Jak se asi cítí někdo, kdo zradí a čeká na svůj trest?
Přemýšlíš, jak jen se to mohlo stát,
že nechali ti pouta dát.
Ublížil jsi, ty to víš,
za zradu teď zaplatíš.
Pláč, ten ti teď nepomůže
stejně není hoden muže.
Kdo by plakal nad tebou?
Máš jen duši zlomenou.
Do dlaní jí budeš brát,
teď už by ses měl začít bát.
Blíží se to, ty to víš,
stejně s tebou měli kříž.
Zbaví se tě velmi rádi,
příležitost ke zlu svádí.
Bolí je to víc, než tebe,
věřili ti, teď je zebe.
Do země krev se vsakuje,
nevrátí život ten, kdo lituje.
Cesta zpátky nevede,
bortí se schody do nebe.
Velkým hříchem vražda jest,
v pekle nastoupíš svůj trest.
Takový je ortel tvůj,
poslouchej, kat už jde, stůj.
…
Tma ti bolestivě poutá ruce.
Tma s lítostí svírají srdce.
Tma a vše kolem ní,
houstne strach,
všechno spí…
Nevnímáš, neslyšíš, tvé srdce splašené
už ví, že je vše ztracené…