Konce jsou kouzelné. Uzavírají jednu kapitolu a začíná se díky nim psát nová. Každý si ji může psát tak trošku po svém, změnit, co ho tížilo, napravit, co se nepovedlo, zaměřit se na to, co ho zajímá. Ovšem nikdy, ale opravdu nikdy, není dobré na prožité zapomínat. A tak než svou plnou pozornost budeme věnovat nadcházejícímu školnímu roku, který už netrpělivě klepe na dveře, pojďme si zrekapitulovat Závěrečnou slavnost roku Zima 2026.
Bylo nebylo, sešli se hradní obyvatelé 27. 1. v 18:00 ve Velké síni. Sotva usedli, místností se ozvaly mohutné rány. Obyvatelé, kteří se vesele zdravili, překřikovali a obdivovali své staré i nové róby, zvedli oči a zjevil se jim fascinující výjev pana ředitele a jeho majestátní hole. Jak sám pan ředitel podotkl, čas rychle letí, a tak jsme měli možnost opět po roce oslavit další úspěšně přežitý zvládnutý školní rok. Slavnost je perfektním místem, kde si společně dohromady všechno můžeme zrekapitulovat, a tak se zahájení zrovna moc neprotahovalo a hrobového ticha v síni využila novopečená inspektorka výuky Arietty Liella Minette.
Ta svůj projev zahájila bezprecedentním obviněním ze žhářství mé maličkosti. Samo sebou, svést svoji vlastní nepořádnost a nešikovnost na svou plachou bezbrannou kolegyni, je jednodušší. Následně však už začala madam sypat z rukávu tvrdá data – v Zimě 2026 bylo vypsáno 32 nových seminářů, 1918 jich bylo ohodnoceno, ➤23 šílenců nadstandardně aktivních dušiček zvládlo každý termín mít všechny tři semináře, získat za ně V a využít při té příležitosti i klobouk. Opraveno bylo 15 323 úkolů, z toho 2021 mimořádných. Celkem do dalšího ročníku postoupilo 172 studentů a bylo absolvováno 577 předmětů.
„Umělá inteligence na scénu poprvé!“ volá madam Arietty. Dav strnule kouká, ani nemrkne. Ano, i letos byly odebrány body za využívání AI a i madam Minette kladla přítomným na srdce, aby se zamysleli, jestli je tohle ta správná cesta. Následně už profesorka najela na pozitivnější notu, vyzdvihla práci mladších profesorů, ovšem o jejich (ne)povýšení se dozvíme až po výplatě, a i když se letos udílení Picatrixova řádu nekonalo, udělovaly se vzácné profesorské předměty. Academicorum klobouk putoval k Seleně Enail Smithové za dlouhodobou práci na předmětech a kvalitní zpětnou vazbu. Academicorum hůl za inovace ve výuce potom převzal Filius Orionis, kterého vyzdvihovala inspektorka již na začátku proslovu, neboť jí pomáhal s uzavřením školního roku a je jí nepostradatelnou pravou rukou v začátcích.
Za bouřlivého potlesku, kterého se pan Filus Orionis dočkal, se i on dostavil netradičně ze začátku slavnosti k pultíku. Dovedly ho sem neodkladné záležitosti. Studenti odtrhli své hladové oči od prázdných stolů a věnovali pozornost kolejnímu řediteli Nebelvíru. Pan Filius nám vysvětlil, dle čeho bude řád udělovat – představme si celou situaci jako pohádku se zlatou rybkou: Nechť oceněná osoba dostane řád pouze jednou. Nechť je práce osoby výrazná a dlouhodobá. Nechť je osoba odvážná a statečná, třeba odvážná dělat věci jinak. A jak byla přání vyslovena, vynořil se jmenovec kolejního ředitele Tarabas Orionis, který všechna přání v očích ředitele splnil a za práci v roli pokladníka a při organizaci kagíků si řád Godrika Nebelvíra odnesl.
V mezipauze síní koluje marmeláda babičky slečny Wines, kterou na slavnost sprostě propašovala. Jiní to dotáhli tak daleko, že z kapes začali vytahovat řízky. Taková slečna Varda však nemohla spustit oči z ředitelovy koule, kterou odkudsi vytasil. Brzy se ukázalo, že projev z koule nám pronese supervizor soutěží Claps Craps, který bohužel nemohl být součástí slavnostního večera. Zatímco si slečna Aurora sbírala bradu ze země (tak moc někteří studenti byli v šoku), pan Claps už stihl zrekapitulovat, že letos bylo vypsáno 241 soutěží a profesoři hodnotili 8400 vypracování.
„Umělá inteligence podruhé!“ zvolá i silueta v kouli. Pan Claps se těšil, že s vývojem AI jde dopředu i vývoj nástrojů k jejímu odhalení, kterými snad brzy budeme disponovat i my, a zbavíme se tak těch, kteří na hradě být vlastně nechtějí. I pan Claps naladil na pozitivnější notu, bohužel se zrovna mírně přerušilo spojení. Naše redakce není zrovna majetná, a tak tlumočníky nedisponuje, není však čeho se bát, dle informací zvědů jsme přišli jen o suchou omáčku okolo hlavního chodu, kterým byl samotný Řád kouzelného pera. Ten připadl mladší profesorce, kolejní ředitelce Havraspáru a autorce více než 50 soutěží Nicolette Marique Leroy. Nechyběly samozřejmě ani vřelé díky vypisovatelům. Síň opět propukla v uši trhající jásot. Není divu. Jak řekla kolegyně Rawenclav: Nic naplat, Nic je boží, nedá se Nic!
Sotva ani dotleskat nestihla, už stála madam Anseiola Jasmis Rawenclav u pultíku, aby jakožto koordinátorka zkoušek shrnula, jak jsme si letos vedli na tomto poli. Síní se však stále nesly poznámky o kouli, kolega Matthew konstatoval, že s naším supervizorem by se dalo takhle na dálku hezky zajít na bowling. V tu ránu kolegyně zmizela a místo ní na pultíku stála, světe div se, koule. Studenti se neubránili komentářům jako: „Kouli do každé koleje“ nebo „Dneska to má teda koule“. Bez okolků byli vyjmenováni absolventi zkoušky ➤OVCE a ➤KOZA.
Oklikou jsme se vrátili ke kolejním řádům a premiéru u pultíku na pódiu si střihla kolejní ředitelka Havraspáru Nicolette Marique Leroy. Studenti u delšího projevu kolegyně Nicolette ani nedutali. Zrekapitulovala nám celý modrý rok, pochválila celoroční soutěž pokladničky, aktivní kolejní časopis a vyzdvihla i nabušený famfrpálový tým. Zatímco Leroy zoufala nad tím, že řád může připnout jen jedné osobě, ostatní už netrpělivě četli jméno z úst kolejní ředitelky. Nakonec řád putoval k Summer Night, která byla oceněna za ochotu pomoci, velkou horu spíše neviditelných povinností, které však plní zodpovědně a nadšeně. Dokonce byla vyzdvihnuta její schopnost komunikace, zodpovědnosti, organizace a vše dělat na sto procent.
V mezičase, než se došourala k pultíku kolejní ředitelka Mrzimoru, měli hody ovčáčci a kozáčci, neboť se rozdávali magíci, kteří síň doslova a do písmene zahltili. Oresta McCollin Vianueva začala svůj proslov tím, že školní rok neprobíhal tak, jak by si přála. O to víc si však váží oceněné osoby, protože zastala vždy vše, co bylo třeba, chopila se toho samostatně, zodpovědně a nezalekla se žádných nepříjemností ani potíží, povinností či složitějších organizačních věcí. I když slečna Candy McLovely je stará jak Metuzalém postaršího věku, řád ještě nemá – a letos? Letos byl dle reakcí nejen jezevců opravdu zasloužený. To víte, na dobré věci si musí člověk počkat. Kolej si počkala na slečnu Candy a teď sklízí ovoce.
Následně měla předstoupit kolegyně Barbara Arianne Lecter, ovšem koule se chtěly zřejmě blýsknout a oslavit při tak slavnostním dni za tleskotu davu přítomných kouzelníků hattrick, a tak i kolejní ředitelka Zmijozelu byla zkoulená? Vykoulená? No zkrátka se objevila v kouli. Mlha, blikání a do třetice všeho koulového v tu ránu zakvákala žába. KVÁK. Bez zbytečných okolků madam poděkovala Maye Prinz, po které kolej přebírala, a všem, kteří se na chodu koleje podílí. Kolejní řád si odnesla za zásluhy v péči o kolej slečna Bryce Sorrengail.
Následně už se o slovo přihlásila má maličkost, aby z pozice šéfredaktora Denního věštce zhodnotila stav hradní novinařiny. Kdo mě znáte, víte, že mám problém formulovat věci krátce. Pokud nejde o zprávy… Ty vám budu posílat klidně slovo po slovu. Letos jsem na to teda šla od lesa a pustila se do – jak jsem si to odborně pojmenovala – ➤grafíků. Ty mi pomohly s tím, abych se tolik nezdržovala, a zahrnula jsem do nich také historické srovnání. K zásadním datům však patří, že od července 2025 do 28. 1. vyšlo hvězdných 296 článků od 61 různých autorů. 17 odvážlivců přispělo do dvou periodik, 5 nadšenců do tří periodik. Nejvíce článků, fascinujících 27, letos připravila dáma „Však já jsem toho tolik nenapsala, to je nemožné” Nicolette Marique Leroy. Samozřejmě mimo čísla nechybělo ani poděkování všem, kteří se okolo novinařiny (ať už jakýmkoliv způsobem) motají, především pak šéfredaktorkám, které předávají lásku k novinařině dál. Vzhledem k tomu, že už mi docházel čas i dech, rovnou jsem se vrhla na předání Řádu ostrého brku, který jsem předala do mladých, kreativních, multifunkčních rukou slečny Meningitidy Epidemici.
Ani studentská rada svůj proslov nikterak neprotahovala. Před přítomné předstoupila Enola Gatito, poděkovala všem, kteří tvoří hrad, oznámila, že řádu Spiritus Magicus v očích rady není pro letošek nikdo hoden, ale Vox Scholaris se rozhodla předat Barbaře Arianne Lecter.
Večer už se blížil ke konci. Vyhlášená byla Snaživkyně roku Dors Venabili, která si svými nádhernými vypracováními vybojovala 11 995 bodů. Sotva si ocenění převzala, už přišlo na scénu vyhlášení Školního famfrpálového mistrovství. Není tajemstvím, že pod pomyslnými stupínky skončil Mrzimor, na třetím místě se umístil Havraspár, těsně vítězství uniklo Nebelvíru a pohár převzali ti, kteří se dokázali s hlavou vzhůru a odhodláním postavit i profíkům a porazit je, tým Zmijozelu.
Nechyběl opět mohutný potlesk a vzájemné gratulace. Kagíkovské pořadí téměř kopírovalo umístnění v ŠFM, až na to, že prvenství nepatřilo jen Zmijozelu. Poháry byly rozdány letos rovnou dvěma kolejím a zelené doplnil při oslavách i Nebelvír. Co musím jako člen profesorského sboru vyzdvihnout, je, že z pohárů měli radost nejenom členové vítězných kolejí, ale ve velkém měřítku také ostatní studenti. To se často nevidí. Sama jsem potom očekávala, že ještě bude na slavnosti probíhat předávání profiligového poháru. Toho jsme se bohužel nedočkali, ale i letos obhájili titul, nechť znějí fanfáry, Thessalští testrálové.
Vrcholem celého příjemného večera bylo vyhlášení Školního poháru. Čtvrté místo připadlo letos Zmijozelu, který nasbíral 21 332 bodů. O více než třicet tisíc bodů více se povedlo ukořistit Havraspáru, a připadlo jim tak nádherné třetí místo. Pomyslné stříbrné medaile byly pověšeny na krk Nebelvíru, který se může chlubit 61 897 získanými body. A na absolutní vrchol se letos vyšplhali jezevci, kteří rok skončili se 76 223 body na kontě.
A tím, vážení, zazvonil zvonec a reportu a pohádky ve formě Zimy 2026 byl konec. Pak už jen pečení holubi do chřtánu nenasytných duší padali, oslavné písně se zpívaly a všichni se odebrali ke spánku. Zimní prázdniny jsou krátké, a tak není čas ztrácet čas. Odpočiňte si, naberte síly, další rok je před námi, a jak já ráda říkám: Dobrodružství nečeká!
Pro Denní věštec
Amanda Wright