Dnešního večera jsem se poklidně procházel chodbami hradu, rozjímal přitom o obsazení jednotlivých kolejí, když tu mě najednou vyděsil strašlivý křik. Začal jsem pátrat po jeho původci a našel jej velmi rychle. Na konci vedlejší chodby se strachem třásly dvě prvačky, jež jsem znal jen od vidění, nebyly schopny kloudného slova a stále jen ukazovaly na nejbližší dveře a mumlaly: „Strašidlo, strašidlo…“.
