Už jen vzpomínám
A v dlani tvou známku
Pevně svírám
Byl chlad, padal sníh
Polibek na rozloučení
A pak jen: Musím jít
Stála jsem tam, ani nevím
Kde, byla zima, vítr foukal
A já stále…
Čekala Tě!
Pak černý šál dovál k mým nohám
A já věděla hned, že jsi k zemi
Padl teď.
Co zbylo mi? Tvé číslo vyryto na
Plechové tabuli.
Kde jsi?
Kde najít tě mám?
Proč válka rozdělila
Nás?
Hrdost teď já v sobě mám
Že jsi byl vojákem a za
Mír obětoval Nás… Dva!
Tento příspěvek nám zaslal Yuri Ivanovič