posunout v náš prospěch. O to víc by mě pak mrzelo, kdyby po delší době boje nebyla snaha chytaček korunována úspěchem, a jsem proto moc ráda, že se to slečně Magdě povedlo!
Aya Watanabe: Já jsem z dnešního zápasu upřímně nadšená. Byl hodně náročný, ale vlastně úplně skvělý. S tak fantastickým týmem, jako jsou Bludičky, to ani jinak nešlo. Mám za sebou hodně zápasů z pozice kapitána, ale je to už spousta let. Je možné, že jsem zažila nějaké náročné a už si je nepamatuji, ale asi ani tak žádný nebyl tak náročný jako tento. Na těch kolejních jako kapitán běžně nemíváte pouze jednoho náhradníka a ještě k tomu to jste vy. – směje se – Každopádně co se týče výkonu holek, tak to nejde ani slovy popsat, jak jsem na ně všechny pyšná a jak jsem ráda, že můžu tvořit tým právě s nimi. Nejenže to vydržely a po celou dobu se stoprocentně soustředily na hru a daly tomu úplně všechno, ale ještě jim to tak moc šlo a hlavně jsme se hrozně nasmály. Princezna si střihla zápasovou premiéru a byla skvělá. Aim nás přišla zachránit, protože jsme hráli tak dlouho, že jí stihl mezitím skončit koncert u mudlů. – směje se – A pokud jsem to zaznamenala správně, tak měla 100% úspěšnost, což je naprosto fantastické. Andra byla také úžasná a z camrálu nespustila oči ani na vteřinu. Sky stihla během zápasu přejet z jednoho města do druhého, dát gól při vystupování z autobusu, a pak sníst škrkničku v čokoládě, zatímco ji celý hrad viděl sedět na koštěti. – směje se – A dala víc než jeden gól! Chytačky Jenny a Magda byly snad jeden člověk, protože jejich střídání jsem mnohdy nestíhala ani registrovat. Fungovaly krásně samostatně, moc mi to pomohlo. Také perfektně a rychle prolétávaly překážkami a jsem ráda, že dostaly příležitost hrát obě. Odrážečky Lajna a Indris byly smrtící, hlavně Indris. Ta posílala k zemi jednoho protihráče za druhým, šel z ní strach. Lajna byla také výborná, hlavně v backgroundu zápasu, často je to člověk, o kterého se opírám, když potřebuji. – usměje se – No a to nejlepší nakonec, absolutně bezkonkurenční brankářka Rhea. Buď je z gumy, nebo měla kolem obručí betonovou zeď, protože ta úspěšnost je neuvěřitelná.
Suzzy Blackwood: Zápas se mi líbil neskutečně, všichni jsme lehce doufali a vlastně trochu očekávali, že to bude krátký zápas a pak hurá do postele. Ale v týmu panovaly (vedle únavy) nadšení a radost z toho, že náš první letošní zápas si můžeme užít naplno.
Barbara Arianne Lecter: Zápas byl super, atmosféra byla podpořena nejen fanoušky, ale i oběma skvěle naladěnými týmy. A jejich touhou po tom jít brzy spát.
Denní věštec: Nešlo si nevšimnout několika poznámek o autobusech, pitbullech, parcích a nádražích. Bohužel ale přes horlivé zapisování všeho dění mi tato nit lehce unikla. Nemohla byste ji mně (i čtenářům) trochu nastínit?
Skylar Blair Anderson: – zašklebí se – Víte, ono tam nic moc zajímavého či vtipného nebude. Kouzelník občas míní a mudlové mění, takže se stalo, že mi do zápasu hodila vidle neočekávaná a důležitá schůze s kolegy z jednoho spolku. Musela jsem tedy odjet mimo domov a v době, kdy začínal zápas, jsem zrovna byla v plném autobuse a hrála z démonka. Zhruba od půl deváté jsem pak se sluchátky na uších a démonkem v ruce postávala u kraje autobusového nádraží a čekala, až si mě vyzvedne mudla. Opodál postával hlouček podivných individuí, ale naštěstí mi nikdo nevěnoval pozornost. Navíc jsem poprvé dala gól při vystupování z autobusu, a to se počítá. Až na jeden neočekávaný výpadek a pád z koštěte to celkem šlo.
Vzhledem k tomu, že náš tým hraje v prakticky stejném složení (dvě tři malé obměnky) od svého založení a s ostatními hráčkami jsme si hodně sedly, máme mezi sebou spoustu interních vtipů a narážek, které, uznávám, mohou být pro ostatní trochu matoucí. V případě pitbulla je to ale prosté! – zašklebí se – Odkazovala jsem na bojovnost, s jakou se střelci dostávají k camrálu. Jen tak jsem tedy odtušila, že jsem bojovná jako pitbull, což se, zdá se, ujalo, a očividně jako pitbull může být bojovná nejen střelkyně, ale třeba i odrážečka, ačkoli odrážeči žádnou bojovnost nemají a komentátor jejich bojovnost také nijak nekomentuje!
Denní věštec: Chcete k dnešnímu zápasu ještě něco říct? Klidně úplně nahodilého?
Skylar Blair Anderson: Plpl! – směje se –
Aya Watanabe: Vojta Kotek!
Suzzy Blackwood: Chtěla bych určitě poděkovat Bludičkám za krásný zápas a moc jim ještě jednou pogratulovat k vítězství! Za tým můžu říct, že nám bylo ctí a potěšením s nimi zahájit naši zápasovou sezónu.
Barbara Arianne Lecter: Na tyhle dlouhé zápasy by měla Rosmerta zařadit do sortimentu silný kafe.
Ponaučení z dnešního rozhovoru? Chcete-li květnaté odpovědi, nedělejte rozhovor se zelenými!
A koho by zajímalo, jak moc je na svém místě šéfredaktorka Denního věštce Amanda Wright, dám vám nahlédnout na její jasnovidné a stalkerské dovednosti:
Prostě člověk na svém místě!
Pro Denní věštec
Enola Gatito