V opuštěném starém domě, na kraji lesa u města, kde žili mudlové, bydlel už celá desetiletí starý kouzelník. Dokázal věc, za kterou by mnozí dali ruce do ohně, ale on tuto vlastnost postupem času začal nenávidět. Slýchal totiž hlasy mudlů, kteří od něho byli i míle daleko. Snažil se s tím něco udělat, ale nic nepomáhalo. Večer si jako každý den vařil čaj z okvětních lístků, když v tom přišli hlasy silněji, než co pamatoval. A právě tyto hlasy mu změnily celý život. Pověst praví, že svojí chybou zničil životy mnoha kouzelníků i mudlů.
,,Našel jsem na zemi nějaký list papírů“ pravil první hlas. ,,Vždyť takových papírů se tu válí mraky“ odpověděl další. ,,Ale na tomhle je něco, co hledají lidé jako jsme mi již stovky generací“ odpověděl ten první hlas. Muž vedle něho se zarazil a vytrhl mu papír z ruky. Na listě stálo ozdobným písmem ,,Objev svojí pravou tvář“ ,,Ne? Kde si to našel?“ zeptal se muž nyní už úplně vyveden z míry. ,,Leželo to v lese, kousek od domu toho starého blázna“. Ten druhý muž, který byl objeven uchvácen se na něho zamračeně podíval a pravil: ,,Myslíš, že to skutečně funguje?“. ,,Pověst praví dvanáctého o půlnoci a dnes je jedenáctého a bude úplněk, je to znamení Tome“ řekl první muž.
Společně kráčeli k Tomovi domů, aby nahlédli do starých knih a svitků. Tito dva muži byli posedlí pravdou, pravdou o svém skutečném já. Na svitku stálo ozdobným písmem: ,,O půlnoci dvanáctého dne měsíce v úplňku, nahlédni do obrazu svého. Okolo rozestav dvanáct svící a tvoje pravá tvář už nebude tajemstvím, zrcadlo ti poví pravdu. Kouzelné formule zašeptej zrcadlu a bude všechno jak má být“ Muži věděli, že pokud do zrcadla nahlédnou, budou navždy šťastni, nebo odsouzeni strávit zbytek dlouhého života v samotě a zatracení, ale i přestože to věděli, si večer dvanáctého rozestavěli okolo velikého zrcadla dvanáct svící a čekali. Minuta po minutě ubíhala a muži s pergamenem v ruce čekali, až přijde čas na to, aby pronesli mocná slova.
V té době si starý kouzelník ve svém skromném příbytku vše pečlivě zapisoval na papír. Jeho srdce mu říkalo, že to co ti muži dělají je špatné a ten list, který drží v ruce musí být zničen, ale on přesto vše pečlivě zaznamenával a poslouchal.
,,Za minutu bude půlnoc“ řekl Tom a jeho tvář se natočila k zrcadlu víc. ,,Začneme“ řekl druhý muž. ,,Eka aí fricai breoal datia seithuv manin slytha wes barzop!“ zahřímal Tom a pohlédl do zrcadla. O vteřinu později ležel na zemi a nedýchal.
Mezitím v domě straý kouzelník tiše přemýšlel. ,,Ten úplněk přijde jednou za deset let, na tom něco bude“ říkal si pro sebe.
Tom se probral, jeho oči zely prázdnotou, nic neříkal, jen přerývavě dýchal. ,,Co se stalo?“ ptal se ten druhý muž. Ale Tom neodpovídal.
V té době na celém světě takto leželi další tři lidé. Byli obětmi dávného a mocného kouzla, které mělo ukázat jeho pravou tvář.
Po dvou dnech se v mudlovském světě psalo o Tomovi s titulkem: ,,Muž, jenž za záhadných okolností zemřel“. A po několika letech zemřel i onen starý kouzelník. Jediné co po něm zbylo, byl pergamen, na který zapisoval vše, co se 12. dne za úplňku dozvěděl. Druhý den ráno se okolo domu potulovali dva mladí chlapci ,,Jé, co to je?“ zeptal se jeden chlapec, zvedl pergamen a strčil ho do kapsy…
Autor: Brillan Mc Bjorin