Je tomu zhruba týden, co se brány Soubojového klubu otevřely novým tvářím. Určitě jste zaznamenali ve Velké síni i jiných částech hradu výzvy k souboji. Přesto jich není zdaleka tolik, kolik by jich mohlo být. A co víc, na Soubojový klub často zapomínají i jeho dlouholetí přívrženci…
Vstup do Soubojového klubu je podmíněn jednak vlastnictvím hůlky, jednak dokončením druhého ročníku. Nejlevnější hůlky (s párátkem v Soubojovém klubu neuspějete) se pohybují od galeonu výše, což by pro člověka, který tu stráví rok, neměl být nepřekonatelný problém. Mnohem složitější je, jak se zdá, dopracovat se do třetího ročníku.
Jen málokdo to zvládne dnes v kuse, přitom jde o pouhý mudlovský rok. Celkem zanedbatelná doba. Přesto je na hradě s registrací 2016 pouze 17 třeťáků. Alespoň jednou Soubojový klub navštívila ani ne polovina z nich.
Nejvíc se bijí slečny ze Zmijozelu, alespoň jeden souboj absolvovaly 4 z možných 6. Zvědavé jsou i Mrzimorské. Ze třech třeťaček ho vyzkoušely dvě. V Nebelvíru bez poskvrnky dokončily druhý ročník také tři slečny, o Soubojový klub projevila zájem pouze jedna. V celku početně silný havraspárský třetí ročník (5 třeťaček) hatí ošklivá statistika, pouze jedna z nich objevila tajemství klubu (a Simona Prútiková, jejíž jméno k tomu přímo vyzývá, to nebyla).
Neumím si představit, kde by byla moje hra (jestli se dá tolikaleté působení na Hogwarts ještě tak nazývat) nebýt Soubojového klubu. V prvé řadě bych se ochudila o spoustu přátel, hlavně tedy těch z jiných kolejí, které jsem mnohdy právě zde potkala poprvé. Později se pro mě Soubojový klub stal velkým zdrojem magíků. A ještě později bankou, i když časy, kdy vetešnictví odkupovalo hrudku zlata za 8 srpců jsou asi nenávratně pryč (a zpětně vzato je to asi jedině dobře, ta námaha výdělku zřejmě neodpovídala, hlavně později, kdy se objevily a zafixovaly způsoby, jak porazit kterou potvoru).
Soubojový klub si nemůže stěžovat ani na neaktivitu vedení školy. V minulém roce mu byla věnovaná velká pozornost, ať už šlo o doplnění příšer ve sklepení, komplementaci průzkumnického setu nebo jen oslabení příliš silných příšer.
Jak jde čas, ze Soubojového klubu, respektive sklepení, se postupně vytrácí i ti, kteří se v příčkách Síně Superator nachází úplně nejvýše, nebo se objeví velice sporadicky. Přitom šance získat ve sklepení něco, co se dá zpeněžit, rozhodně není malá. Na důležitosti v poslední době nabývají také lektvary rozvahy, které urychlují zisk zkušeností při kolejních famfrpálových trénincích. Kromě slečny Antares a profesora Orionise před každým stojí těžko překonatelný magík za dosažení 30.000 zkušeností. Zajímavým a dlouhodobým cílem v Soubojovém klubu může být také naučení se všech dostupných kouzel. Pokud jsou mé informace stále aktuální, je jich 55. Mě a Narcissu Teacherovou to tehdy zaměstnalo na několik let a svitky s kouzly, které se pak už jenom opakovaly, nás stály desítky galeonů.
Na druhou stranu Soubojový klub je také dost o trpělivosti. V prvé řadě je to rok čekání, než můžete alespoň nakouknout. Pochopení principů a taktiky rozhodně není záležitost jednoho dne. Dostat se potvorám na konkurenci schopnou úroveň, abyste ze svých schopností mohli konečně těžit, stojí také nějaký ten čas. Lepší hůlky, bez kterých spoustu příšer neporazíte, stojí také spoustu sebezapření na Příčné ulici. A pravděpodobnost, že se v určité fázi zasekáte, protože jednoduše nemáte s kým bojovat, také není malá. Nehledě na to, že obyvatelé hradu nyní více aktivitu věnují spíše individuálním famfrpálovým tréninkům, které mají tu výhodu, že mohou studenty naplno vtáhnout už po prvním ročníku. Na druhou stranu to zase jistě přidává Soubojovému klubu na prestiži.
Mám za to, že ale klady stále převažují. Věřím tomu, že Soubojový klub má stále potenciál vtahovat nové členy. Rovněž věřím v to, že přijdou časy, kdy si i na své úrovni zabojuji i s někým jiným než s příšerou (Narcissu mezi ně už počítám taky). Zkřížit s někým hůlky totiž považuji za nejvíc cool kouzelnickou věc na světě!
Pro Denní věštec
Vicky Charmant