Všeobecný trend se nevyhýbá ani kouzelnické populaci. Naše společnost nezadržitelně stárne, lidé jdou za kariérou na úkor počtu potomků a tak kouzelnické omladiny ubývá. Další alarmující věcí je, že staré kouzelnické rody povětšinou už vymřely (a to zvláště v hlubší minulosti, kdy byly četné kouzelnické či rodové války), nebo jejich poslední členové sedí v Azkabanu bez duše (mozkomorův polibek snad nemusím dále rozepisovat) a bez možnosti pokračovat v rodu.
S návrhem řešení přišel jistý Wilhelm Neznabuk, alchymista a „vědec“, který se nikdy netajil tím, že se ve své práci silně inspiruje mudlovskými kolegy, za což byl a možná ještě je v kouzelnických odborných plátcích odsuzován. Pan Neznabuk popisuje svůj nápad takto: „Mudlové přišli na to, že člověk může vzniknout uměle ve zkumavce, přičemž po rodičích, tedy dárcích pohlavních buněk, dědí znaky tak, jako při přirozené početí. A já právě pracuji se svým týmem na tom, jestli má takováto cesta nějaký vliv na přenos kouzelnických schopností. Pokud by testy vyšly pozitivně pro kouzelníky, byl by to velký krok kupředu!“
Hned po zveřejnění jeho vize se vyrojilo spoustu odpůrců a kritiků.Nejčastěji z jejich úst zaznívá argument, že „zkumavka“ (jak zkráceně Neznabukovu vizi nazývají právě její kritici) neřeší společenský trend, kdy se kouzelníci dobrovolně rozhodují nemít děti. Největší vadou na kráse této zkumavkové teorie je to, že jakkoliv vzniklé kouzelníčky by posléze stejně museli vychovávat rodiče z masa a kostí, kteří by to museli dělat dobrovolně, tedy z vlastního rozhodnutí. A jsme zase na začátku.
Jestli do let budoucích zbudou nějací zástupci starých kouzelnických rodů je otázka, na níž pochopitelně nemůžeme dnes dostat uspokojivou odpověď. Ovšem tato otázka se dá rozšířit – budou ve vzdálenější budoucnosti ještě nějací kouzelníci, nebo se magie z lidí zcela vytratí?