Milovaný i nenáviděný profesor, bezpochyby cynik a velký přínos pro školu i noviny. Jednoho dne zmizel. Nabízíme vám několik hypotéz ohledně důvodů jeho zmizení a současného místa pobytu.
Toto jsou výsledky soutěže Kam zmizel Drake Malfair.
bibi střeštěnka
Jak všichni víme, či možná nevíme Drake Malfair pocházel z Karlových Varů. A jak možná všichni víme, či nevím v Karlových Varech je neuvěřitelné silná, a stále sílící, Ruská kouzelnická mafie.
Kam pan profesor Drake Malfair zmizel? Sice zmizel, ale stále zůstal. Ano je to tak, stále se nachází někde v Karlových Varech. Ale kde? To vám nepovím, páč jsem v Karlových Varech v životě nebyla.
Čeho se bál? On? Tak ten se nebál ničeho. Jestliže jste si z úvodu vyvodili, že se bál Ruské kouzelnické mafie, pak jste si to vyvodili špatně. On se totiž stal jejich vůdcem, asi. Jistě se to samozřejmě neví, protože na Ruskou kouzelnickou mafii je použito velmi silných utajovacích kouzel a na samotnou osobu pana profesora Drakea Malfaira bylo užito toliko utajovacích kouzel, že už nejspíš nevidí ani svůj vlastní odraz v zrcadle, jak je utajen. A to prosím není upír.
Co věděl? Ehm tak to je složitá otázka. Odpovíme mudrlantsky. Všechno a nic.
Co je s ním teď? Ehm vážně to chcete vědět? No tak dobře. Doporučuji vám, samozřejmě na vlastní nebezpečí, navštívit Karlovy Vary a poptat se tam po Ruské kouzelnické mafii. Když vy nenajdete ji, ona si najde vás ]:->.
Ellka Willowa
Niektorí terajší druháci si môžu ešte z prvého ročníka, tak ako ja, pamätať meno Drake Malfair, ktoré žiarilo fialovou farbou. Ale ako som povedala, nebol najznámejší a výstredný. Prváci, ktorí mali problémy sami so sebou ho isto ani nezaregistrovali. A ako som sa dozvedela od starších študentov, bol osobnosťou Hogwarts tak ako ostatní. Táto naša osobnosť, podobajúca sa na Draca Malfoya, ako povedal Peter Sviter, sa narodila 13.6.1980. Toto si môžeme zistiť zo záznamov na úvodnej strane a taktiež z informácií o ľuďoch v krbovej spoločnosti 😉 Podľa dátumu vidíme, že to bol blíženec, teda dve osoby v jednej. Bol odmeraný, nie najukecanejší, inteligentný a mal zvláštny zmysel pre humor. Hneď ako sa dostal do študentských radov, klobúk mu určil zelenú farbu. Stal sa prefektom a svoju prácu robil naozaj dobre. Vyhrali pohár a aj preto bol 27.4 roku 2005 vyhlásený dokonca až za primusa Zmijozelu. No a potom sa stal profesorom. Podľa mojich zdrojov bol profesorom takým ako študentom, teda odmeraným, inteligentným a aj náročným. Vyučoval Studium mudlů a s nováčikmi moc nekomunikoval mimo hodín. Dokonca jedného môjho spolužiaka odhováral od štúdia, chvalabohu Otíka neprehovoril =) Ako mi bolo povedané, bol to pravý zmijozelčan. No a teraz k tomu čo sa mu stalo. Vďaka tomu, že nebol najspoločenský profesor, tak si skoro nikto nevšimol, čo sa v poslednej dobe s ním dialo. Bol preľaknutý, pri nečakaných zvukoch sa vždy strhol, poobzeral sa a čoraz ďalej bol zamĺknutejší. Dnes som si všetko pospájala dokopy a prišla som na jedno riešenie, no je v ňom veľa nejasností. Takže ako odpoviem na otázky kam zmizol Drake Malfair? Čoho sa bál? Čo vedel? Čo je s ním teraz? Odvtedy ako opustil našu školu, za daždivého počasia, za veľkého strachu z pre nás neznámej veci, o piatej hodine podvečer sme ho nevideli. Bolo to presne 12. 10. 2005, vtedy sme ho videli v našej škole naposledy. Mal vtedy brýle, oblečený pletený sveter, profesorský habit, nohavice, čierne ponožky, holínky a v ruke držal lucernu. Kam sa teda vybral? Komu išiel po stope? Alebo kto išiel po stope jemu?
Tu máme kúsok z jeho životopisu:
„Poslední potomek urozeného a starobylého kouzelnického rodu Malfairů, pan Drake Alexander Vindictus Malfair přišel na svět a značnou část svého dětství strávil na rodovém sídle Malfairů ve Wiltshire. K žalu a mrzutosti mnohých svých nepřátel zatím stále nezemřel a ani se nechystá tak učinit.“ -> myslel tú poslednú vetu vážne?
Dňa 20.10.2005, keď za oknami hradu fúkal silný vietor a bolo chladné jesenné počasie, nám na nástennej tabuli pribudol ďalší oznam, no nie nejpríjemnejší.
Dnes v brzkých odpoledních hodinách byly nalezeny ostatky v jámě u Ďáblova Osidla.
Znetvořené tělo bylo oblečeno do cárů profesorského hábitu.
Ministerstvo ihned vyhlásilo pátrání po identitě zemřelého.
Jakéholiv další informace jsou bohužel přísně tajné.
Žádáme studenty a profesory, aby dbali své bezpečnosti a nepopouštěli se do žádných nebezpečných experimentů.
Nik nevedel, čo si má o tom myslieť, nik nevedel podrobnosti, ani to, o akého profesora ide. Všetko ostalo na našej domýšlavosti, predstavivosti a fantázii. A tak je to doteraz. Nedozvedeli sme sa, akého profesora tam našli. Po tomto oznámení sme si mohli vo VS všimnúť, že sa tam objavuje o profesora menej. A potom sa objavil ďalší nápis na tabuli:
Asi jste už zaregistrovali, že p.prof. Midar Kilahim si vzal dovolenou, na dobu neurčitou. Do jeho návratu převzal veškeré třídy OPČM p.prof. Peter Wood. Třídy Osobnosti světa kouzel převzala p.prof. Tatokalan Watanka.
Výklady i dú jsou zadány, takže vzhůru do jejich vypracování.
Delší absencí se vyznačuje i p.prof. Drake Malfair, jehož jeho stávkující letaxová síť nepustí sem do školy. O osudu jeho tříd zatím není rozhodnuto.
Takže, ktorý z týchto profesorov mohol byť obeťou Ďáblova Osidla? Teraz nám je už jasné, že odchod profesora Kill-Hima nebol len fingovaný, ale skutočný. Vrátil sa nám a navyše do hradu priniesol nádherný jazyk, esperanto. Ale čo ten druhý profesor a jeho absencia v našich hradbách? Prečo sa ešte stále nedostavil? Prečo sa snažili študentom nahovoriť, že letaxová sieť nepustí pána profesora do školy? Bola to pravda, alebo tak chcelo vedenie školy iba pred hroznou pravdou uchrániť nič netušiacich študentov? Nie je možné, aby sa tak skvelý čarodejník ako bol Drake Malfair nevedel do školy dostať aj inou cestou, ako pomocou letaxu.
Podľa môjho názoru, kedže bol Drake v poslednej dobe, teda predtým ako sme ho videli naposledy, veľmi nervózny, ustráchaný sa s ním muselo niečo diať. Nebol ignorantský, kľudný, odmeraný ako predtým. Čím to bolo? Bál sa niečoho? To sa teraz už nedozvieme, lebo ako som už naznačila, oznam o mŕtvom profesorovi patril už veľakrát spomínanému profesorovi Drakemu Malfairovi. Nevieme či sa ho snažil dostať nejaký jeho nepriateľ, alebo mal nejaké prblémy. No jednoznačne môžem tvrdiť, že jeho osud nedopadol najlepšie. Našli sa po ňom (teraz to už skoro s 90% istotou tvrdím že oznam vravel o Drakeovi) roztrhané kúsky habitu a zohavené telo neschopné identifikácie. Čo sa mu teda stalo? Kvôli študentom to pravdepodobne nebolo. Mal výčitky svedomia a sám plánoval takú hroznú smrť? Mal nejakých nepriateľov? Bojoval proti čiernej mágii alebo s čiernymi mágmi? Ako zmijozelčan by mal preferovať skorej druhú možnosť, no to by ho asi nezamestnali v škole plnej malých študentov. Ale to zase dosť odporuje s jeho vlastnoručne napísaným životopisom:
„Pokud se právě neúčastní zasedání KMS (Klub Mladých Smrtijedů), či neproškrtává červenou tužkou reportáže v Denním Věštci, baví se teoretizováním jak nejlépe terorizovat mud…myše a podobnou havěť, či hraním šibenice a minesweeperu s živými mudly.“
Jeho minulosť nebola práve najvzornejšia, svojou Zmijozelskou krvou sa vyznačoval skvelo. Takže je jasné, že mohol mať veľa nepriateľov. Všetky tieto dohady sú však veľmi nepresné, neznáme. Ako korektor Denného veštca musel vydržať a pomáhať s vydaním ďalších článkov, no kvôli svojim zvláštnym pocitom a tušeniam nevydržal do konca a odišiel, ako bolo už spomínané. Za čím išiel? Čo vedel viac ako ostatní? Pravdepodobne sa vydal po tom nepriaznivom počasí do Prasiniek, kde narazil na niečo, čo bolo na neho veľa. Alebo narazil na niekoho? Nevieme. Ale isté je, že hoci sa to na škole moc nerozširuje, v Ďáblové jame boli v ten hrozný večer len dvaja ľudia, jeden z nich to neprežil. Kto to bol? Bol to Drake Malfair tak ako si myslím? Myslím, že v tomto článku je viac otáznikov ako bodiek. Bola to plánovaná smrť, nehoda alebo vražda? Teraz sa to naozaj nedozvieme. No ak by som sa mýlila a ten mŕtvy človek, čarodejník nebol Drake Malfair, ale iný muž v profesorskom habite, dozvedeli by sme sa, čo sa stalo v tú hroznú noc. Neostáva nám opäť nič iné ako čakať a dúfať, že sa nám pán profesor vráti, vysvetlí všetko čo sa stalo, vysvetlí svoje konanie, svoju dlhú neprítomnosť. A dúfajme, že z toho nebude odpoveď typu: „Nefungovala mi letaxová sieť.“
Eponina de Falconis
Abychom mohli pochopit, co se tenkrát vlastně stalo, musíme se vrátit zhruba o měsíc zpět, do doby, kdy tohle všechno začalo…
Drake byl velice zaměstnaný, jako ostatně po celou dobu na této škole, už od dob, kdy byl zmijozelským prefektem a pak i primusem. Nyní, poté, co si začal ke svému skromnému učitelskému platu přivydělávat ještě jako redaktor Denního věštce, mu občas připadalo, že kromě práce už vlastně nedělá nic jiného. Ale teď konečně vypadalo, že se mu za jeho usilovnou práci dostane zasloužené odměny – úplnou náhodou narazil na něco, co v kouzelnickém světě mohlo zapůsobit jako bomba.
„To bude článeček“, liboval si v duchu, zatímco si dělal poznámky do svého ošoupaného všudypřítomného novinářského bloku. “ Ještě si ty informace sice budu muset pro jistotu ověřit, ale můj novinářský čich cítí nablízku sólokapra.“ Vzrušeně si nevědomky začal mezi palcem a ukazováčkem levé ruky mnout svůj vychvalovaný nos. Cestou do svého kabinetu si začal postupně v hlavě roztřiďovat fakta, která prozatím zjistil. Hlavní roli v tom skandálu hráli kupodivu skřítci, což bylo více než neobvyklé. Tito malí všudypřítomní tvorečkové jsou neodmyslitelnou součástí světa kouzel. Téměř každá domácnost má nejméně jednoho skřítka, který vypomáhá s úklidem a vařením a na hradě tomu nebylo jinak. Skřítci jsou kouzelní tvorové, zcela oddaní svému pánu, ale podle toho, co doteď zjistil, by se tohle tvrzení brzy mohlo stát pouhou fámou. Musí se tomu podívat pořádně na zoubek.
Čas plynul a jemu se zatím nepodařilo zjistit nic konkrétního, už si začínal pomalu myslet, že se mu málem podařilo někomu naletět na obzvláště hloupý žert, když jednoho večera nastal konečně zlom, který ho utvrdil ve správnosti jeho podezření. A to překvapivě přímo v redakci Denního věštce.
Zůstal tam, jak to občas dělával, dlouho do noci a dopisoval článek do zítřejšího vydání. Zabraný do práce si ani nevšil, že už je notná doba po půlnoci a kolem šli všichni spát. Když ho z práce vyrušilo nějaké chrastění a bouchání, překvapeně zvedl hlavu a zjistil, že do vedlejší místnosti už nastoupila noční úklidová četa. Dva skřítci obtěžkáni kbelíky na mytí podlahy, košťaty na zametání a prachovkami si jej ještě nestačili všimnout, protože se spolu nerušeně bavili.
„No to si představ, můj pán jak měl nedávno ten úraz nemůže teď kouzlit, to bych nikomu nepřál být na mém místě, všechno teď dělám ročně, po mudlovsku a to je teprve námaha“, postěžoval si první, ten menší skřítek.
„To ti věřím. Ten můj zas má nějaké problémy a jeho magická síla klesá, co si pak mám počnout já, když jí má sotva dost pro sebe?“, opáčil zachmuřeně druhý.
Mluvili ještě dlouho, navzájem si stěžovali na svůj přetěžký život, ale hlavní věc, která Drakea zaujala bylo to, že skřítkové vlastně žádnou svoji magickou moc nemají, ale čerpají ji ze svého pána nebo, pokud jsou svobodní, z kouzelníků, kteří je zaměstnávají. Jeho podezření se tímto potvrdilo. Proto je pro každého skřítka trestem, když ztratí práci a úplně nejvíce se bojí toho, že by mohli být vyloučeni ze světa kouzel. Samozřejmě nestáli o to, aby na to kouzelníci přišli, co kdyby pak našli nějaké zaklínadlo nebo lektvar, kterými by tuto schopnost čerpání magie zastavili? Nebo by se před tím naučili bránit a skřítkům by zbyly pouze oči pro pláč. Proto bylo toto vědění po staletí ústně předáváno jako jedno z největších skřítčích tajemství a jeho prozrazení by byli ochotní zabránit všemi prostředky.
„Tak to tedy vážně bude bomba“, pochvaloval si Drake, „už vidím své jméno na titulní straně Denního věštce i ostatních deníků. Každý bude vědět, že jsem to byl já, kdo tohle tajemství objevil. Honem pryč, aby neobjevili, že jsem je vyslechl“ Už si v hlavě začal skládat věty, kterými začne svůj článek a napíše ho hned jak dorazí domů, ještě by něco mohl zapomenout. Jak se tak hrnul ke dveřím, ve spěchu si ani nevšiml, že skřítci najednou ztichli, podívali se na zavírající se dveře, kterými Drake právě prošel a významně se na sebe podívali.
„Zítra, jako obvykle“, promluvil po chvíli tiše ten menší a oba se dali do uklízení.
Ráno Drake zaspal, hodiny dnes naštěstí žádné neměl, stejně by se nedokázal patřičně soustředit, ale do redakce dorazil s velkým zpožděním. Do dnešního vydání už článek přidat nestihne. Naštvaně začal svůj článek klepat do počítače,obezřetně se přitom rozhlížel kolem sebe a kdokoli se přiblížil, na toho neurvale něco zavrčel. Ještě, aby mu někdo takové báječné téma sebral tak, že mu bude číst přes rameno, to tedy v žádném případě nedovolí. Asi kolem poledne, když měl článek už v počítači, jištěný jak nejsložitějším heslem, tak protišpehovacím zaklínadlem, přišel vzkaz od jeho domácího skřítka, který spravoval rodinné sídlo. Stálo v něm, že jejich vzácný starožitný krb, který byl kdysi jedním z prvních míst napojených do letaxové sítě se zřítil a pokud se okamžitě neudělají zabezpečovací opatření, hrozí jeho trvalé poškození a možná dokonce i výbuch. Ať tedy pán co nejrychleji přijede, že ho čekají.
„Zrovna dneska“, zavrčel, když si bral svůj plášť. Ale pokud si pospíší a použije své turbokoště, mohl by být večer zpátky. Článek už má stejně napsaný, zítra ho předá k tisku, takže by žádný zádrhel být neměl.
„Ještě v kanceláři oznámím kam jedu a že do večera jsem zpět.“
Od toho dne ho nikdy nikdo ve škole nespatřil.
Skřítci, se kterými jsme se potkali v redakci, se příštího dne vrátili z neplánované dovolené zpět do práce.
„Vyřešilo se to, jako vždy“, bavili se společně při nočním uklízení v redakci.
“ Tak tak, ale stejně je to trochu drastické řešení, místo opraveného krbu napojeného do letaxové sítě mu tam vytvořit bránu do prázdnoty.“ odpoví váhavě druhý.
„A to bys radši, aby se prozradilo naše tajemství? Takhle to je lepší, tam ho už nikdy nikdo nenajde“
Společně se dají do vytírání, dokud se nenajde další, kdo by ohrožoval jejich tajemství.
Ewelina Budget
Drake Malfair, celým jménem Drake Alexander Vindictus Irvine Damiene Malfair, pocházel ze starobylého rodu Malfairů, který svůj původ odvozoval od Merlina a Morgany, nastoupil do Bradavické školy čar a kouzel v prosinci roku 2004. Už pár dní po slavnosti se zdál být nadmíru schopným nováčkem. Soutěže zpracovával s bravurností, která mu přinesla nemalé zisky. Začal si velice rozumět se svým kolejním ředitelem Nekrem the Gravediggerem, o kterém je velmi dobře známo, že si potrpí na nadané studenty. Drake ještě nebyl přijat do prvního ročníku a už byl jmenován prefektem své koleje – Zmijozelu. Nebyl však jediný, ve stejné situaci se ocitla studentka Havraspáru Tatokalan Watanka. Zastávání prefektských funkcí těmito dvěma studenty však zpochybnil tehdejší tajemník školy Apofis do Corristo. Oba byli z funkce odvoláni, ale v okamžiku jejich nastoupení k řádnému studiu byli opět zvoleni.
Drake se stal společně s Tatokalan a mrzimorským studentem Villem Keskiaikainenem zakladatelem Literárního spolku – prvního spolku na škole. Dali prostor začínajícím i již zkušeným autorům z řad studentstva i profesorstva, kteří tak mohli projevit, co se v nich skrývá.
Drake se také stal redaktorem a korektorem Denního Věštce, nezbytného kouzelnického tisku.
Postupně přišel třetí školní rok Draka Malfaira na Hogwarts. Ten však neměl v úmyslu absolvovat opět v zelené. Jeho ambice (naprosto oprávněně) byly vyšší. Hábit barvy zelené vyměnil za hábit s fialovým lemováním a otevřel dvě učebny Dějin kouzelnické společnosti. První měsíc školního roku probíhal naprosto normálně. Alespoň nikomu nepřišlo nic zvláštního. Jenže Drake téměř beze slova zmizel.
Šéfredaktorka DV byla pravděpodobně poslední, kdo kdy Draka spatřil vcelku. O tom posledním shledání nám řekla: „Stalo se to jednoho šedivého odpoledne, kdy se z oblohy valily potoky vody a meteorologové se netvářili, že by to brzy mělo být jinak. Redakce zažívala svůj obvyklý shon, počasí nepočasí, hlavně aby veřejnost měla co číst. Drake Malfair byl ale zamlklejší než jindy. Spěšně cosi sepisoval do počítače a zuřivě se obořil na každého, kdo mu jen kradmo pohlédl přes rameno. O podrážděnost nešlo, na to jsme od něj byli zvyklí. Tou se ostatně vyznačoval vždy, když šel po horké stopě. Tohle ale bylo něco jiného. Něco, co jsme ani později nedokázali definovat. Jako by se něčeho bál … Přesně v pět odpoledne, pár hodin před uzávěrkou, se sbalil a odešel. Toho dne jsme jej viděli naposledy.“
Poslední pozůstatek po Drakovi byl výklad v jedné z jeho učeben. Naprosto nelogicky se však výklad objevil v učebně 1.B, která se nachází ve třetím patře levého křídla severní části hradu až úplně na konci chodby. A navíc zde nebyl zadán ani úkol. Proč se Drake vydal nejdříve právě do této učebny? Oba dva předchozí výklady přeci zadal nejdříve v 1.A a až pak se vydal do vzdálenější třídy. Co přimělo tak systémového člověka ke změně? A proč ani v učebně s výkladem nebyl zadaný úkol?
A navíc … jak mohl někdo až do morku kostí prorostlý prosazováním své čisté kouzelnické krve a nenávistí vůči mudlům pracovat s počítačem?
Neskutečné množství otázek, ale nebyli bychom to my, zaměstnanci pátrací společnosti Sherlock Budget, kdybychom nedokázali odpovědět. I když nám hledání odpovědí trvalo jistou, upřímně přiznáváme, že poměrně dlouhou, dobu, nyní vám prozradíme celou podstatu záhadného zmizení.
Drake Malfair byl člověk, který miloval historii a zároveň nebyl příliš důvěřivý vůči pramenům, které nebyly zcela jasně dokázány a ověřeny. Mnohdy však nedůvěřoval ani těm ověřeným. Kdykoli, kdy měl v těchto záležitostech pochybnosti, neváhal sedět hodiny a hodiny nad starými knihami, zaprášenými svitky pergamenu, případně zkoumat písmo z hliněných destiček. A také používal počítač. Avšak přístup k historickým materiálům je velice omezený. Ale pro člověka z takového rodu, jako byl Drake, nebyl žádný problém si něco takového opatřit (zde je opět nutné připomenout a zdůraznit, že studoval ve Zmijozelu. A zajisté také netrpěl finančními problémy.) Občas se i vydával přímo na místa, kterými se zrovna zabýval. Byl opravdu zaníceným historikem.
Ale ani přes všechny tyto informace, které by o něm vypovídaly jako o velice dobrém vědci, nevysvětlovaly, jak dokázal „měnit“ dějiny – dokonale měnil současný výklad dějin. Vše do sebe zapadalo, nic si neodporovalo a nikoho ani nenapadlo pochybovat, jestli je právě tento výklad tím správným. Všem připadalo, že snad ani není možné, aby se to dříve vykládalo jinak.
Řešení celého „dějinového problému“ je velice jednoduché – alespoň, co se týká popisu. Drake Malfair ovládal cestování časem. To byl základ jeho úspěchu.
V osudný den D se Drake vydal do učeben zadat výklady. Měl velice dobrou náladu a tak si řekl, že změna je život a při současném počasí alespoň oživí jeho zaběhané stereotypy. Výklad pojednával o prvních starověkých kouzelnících. V tomto výkladu však padla i zmínka o Kleopatře a jejím hadovi. V ten okamžik se Drake musel přinejmenším zděsit a hrůzou se mu musely zježit vlasy na hlavě. Uvědomil si, že svou oblíbenou průpovídku o Kleopatře nemá ověřenou. Na přepisování výkladu na tabuli se vykašlal, pouze připíchl svůj pergamen na nástěnku v učebně, ani nezadal úkol (a to byl jindy opravdu spolehlivý a svědomitý člověk) a spěchal do redakce DV.
Zde usedl ke svému počítači a začal pátrat. Vysvětlení vztahu Draka k počítači už nelze déle odkládat. Jeho možnost cestování v čase se nevztahuje pouze k minulosti, ale i k budoucnosti. Je nám to velice líto, ale musíme kouzelnické veřejnosti oznámit, že v následujících desetiletích se bude kouzelnická a mudlovská společnost vzájemně propojovat, takže nám přibude elektřna a s ní spousta dalších přístrojů. Mezi ně patří i počítač. Drake při své návštěvě budoucnosti objevil možnosti počítače a začal jej rozšiřovat mezi současnou kouzelnickou veřejnost.
Takže Drake usedl ke svému počítači. Pak následovala situace popsaná šéfredaktorkou DV. Ten nedefinovatelný pocit, který z Draka vyzařoval, byl jistojistě děs z toho, že by žil v bludu a dokonce do něj uváděl ostatní.
Ano, předpokládáme, že už víte, kam zmizel. Vrátil se o hezkých pár let zpátky zkoumat teorii o hadu a Kleopatře.
Ovšem čeho se dopátral, se nedozvíme. Drake si o svém zjištění nic nezapsal. Chtěl se vrátit do přítomnosti (naší přítomnosti), ale patrně díky rozrušení neodhadl čas návratu a přeletěl do velmi vzdálené budoucnosti. Zvládl ještě odeslat zprávu Tatokalan, že se mu rozbil počítač, a proto nebude delší dobu ve škole.
Je jasné, že to byla jen výmluva, protože ve škole počítač nepotřebuje a ani by tu nefungoval. Ale poskytlo mu to dobré alibi. Mezi studenty se totiž všeobecně neví, co to počítač je. Proto začali profesora Malfaira považovat za „mučedníka“.
Pravou záminkou totiž byl čas, který Malfair potřeboval, aby mohl dokončit pátrání. Ale jak už bylo napsáno výše, výsledek se nedozvíme.
Malfair, který v hodně cestoval napříč časem, už byl pravděpodobně „polorozpadlý“. Při pokusu o návrat do naší přítomnosti byl spatřen, jak se roztrhl na dva kusy. Každý letěl jiným časovým směrem. Co se v současnosti děje s Drakem nejsme schopni říct, protože nikdo neví, kde, resp. V jaké době se nachází.
Za pátrací kancelář Sherlock Budget zpracovala zakladatelka společnosti Ewelina Budget
Ivka Gold
Ako vieme, Drake Malfair bol študentom Zmijozelu, neskôr sa stal profesorom. Videli sme ho ako sa potuluje po hrade a akí je pyšný na kolej v ktorej študoval. Tak isto ako pán Nekro povzbudzoval a mal takú „úchylku“ k Zmijozelu. Preto, keď som začala pátrať po príčine, kde zmizol, tak som začala študentmi z iných kolejí. Myslela som si, že ho možno nejako vyštvali z hradu, pretože im vadilo to, ako miloval svoju kolej, tak že o nej priam básnil. No ako som tak chodila a pýtala som sa a ako som si tak prezerala staré články Denného Veštca, nič som o zmienka zmiznutia pána Malfaira zapríčinené študentíkmi nenašla. No a tak som pátrala ďalej. Keďže som vedela, že s pánom Nekrom boli skvelí kamaráti tak som sa pýtala študentov, či sa náhodou nepohádali, či nie preto zmizol pán Mlafair z povrchu čarodejníckeho. No i to bolo neúspešné, všetci vraveli, že stále vychádzali skvele a že nik nevie o tom žeby pán Malfiar odišiel kvôli tomu. A tak, keď som už bola úplne v beznádeji tak som natrafila na nemenovanú študentku z Havraspáru ako si pokojne sedela pri krbe a hladila svojho pygmejského gumkáča. Podišla som ku nej oslnivo som sa na ňu usmiala, lebo sa mi zdalo náramne smiešne ako sa tvári pri hladkaní gumkáča. A tak sme sa spolu rozprávali, keď zrazu padla téma na pána Malfaira. Zdalo sa mi zvláštne, že tak spozornela, pretože pri každej téme venovala viac pozornosti pygmejskému gumkáčovi než mne, hoci mi to nevadilo. No toto upútalo moju pozornosť. Videla som ako zbledla a neuveriteľne sa jej začali triasť ruky. Spýtala som sa jej čo sa stalo, hoci som dobre vedela, že to má nejakú súvislosť s pánom Malfairom. Najprv nehovorila nič, len tam tak sedela a triasla sa ešte aj pygmejský gumkáč spadol dole a začal pišťať, ale tomu som veľmi nevenovala pozornosť. Zbehla som po jeden z ukľudňujúcich elixírov madam Gipsy, dala som jej ho vypiť a po niekoľkých minútach jej už bolo lepšie. Keď som videla, že zasa začala hladiť svojho pygmejského gumkáča, ktorý sa dovtedy spamätal a priletel ku nej, tak som sa jej ešte raz spýtala, že čo ju tak rozrušilo. Najprv sa zajachtala a potom tichým hláskom povedala, že zmienka o pánovi Mlafairovi ju veľmi rozrušila. Potom ako keby jej pomaly, ale isto padal zo srdca ťažký kameň mi povedala, že mi nemôže povedať všetko, lebo by to bolo nad jej sily, ale že to má vraj spoločné s muklami a ich záhadnými mašinami čo sa volajú „pčítače“. Povedala som jej, že nech sa ukľudní a že nech radšej dopije ešte zvyšok ukľudňujúcého elixíru a nech si ide pospať, že všetko bude dobré. A tak som začala pátrať po tejto informácii o nejakých „pčítačoch“. Dozvedela som za od madam Anseioly čo to tie „pčítače“ sú. Dozvedela som sa že to nie sú „pčítače“, ale „počítače“, ale že je to vraj nejaký nový vynález takže o ňom veľa nevie a že sa mám radšej spýtať pána Nekra, aby ma náhodou nedoplietla. A tak už celkom unavená, ale odhodlaná zistiť čo sa stalo s pánom Mlafairom som zamierila do pána Nekra kabinetu. Bolo už síce veľa hodín, ale našťastie pán Nekro ješte nespal opravoval nejaké úkoly prvákov. Tak som zaklopala a on ma neprítomne pozval dnu, neviem či ma vôbec spočiatku vnímal tak bol zahĺbený do kontrolovania seminára o haďom jazyku. No keď som kýchla tak sa tak strhol až som sa zľakla, dokonca sa ma spýtal, že kedy som vošla. Tak som mu rýchlo všetko objasnila a vysvetlila som mu prečo som za ním prišla. Mno a on mi vysvetlil, že „počítače“ sú to mašinky, cez ktoré sa ľudia hrajú a spoznávajú ľudí zo svojej, alebo i cudzej krajiny, prosto je to taká mašinka pre muklov veľmi zábavná a dôležitá. Mno ako viete, možno i neviete pán Mlafair bol veľmi zvedavý a rád skúmal nové veci, no i tento „počítač“ si on kúpil a začal sa sním hrať, lenže bohužiaľ pri tej nepozornosti a nevedomosti, keďže sa ani neunúval prečítať si návod tá mašinka vybuchla. Keďže pán Mlafair sa bál niekoho spýtať ako sa to požíva, keďže sa nechcel strápniť a nechcel, aby mu hovorili aby to nechal tak, tak sa do toho pustil sám a tak to i dopadlo. Celý čas vedel o tej muklovskej mašinke, celý čas ju zháňa, celý čas sa na ňu tak tešil ,pred všetkými sa ukrýval a vyhýbal sa pohľadmi ostatným, málokedy s nimi v tej dobe prehovoril a nakoniec všetko bolo zbytočné a na škodu.Náš milý pán Mlafair kvôli tej mašinky utrpel nejaké zranenia a taktiež sa pomiatol a tak teraz leží v nemocnici svätého Munga a dookola vyslovuje počítač, počítač, počítač vybuchol vybuchol vybuchol. Áno náš pán profesor Malfair, príjemní spoločník hlavne pre Zmijozelčanov teraz leží v nemocnici svätého Munga. Bolo to pravdaže prísne tajné a vedeli a vedia o tom len tí dôležití ľudia, ktorým to povedal náš pán riaditeľ Nimrandir. Dúfame, že sa vylieči a že nezostane navždy pomätení. Veľa šťastia pán Malfair!
Paulina Sentis Parker
Poslední potomek urozeného a starobylého kouzelnického rodu Malfairů se záhadně vytratil!
Byl to únos či jen zbabělé schovávání? Věděl pan Malfair něco co neměl?
Je to již půl roku, co se báječný profesor Dějin čar a kouzel Drake Malfair záhadně vytratil. Od té doby o něm nikdo nedostal žádné zprávy. Zprvu se zaměstnanci školy domnívali, že jde jen o problémy s letaxovou sítí, či o střevní potíže nebohého profesora ale bylo tomu jinak. Přinesli jsme Vám pár alternativ o profesorově zmizení a zde je první. Účastník KMS, vyučený lhář, podvodník a nekromant, přišel při své práci v Denním věštci na novou metodu terorizování myší. Domníváme se, že hraní šibenice a minesweeperu s živými mudly už ho přestalo bavit a tak chtěl vyzkoušet svou novou metodu. Je možné, že byl při lovu mud… myší zaskočen a chycen nějakým „ochráncem“, výše postaveným a silným nekouzelníkem a umlácen svým oblíbeným rýčem nebo gumovou kachničkou. A teď chudák leží naložený v lihu v komoře, nožky má nahoře… Ale nebuďme pesimisti, třeba si jen pan Malfair příliš zahrával s mocnostmi zla a jednoho dne se mu to nevyplatilo a nějaký pekelník nebo démon si ho odnesl do podsvětí. Věřme, že pokud se tam tento kouzelník dostal, má se jako „prase v žitě“. Vždyť on to byl, kdo vždy dělal lidem ze života peklo a jestli se teď do pekla dostal on, litujme čerty, démony a jiné pekelníky, kteří s ním musejí sdílet „lože“, jelikož tento muž jim už z tak pekelného života udělá ještě pekelnější, dokonce tak pekelný, že jim dosavadní peklo bude připadat růžové. Jako další možnost se nabízejí oškliví zelení mužíčci. Je to už méně pravděpodobná alternativa, ale co když pan Malfair vybádal něco moc tajného při svých pokusech na myších? Či při své nekromantské profesi a neustálém rýpání v hrobech objevil zbytky mimozemské civilizace a nebo byla jen jeho genetická výbava velice zajímavá pro mimozemšťany, přece jenom je to poslední potomek rodu Malfairů. Možné je všechno, nikdo neví nic jistě a tak se můžeme jen domnívat co se se studenty oblíbeným profesorem Drakem Malfairem mohlo stát. Po jeho zmizení se nenašly žádné stopy ani indicie, které by vedly k jeho nynějšímu místu pobytu. Pokud máte případné informace o tom, kde se pana Malfaira nachází, dejte nám prosím vědět, ať o pravých příčinách úniku, únosu, úkladné vraždě či jinému úmyslu můžeme informovat širokou veřejnost.