Denní věštec by vám tentokrát rád představil školní zájmové kluby. Proč tu jsou, k čemu tu jsou a kdo se pod jejich záštitou skrývá. Strohé informace na stránkách školy jsou příliš neurčité. Chcete se dozvědět víc, než si podáte přihlášku? Čtěte tedy dál. Jako první je tu Kávový klub.
Na setkání s Bradavickou legendou, Bc. Midarem Kilahimem, N.U., jsem se těšila jako na máloco. Snad ještě víc než na povídání o kávě. Doufám, že naši čtenáři odpustí, když budu občas odbíhat od voňavého moku. Pro rozhovor nevybral Pan Kilahim překvapivě žádnou kavárnu, ale zmrzlinářství pana Floreana Fortescue. Až na místě jsem pochopila proč. V tomto dosud chladném jarním období, a navíc v dopoledních hodinách, zel obchůdek prázdnotou. Pan Fortescue už měl pro nás připravený stolek oddělený od zbytku cukrárny květinovou stěnou, slibující klid na naše interview. Počkala jsem ještě, až pan Fortescue donese panu Kilahimovi šálek nebesky vonící kávy, kterou před něj postavil s lehkým mrknutím oka. Očividně sem pan profesor chodívá pravidelně a pan Forescue má pro něj v záloze něco, co se nedává na běžný jídelní a nápojový lístek. Já si objednala horkou čokoládu se šlehačkou.
Počkala jsem s první otázkou, než si pan Kilahim zamíchá kávu, a mezitím jsem podrbala za ušima jeho psa, který si lehl pod stůl, a zlehka pohladila po pírkách i jeho havrana na kolečkách. Ani jeden z profesorových průvodců nic nenamítal, kromě toho zvířátka, které mu vykouklo z rukávu a hned zase zmizelo. Že by to byla krysa? Nebo snad malá kočička?
Denní věštec: Dobrý den, pane profesore, moc děkuji za vaši kladnou reakci na mou prosbu o rozhovor. Než začneme se samotným rozhovorem, dovolte mi, abych vám i já složila kompliment. Nyní už nepochybuji o tom, že je pravda, že jste přestal učit proto, že dospívající studentky na Vašich hodinách omdlévaly a místo poznámek z výuky si do sešitů kreslily srdíčka s Vaším monogramem. I mně se zrychlil puls, když jsem vás poprvé spatřila, a to jsem již otrlá novinářka, zvyklá na ledacos. – marně se pokouší o zlehčující profesionální úsměv –
Midar Kilahim: Děkuji moc za nabídku rozhovoru. Milým studentkám vždy rád poskytnu rozhovor. Doufám, že vám ta čokoláda bude chutnat. Minule jsem ji přivezl panu Fortescueovi z cest, takové pohlazení na duši a u srdíčka s každým douškem. No posuďte sama.
Denní věštec: – slečna redaktorka téměř posvátně usrkne z šálku – Je to pravda, že ocenění Nejkouzelnější úsměv jste měl původně získat vy, ale pan Profesor Zlatoslav Lockhart nepoctivě hromadně zmanipuloval vzpomínky voliček z řad kouzelnické veřejnosti?
Midar Kilahim: Toho mi ani nepřipomínejte. Věčně mi záviděl to množství studentek, které se chtěly dozvědět vše z mých znalostí nejen Obrany proti černé magii, ale samozřejmě i z jiných oborů. Ale všichni víme, jak to s ním nakonec dopadlo. Výsledky soutěže už to sice neovlivnilo, ale mně nikdy nešlo o získání nějakých speciálních cen. Stačí mi jen ta radost studentů.
Denní věštec: Je pravda, že tento nepříjemný incident ovlivnil to, že jste se věnoval ve své profesní kariéře mimo jiné i Obraně proti černé magii?
Midar Kilahim: OPČM jsem se věnoval ve svých studiích i předtím, takže pokračování v tomto bylo nevyhnutelné.
Denní věštec: Vraťme se ke Kávovému klubu. Máte úspěšně dokončené CKÚ z Bílé magie, Démonologie, Lektvarů. Jste hrdým nositelem řádu Spiritus Magicus a řádu Bradavic, působil jste jako kolejní ředitel Havraspáru a máte aprobaci na předměty: Elfové, Esperanto, Osobnosti světa čar a kouzel a již dříve zmíněnou Obranu proti černé magii. V současné době jste se stáhnul trochu do ústraní a pracujete pro Bradavice jako správce čarosítí. Jste velmi činorodý muž s mnoha nadáními a úspěchy. Proč tedy zrovna Kávový klub? Mnozí čtenáři patrně čekali, že jim jako zakladatele a šéfa kávového klubu představím nějakou profesorku v „nejlepších“ letech s pletacími jehlicemi v rukou a bačkorami na nohách… a místo toho takový okouzlující, urostlý, sympatický… Pardon, kde jsme to přestali? – horlivě vmíchává šlehačku do čokolády –
Midar Kilahim: – hodí na studentku svůj kouzelný úsměv a mrkne – Ono se to zdá jako různorodá činnost, ale nevěřila byste, jak úzce démonologie, OPČM a lektvary s výrobou kávy souvisí. Výroba kávy není jenom o tom, že zalijete namletou kávu horkou vodou (pokud se bavíme o jednom způsobu přípravy), ale jsou to i zahraniční cesty do různě nebezpečných koutů světa na kávové farmy, do hor nebo útrob sopek. A tam už se hodí umět trochu více, než jen vyjmenovat kouzelné tvory.
Denní věštec: – pracně nasadí znovu profesionální výraz –Nebudu se zde tajit tím, že inspirací pro tuto reportáž mi bylo několik anonymních sov, které poukazovaly na to, že pod rouškou Kávového klubu vedete tajemný spolek, provádějící podivné rituály spojené s černou magií. Ta asociace se nabízí. Černá káva – černá magie. Vidím, že jste si do kávy nedal ani kapku bílé smetany?
Midar Kilahim: Vidíte správně. Ne do každé kávy smetana patří. Ono káva je velká věda a některé způsoby přípravy jsou spíše chemickým pokusem než běžnou přípravou, na kterou jsme zvyklí. Chápu, že v mnohých nezasvěcených to může vyvolat pocit černomagických rituálů, ale nebojte. Rituály máme, ale pouze kávové. Stavte se někdy za mnou do pracovny a já Vám rád ukážu přípravu třeba v takovém Vacuum Potu a uvidíte sama.
Denní věštec: Do vaší… pra… pracovny…? Ó… – zuřivě prohrabává své poznámky a vůbec se jí neklepou ruce – Mezi členy Kávového klubu jsou i velice mladí a nezletilí studenti. Jak je to možné, když v prostorách školy mají nezletilí zakázáno pít kávu? Sama jsem byla svědkem toho, když byla jedna nejmenovaná studentka při pokusu o krádež kávové konvice z profesorského stolu proměněna ve skřítku. Nevěřil byste, pane, jak krutý trest to je. Víte, jak je těžké vyškrábat se s tak krátkýma nožičkama i na obyčejnou toaletu? Ehm, tedy – ne, že bych to věděla – to mi říkala pochopitelně ta studentka… Nehrozí tedy nezletilým členům žádné perzekuce ze stran vedení školy?
Midar Kilahim: Kávový klub není jenom o pití kávy. Například máme část skleníku vyčleněnou pro pěstování kávovníků. A řekněte sama – o rostliny může pečovat přece kdokoli, nemyslíte? Takže se žádných postihů nebojím, jsem rád, že i mladým kouzelníkům můžu předávat informace nejen o samotné kávě, ale i o pěstování a šlechtění druhů. Snad se na mě Mintaka nebude zlobit. – zasměje se –
Denní věštec: Co by mohlo zájemce o Váš klub přesvědčit podat si přihlášku?
Midar Kilahim: No jsem tam přece já. – zasměje se – A také spousta kávy. Anebo čaje a čokolády.
Denní věštec: – vytáhne ze svých poznámek list popsaný velkými písmeny s vykřičníkem – Říká vám něco jméno Aurora Margaret Walsh, pane?
Midar Kilahim: – zakucká se u upíjení kávy z hrnku – Kdo že?
Denní věštec: Aurora Margaret Walsh byla studentka prvního ročníku v Nebelvíru. Záhadně zmizela beze stopy dva měsíce po tom, co se přihlásila do Kávového klubu.
Midar Kilahim: Eghm, asi mi to nic neříká. Nedáte si karamelku? – nabídne slečně misku s bonbóny – Můj vlastní recept.
Denní věštec: – natáhne ruku a pak zaváhá – Víte, pane profesore, je tady ještě jedna věc. Chtěla jsem doplnit náš rozhovor o zajímavé poznatky současných členů Kávového klubu. Na mé sovy s žádostmi o schůzku nebo písemnou odpověď nezareagoval vůbec nikdo. Podařilo se mi zastihnout jen slečnu Felicitas Frobisherovou. Je to taková milá, ochotná dívka. Velmi mě tudíž zarazilo, když na mou prosbu o informace zareagovala větou (cituji doslovně):
„Věc se má tak, že já kávu vlastně vůbec nepiju. A pokud ano, tak by to rozhodně ostatní členové kávového klubu za kávu nepovažovali. Klubové zvyklosti ale rozhodně prozrazovat nehodlám!“
Hned poté se slečna Feliska zvedla od stolu a chvatně opustila společenskou místnost. A to není všechno. Včera večer jsem opět obdržela anonymní sovu. Dokonce i sama sova měla nasazenou na očích malou masku, abych ji nemohla identifikovat. Ale peří měla načichlé smaženou strouhankou a přepáleným olejem, proto si myslím, že ji poslal někdo z Nebelvíru. V anonymu bylo velmi závažné obvinění, že vedete soukromou chovnou stanici, kde křížíte pomocí černé magie krysy a kočky.
Midar Kilahim: – zírá bez mrknutí oka na redaktorku –
Denní věštec: – polkne – Nemusíte se bát, pane profesore, tento sprostý anonym ještě dneska spálím. Myslím, že jde o něco úplně jiného, že? To zvířátko, co vám vykukuje z rukávu, není žádný kříženec krysy a kočky. Já bych spíš řekla, že je to cibetka…?
Midar Kilahim: Jste velmi všímavá studentka. – pohladí malé zvířátko a schová ho zpátky do hábitu – Víte, o tomhle se moc veřejně nebavíme, protože mnozí by to mohli považovat za kontroverzní výuku. Cibetku, kterou jste viděla, skutečně v rámci vzdělávání používáme. Ale chováme k ní úctu má tolik svobody, kolik jí sama chce. Mnozí jiní, převážně v Asii, je skutečně pěstují na farmách a nutí je jíst kávová zrna ve velkém. To ale považuji – a učím to i své členy – za něco velice špatného. Cibetky ve volné přírodě skutečně jedí kávové třešně, a když pak upražíte zrna, která prošla jejich trávicím traktem, je z toho vskutku zajímavá káva. Ale tady je potřeba uznávat pouze tu, která vzešla z přirozeného procesu – kávové třešně totiž nejsou hlavní stravou cibetek, proto je těch zrn pomálu.
No a právě na těchto farmách jsou cibetky krmeny převážně těmi třešněmi. Já to považuji za týrání zvířat a takovou kávu bych nikdy do pusy nedal. Nicméně naše cibetka si sama zvolí, co sní. Má volný pohyb a občas na několik dní odběhne do zakázaného lesa, někdy pobíhá po skleníku, ale když získáme nějaká zrna, uložíme si je a jednou za čas, když jich je více, tak z toho kávu připravíme. Ale je to taková vzácnost, že za poslední dva školní roky jsme z toho kávu měli jen jednou a tak na tři srky každý. Mimochodem, věděla jste, že existuje i sloní káva? – hodí zářivý úsměv na studentu, mrkne na ni a opět k ní přisune misku karamelek –
Denní věštec: – zmámeně sáhne do misky a nacpe si do pusy hned tři –
Midar Kilahim: No vidíte, úplně jsem se tu rozpovídal, to se mi občas stává, když vidím, jak studenti zapáleně poslouchají něco, co zajímá mě i je. – omluvně se na studentku usměje – Kdybyste snad měla zájem… – položí před ni přihlášku do Kávového klubu –
Denní věštec: – probere se – Moc vám děkuji za rozhovor, pane profesore. Myslím, že tento článek konečně umlčí všechny pomlouvače a závistivce z řad stoupenců Zlatoslava Lockharta.
Midar Kilahim: – zvedne se od stolu, nasadí si klobouk, s úsměvem pokyne slečně novinářce a odchází, za chvíli už je jen z dálky slyšet hrkání koleček jeho havrana –
Denní věštec: – zastaví svůj bleskobrk dopisující poznámky k rozhovoru… – Ne že to tam zase napíšeš všechno! – uchopí brk, a vlastnoručně se podepíše na přihlášku do Kávového klubu, zlehka se dotkne pergamenu ústy, ucítí jemnou exotickou vůni, co jí to jen připomíná… – Nesmysl. Kde by se na hradě vzali sloni?
Pro Denní věštec
Varda Elisabeth Rývorová
(obrázky k doplnění článku byly vyčarovány pomocí umělé magie)