Pryč jsou domněnky, pryč jsou předpovědi. Je tu to, čeho se celý Bradavický hrad bál. Stávka začala. . .(H. Sweetsunnyová)
Pokud byste se dnes chtěli dostal do hradu, pravděpodobně se Vám to nepovede. Celé jeho okolí totiž blokují stávkující nestudenti a znepříjemňují život obyvatelům hradu. A nejen to. Kromě skandujících hesel, které jsou slyšet až do nejnižších pater sklepení, jdou dokonce až tak daleko, že házejí po hradu různé zkažené potraviny či odpadky. Nezřídka daná potravina dokonce vletěla do hradu a zasáhla nějakou osobu. Zde nabízíme rozhovou se zasaženou vajíčkem, Zmijozelskou studentkou Michelle Asmin Gllasis:
H.S.: Hezký den slečno, co říkáte na to, co se děje okolo hradu?
M.A.G.: No, podle mě je to zbytečné, ti co nebyli přijmuti si snad počkají na příště.
H.S.: Jak byste reagovala vy, kdyby jste nepatřila mezi přijaté studenty?
M.A.G.: No já bych prostě čekala na další registraci a dala si potom záležet na eseji. Pokud by mě ani potom nepřijali, zkusila bych žádat o místo profesorky.
H.S.: Tak teď to vyznělo, jako kdyby stát se profesorem bylo jednoduší, než studentem. Jaký na tuto věc máte názor? Je těžší stát se studentem nebo profesorem?
M.A.G.: Podlě mě je zábavnější být studentem … a taky lehčí se jim stát.
H.S.: Vraťme se ale ke stávce. Vy jste pocítila stávku „na vlastní kůži“. Vysvětlete nám co se vlastně stalo.
M.A.G.: Byla jsem ve Velké síni a mluvila s Ellkou Willowou, a v tom mě zničehonic bouchlo vajíčko rovnou do hlavy.
H.S.: To muselo být bolestivé, byla jste na ošetřovně?
M.A.G.: Ano, vypila jsem něco proti bolesti hlavy a už to bylo v pořádku.
H.S.: Myslíte si, že se dalo stávce nějak předejít?
M.A.G.: Tak to nevím, nejspíš ano, že by byli všichni přijati, ale to by tady bylo plno a nebylo by to tak lákavé, kdyby se sem dostal každý.
H.S.: Děkuji za rozhovor a přeji příjemné odpoledne.
M.A.G.: Není zač. 🙂
Upozorňujeme tedy všechny obyvatele hradu, aby si chránili hlavy, alespoň dokud tento blázinec neutichne…