Začátky nové éry bývají poznamenané především očekáváním. Někteří vyhlížejí změny obecně, jiní se škodolibostí sobě vlastní čekají na zaváhání, přehmaty a pády. Pak jsou tu ale tací, které jejich pohled na svět řadí k oné kriticky ohrožené menšině, k optimistům. Vždy mi byl nejbližší chladný skepticismus, ovšem na poslední změnu v Denním věštci nemohu reagovat jinak než optimismem a zvoláním: „Enfin!“
