Milá maminko, moc se mi tu líbí, zvlášť to, jak si můžu měnit obličeje se svými spolužačkami. Ale neboj, teď už bys mě poznala.. Jen ten nos bych mohla mít ještě trochu rovnější. To nemohli na to klonování vybrat někoho s rovným, normálním nosem?!
No nic, poprosím kamarádku Elerin, aby mi ho trošku srovnala. A mezitím ti povím, co se tu vlastně dělo, aby ses mohla taky zasmát. Bylo 21:32 a já jsem zrovna pomáhala v Příčné ulici (respektive v tajném diamantovém dole pod ní, je to vážně zábava a dostanu za to CELÉ čtyři svrčky), když vtom se z Velké síně začaly ozývat divné zvuky. Divnější než normálně, to už je co říct. Šla jsem se tam podívat, protože sháním novinky, o kterých bych napsala do Denního věštce, abych si koupila náhradu za tu sovu, co jste mi omylem snědli.
Přiběhla jsem k pootevřeným dveřím. Najednou je rozrazila Eliša Šálová, -Copperfielde div se- v modrém kolejním hábitu. Víc už si nepamatuji, protože mě ty dveře praštily do nosu.
Když jsem se probudila, zjistila jsem, že ve Velké síni je to SAMÁ Eliša Šálová! A co hůř, když jsem si začala počítat zlomeniny v obličeji, zjistila jsem, že i já jsem Eliša Šálová! Rozhodla jsem se tedy sledovat situaci, třeba pochopím, co se tu děje.
Hysterii ve Velké síni pomalu střídalo pobavení. Některé klony Elišy spoléhaly na to, že je nikdo nemůže rozpoznat a dokonce originálu nadávaly a vyhrožovaly smrtí. Eliša s Elišou si dopřávaly zmrzlinu a Bertíkovy fazolky a já, Eliša, jsem si připadala jako v hodně špatném snu. Seznam osob, vedení kolejí, Ošetřovna a dokonce i Ředitelna byla zahlcená. A aby to nebylo málo, po přečtení nápisu z infa jedné z přítomných Eliš se na mě vážně draly mdloby – RNDMr. Eliša Šálová, NhHh. Asi po dvaceti minutách se ozval hlasitý třesk a vše bylo, jak má být. Jen mně zůstal ten nos, maminko =(
Jak vidš, nemáš se vůbec čeho bát. Všechno už je v pořádku a dokonce mi Elerin vážně slíbila, že se o ten nos postará. Jen nevím, proč si na to chce brát tu boxerskou rukavici?
Pozdravuj tatínka Brada.
S láskou,
Sammia