Autor: Lenůlie Čihůlková (Z)

Mám ráda žlutou barvu. Je to barva teplá, uklidňující.

Představím si jasný, horký, sluncem zalitý den. Jeho zlatavé paprsky se dotýkají vody.

Všude kolem se rozprostírají kilometry písčité pláže.

Jemný teplý písek, který příjemně hladí nohy.

Nedávno mi jedna paní profesorka, (nebudu jmenovat) poslala úsměvnou zprávu, jako
reakci na mou sovu poslanou k ní se vzkazem, že jí má Letůlie vyzobala všechno zrní
v sovinci.

Řekla jsem si: „Potvora!“(Ta sova, samozřejmě) „Vždyť měla dostatek zásob v kleci!“

Jenže já jsem člověk, který se všeho chytí a to mě donutilo k úvaze:

Jaké vlastně jsou naše sovy?