Rezavé, žluté krásy barvokouzlení,
vůně všeho stoupá k mrakům,
jako kouř komína,
vlhko se lísá kolem a listí tlení,
radost všem kouzelným drakům.
Vezmi hůlku mezi prsty,
napřáhni paži lví silou,
zataj dech,
roztanči v ní vílí vlasy,
podzimu duši opilou.
Pulchritudo je to kouzlo,
podrž tu krásnou vteřinu,
podzimu hru barev,
duši jeho, aby vklouzlo
to do myslánky spočinu.
Owliane Nyctea McSnowy, Nebelvír
– Tahle podzimní básnička se mi líbila vystižením takové té nostalgické atmosféry včetně lehce zatlívající vůně, jen jsem moc nepochopila poslední verš, ale tajemství k poezii nakonec patří…