Nedávno přišli Bradavice o týden svého času. Nikdo si nic nepamatoval, časová smyčka udělala své. Pan ředitel ale nakonec dal vše do pořádku. Jak tedy věděl, co má udělat, kdo byl přijat apod.? Použil přece zvědnou magii skrze zrcadlo umístěné ve starém kumbále. Že vám to nic neříká? Tak čtete dále…
Autor článku: Sofie z Arkádie
Co je to ta zvědná magie?
Magické zrcadlo je nástroj tzv. zvědné magie, jejímž předmětem je zjišťování událostí minulých i budoucích, jakož i pozorování smysly nevnímatelné současnosti metodou nazírání astrálu. V astrálním čase se nerozlišuje minulost, přítomnost a budoucnost, astrál je kronikou a programem současně. Magická zrcadla jsou předměty různého tvaru a velikosti, z různých materiálů, magicky posvěcené, opatřené implantovaným magickým nábojem a zhotovené za přísných podmínek astrologických korespondencí. Umožňují proniknout do astrálu optickou cestou a při plném vědomí kouzelníka.
Jaká vlastně ta zrcadla jsou?
Objevují se ve všech vyspělých magických kulturách. V japonské magii se používalo zrcadel z hlazeného nefritu, v arabské černých zrcadel zvaných „mandeb“, v egyptské zrcadel zlatých, staří Hebrejové používali jako magického zrcadla dva velké drahokamy zvané Urim a Thumim, hrabě Cagliostro zmagnetované křišťálové koule nebo prostě poháru naplněného zmagnetizovanou vodou. Arabští mágové používali i nehtu natřeného zvláštní směsí. Nejprostším magickým zrcadlem je vyhlazený a vyleštěný kus kamenného uhlí.
Má nějaký předepsaný tvar?
Předpisy ke zhotovování magických zrcadel podali du Potet, Cahagnet, Randolph, Kabelák a další. Tvar magického zrcadla je obvykle kruhovitý nebo elipsovitý, plocha je rovná, konkávní nebo konvexní, velikost 12 až 20 cm v průměru u kruhovitého tvaru zrcadla.
A co materiál?
Materiálem ke zhotovení magického zrcadla, jehož podstatou je hladká nazírací plocha, může být sklo, kazivec, křišťál, ztvrdlá masa různého složení, ale i kov, grafit a jiné materiály. Důležité je složení laku, kterým se natírá spodní strana plochy zrcadla. Zrcadlo se zhotovuje rituálně za přísně dodržovaných astrologických korespondencí a opatřuje se magickým nábojem, v současnosti často sexuálním, který vytvářejí mužské a ženské sexuální sekrety (raději nechtějte vědět víc).
Se zrcadlem pracuje kouzelník rovněž rituálně, oděn v bílém rouchu, v magickém kruhu, za užití světel a vykuřovadel. Zrcadlo kondenzuje astrální světlo, přičemž kondenzátorem jsou jisté rostlinné substance rozpuštěné ve včelím vosku. K izolaci slouží obvykle skleněná destička a zlatá fólie, kterou se zrcadlo vroubí.
A jaké tedy vyvolává vize?
Vize jsou velmi konkrétní a dynamické, barevné. Zásadně platí, že pohyb ve směru k kouzelníkovi znamená projekci jeho vlastního nevědomí, případně transcendentálního jáství. Vize mohou být často příšerné, protože jde o personifikaci animálních sklonů, která se projevuje kontaminací zvířecích tvarů (ještěří, dračí a hadí prvky). Naopak pohyb obrazu ve směru od kouzelníka poukazuje na přítomnost mimoosobního astrálního útvaru. Může jím být minulý, přítomný nebo budoucí děj, živá nebo zemřelá bytost, živlový „duch“, démon apod. Pokud je pozorován pohyb obrazu od pravé strany k levé, je nutno práci se zrcadlem ihned ukončit. Pohyb zjevu bývá velmi rychlý. Práce s magickými zrcadly je velmi nebezpečná, a je proto nutno, aby kouzelník pracoval v magickém ochranném kruhu nebo byl opatřen příslušnými znaky.
Tak už víte, k čemu slouží to záhadné zrcadlo ve starém kumbálu. 🙂