Velkolepé Udílení novinářských cen je společenská akce, na které se krom oslavy Dne kouzelnického tisku předávají i prestižní ocenění těm nejlepším redaktorům, korektorům, ilustrátorům, zkrátka všem lidem z redakcí školních periodik, kteří jsou opravdu na svém místě. Jak se kdo oblékl a komu to „seklo“? Nenechte si ujít módní report ze slavnostního předávání.
Doneslo se mi, že můj otec byl pověstný módními kritikami, a byl jsem osloven, zda i já disponuji módním okem a zda bych se nezaměřil na módu účastníků slavnosti. Nerad bych dělal konkurenci svému otci, nicméně už zde na hradě nepobývá, a proč nejít ve šlépějích svých rodičů, že? Řekl bych, že tak kousavý být zřejmě neumím, ale věřím, že to časem určitě doženu.
Report ze slavnosti bude trochu netradiční, jelikož vzhledem k faktu, že je začátek roku (tudíž se studenti pohybují převážně ve studentských uniformách) a většina nováčků chodí v odrbaných hábitech ze třetí ruky (autoRA článku nevyjímaje), zaměřil jsem se pouze na kvalitní outfity, tedy na kouzelnice a čaroděje, kteří během slavnosti měli šmrnc a glanc. Alespoň zezačátku, než si profesoři přihnuli a studenti následkem obžerství umastili hábity se všichni zúčastnění společensky unavili.
Jací návrháři se mohli pochlubit svou prací? Nečekejte žádný Channel nebo Dolce a Hafana, hvězdným návrhářem byla Niam-i-Tirnanog a její salon NiT, značka luxusních outfitů většiny zúčastněných. Ztrácí Twilfitt & Tatting na oblíbenosti, nebo jsou zkrátka svršky talentované návrhářky bezkonkurenční?
Vychování mi nedovoluje začít nikým jiným než největší hvězdou večera, Niane z Libelusie, šéfredaktorkou Denního věštce. Dotyčná se nesla síní jako páv, ne však z důvodu své namyšlenosti (taková samozřejmě šéfredaktorka není; pozn. vedení Denního věštce). Krásný „Paví háv“ z dílny výše zmíněné návrhářky vkusně doladila vykládaným náhrdelníkem a šněrovacími zlatými botami. Mohl bych vytknout účes, jelikož pro takovou slávu, jako je předávání novinářských cen, by si šéfredaktorka mohla zaskočit ke kadeřníkovi. Jelikož je to ale člověk, který bude určovat výši mé redaktorské výplaty, troufám si říct, že účes je více než vhodný a sama profesorka byla nejlépe oblečeným účastníkem slavnosti.
Moderátor večera, Edmund Heusinger, primus havraspárské koleje, nezvolil žádný společenský komplet, ale vkusné modré sáčko s košilí a já mu za to tleskám. Dokazuje totiž, že i kombinací správných svršků může kouzelník vypadat šik, aniž by musel nutně vlastnit nákladné róby (co si budeme namlouvat, hadříky od návrhářky Niam také stojí pěkné jmění). Edmundovy ruce zdobil krásný kolejní safírový brk a prsten. Díky kombinaci pouze modré a černé mohl mít Edmund i jiné barevné doplňky, jako „čapku z výtisku Denního věštce“ a hromadu knih různých barev u nohou, aniž by to narušovalo celkový vzhled. Student je to zřejmě schopný, když může moderovat a ještě k tomu být „Po uši v učení“ (pro neznalé – doplněk knih u Edmundových nohou se jmenuje „Po uši v učení“ a je z dílny Niam-i-Tirnanog).
Jediná žena mezi porotci, Bilkis Blight, vsadila na svůj mladický půvab a zvolila šaty „Šípková Růženka“, šaty samy o sobě tak překrásné, že k nim není potřeba žádného výrazného doplňku. Toho se porotkyně držela a ozdobila si pouze zápěstí stříbrným náramkem. Bradavická profesorka tak zřejmě chtěla všem říct, že ona je ta mladá z profesorského sboru. Možná proto zvolila i tento účes typu „vstala a šla“, který se však k něžným šatům příliš nehodí. Býval bych nasměroval profesorku také do kadeřnictví, rád bych ovšem letos studoval její předmět, proto i na tomto outfitu raději neshledávám žádnou výtku. Na slavnosti profesorka působila jemně, uvidíme, jak jemná bude ve svých hodinách.
Další z porotců, Martin Javor, bývalý knihovník, svým modelem nepřekvapil, ale ani neurazil. Příjemná tunika ladí s kalhotami „Sněhová vánice“, „Společenská obuv z dračí kůže“ mi také nijak nevadí. Celkově bych doporučil spíše tmavší kalhoty, které by model trošku uzemnily, ocenit však musím nádherný doplněk, knihu ledových kouzel, kterou Martin Javor ozvláštnil svůj outfit. Jeho jediné štěstí, jinak by o jeho oblečení nemělo cenu ani psát.
Než přejdu k nejlépe oblečené studentce, nesmím opomenout Belatris Nithelas Malrinovou, která odložila svůj obvyklý bystrozorský vzhled a na slavnost vplula jako nefalšovaná šlechtična. Vidíte, dámy? Belatris před slavností navštívila kadeřníka a rozhodně tím neprohloupila. Krásné šaty „Královna lesních víl“ obohatila o kožešinu okolo ramen, bílé rukavičky a „paví sponu“ ve vlasech. Belatris byla opravdovou ozdobou večera a nebylo proto divu, že se pravidelně procházela okolo studentských lavic jak na mole DonaBely Vercláče. Bohužel, k mému pozdějšímu zjištění, profesorka pouze zabavovala tácy s jednohubkami, jelikož ty na profesorském stole hned na začátku zfutrovala záhadně zmizely.
Ze studentek byla bezesporu nejlépe oblečená Esmeralda Milagrosa. Ve slušivé smaragdové róbě působila šmrncovně a elegantně, vhodně použila i doplňky jako náušnice a plesové rukavice. Obklopená květinami působila jako oceněná hvězda na předávání Oskarů, musím ocenit i účes, který byl skvěle zvolený k danému outfitu. Výborně, Esmeraldo!
Na slavnosti se ukázala i Niam-i-Tirnanog, autorka krásných rób a šatů. Sama se oblékla do „Róby královny Halloweenu“, kterou ozdobila elegantním kloboučkem a síťkou přes obličej. Návrhářka tak byla letmo avantgardní, přesto však velmi stylově oblečená. Konec konců, člověk tohoto postavení (majitelka salonu) určitě ví, jak se vhodně obléci.
Na závěr zmíním Jostein Lauierovou, lesnici ze Zapovězeného lesa, kterou jsem téměř nepoznal. Je až pozoruhodné, co dokáže trocha mýdla a půl pytlíku aknepuru, jindy ušmudlaná lesnice v pracovním hábitu a s rankami po těžké práci v lese se ukázala jako velmi přitažlivá žena, která ví, jak ukázat svou eleganci. Krásně střižené šaty „Domina“ není potřeba dál zdobit, mají totiž vlastní doplňky. Afro copánky přidaly lesnici na drsnosti, tudíž působila nebezpečně svůdně. Drahá lesnice, oblékejte se takhle i na výpravy a budete mít před branami lesa frontu až do Prasinek. Lesnice se mi svěřila, že tiše obdivuje francouzskou módu z roku 1824. Kde si asi hlavní průvodkyně při ne příliš vysokých platech na šaty vydělala? Že by prodejem měsíčního prachu?
Chvály bylo dost a vzhledem k absenci špatných modelů je potřeba ji neprodleně ukončit. Nemusíte se bát, kritiky bude ještě dost, každou chvíli chodí někdo oblečený jako z cirkusu, přestože ten náš odjel z Godrikova Dolu již před pár dny.
Při jaké příležitosti budu hodnotit příště? Shledáváte modely na slavnosti jako kvalitní, nebo se vám vůbec nelíbí? A do čeho se oháknete příště vy?
Pro Denní věštec
Lucretius McBrave
Výborný článek, který kombinuje vtip, přesto je nabitý informacemi a skvěle tak maže hranice mezi módním článkem a „light“ bulvárem. Jen tak dál, nová krev v DV!