„Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.“
„Nikdy není tak dobře, aby nemohlo být ještě líp.“
Každý z nás si asi na něco stěžujeme. Někdo na zaměstnání, školu, kamarády a nebo třeba i na všechno kolem. Ale měli bychom se nad tím zamyslet. Je pravda, že každý má spoustu nepěkných zážitků… Ale zase každá z těch špatných věcí nám něco dá. Třeba ponaučení, nebo jiné výhody a zkušenosti. I když si občas přejeme, aby už něco skončilo, pořád by se na to člověk měl dívat optimisticky a brát to jako novou zkušenost do dalších let života.
Já si toto třeba říkám nejčastěji ve škole, při zkoušení nebo testech. To ale asi každý z nás, žáků. Zatímco my se potíme před tabulí, naše naučená látka jakoby nenávratně zmizela a už před očima vidíme, jak dostaneme vynadáno od rodičů, učitelé si jen v klidu sedí a ještě se zlomyslně usmívají. Ale přitom to kolikrát není zase tak zlé, aby se z toho člověk hned zhroutil.
V tomhle ohledu rozlišuji lidi na dvě povahové skupiny. Na ty, kteří všechno vidí příliš černě a na takové, kteří se na spoustu věcí dokáží dívat s nadhledem. V dnešní době bohužel skupinu s pozitivním myšlením budeme hledat až příliš těžce.
Dle mého úsudku by se přes všechny radosti a strasti, co každý člověk má, měl život užívat naplno, a to i s těmi drobnějšími útrapami. A tak by to podle mě mělo být…