Barbara Arianne Lecter: „Les je srdeční záležitost.“

Barbara Arianne Lecter na hradě působí od roku 2008, kdy se jako malá poprvé ukázala ve Velké síni, kde ji Moudrý klobouk zařadil do Zmijozelu. Ve své domovské koleji byla velmi úspěšná, stala se jednou z jejích dlouholetých opor ve funkci primusky, kterou zastávala od zimy 2010 až do zimy 2012.

Její úspěchy započaly už ve školním roce léto 2009, kdy vyhrála po boku Cerridwen Lowry Antares, Channah Cohen a Lilith Arcanie Bradavickou čtyřku. Na svém kontě má jednoho snaživce roku a také dva Řády Salazara Zmijozela, přičemž jí každý byl udělen jiným kolejním ředitelem. Zkoušky OVCE složila z předmětu Barvokouzlení a v roce zima 2016 oblékla fialový profesorský hábit. I v něm pokračuje v získávání úspěchů – od zachráněných čokoládových žabek ve Velké síni až po Řád kouzelného pera, který jí byl udělen na konci minulého školního roku.

Kromě Taje lesa a jeho života vyučuje také Flákání pro pokročilé, Lektvary a Žabologii. Zvlášť poslední jmenovaný předmět je pro novou pomocnou lesní sílu přímo typický a i díky němu jsem se na možnost častějšího potkávání žab v lese v rozhovoru ptala.

Na uskutečnění rozhovoru jsem byla jednoho pozdního večera pozvána přímo na kraj lesa, tudíž nám atmosféru kromě plápolajícího ohně zpestřovaly i hlavy na kůlech a lesní zvířectvo. Atmosféra byla velmi příjemná, ačkoli mírně nahrávala děsu, když se po zemi plížily stíny. To mi však nebránilo v pokládání dotazů. Vrhněme se tedy do víru otázek a odpovědí.

Denní věštec: Dobrý večer, madam Barbaro. Ještě než přejdeme k otázkám, ráda bych Vám za redakci Denního věštce pogratulovala k získání funkce průvodce v Zakázaném lese.

Barbara Arianne Lecter: – posadí se na pařez k dřevěnému stolu, na který postaví lucernu a pokyne slečně, aby se usadila naproti – Děkuji! – usměje se –

Denní věštec: Ještě než se však vydáme k vaší nové práci, ráda bych zabrousila do hradní historie. Jaká byla malá Barbara, když přišla na hrad, a jak se její pohled s věkem měnil? Na jaké období ve zmijozelském hábitu vzpomíná nejraději a proč?

Barbara Arianne Lecter: Tak samozřejmě jsem byla malé hádě, které hrad teprve poznává, takže pohled se měnil rychle. Někdy možná až moc rychle. Lidé ve Zmijozelu přicházeli a odcházeli a jen málo z nich to vydrželo až do dnešních dní.
Já ovšem ráda vzpomínám na všechno, co se dělo, ať to bylo dobré, či zlé, protože to jsou věci, které vás, zvlášť ve Zmijozelu, posouvají dál.

Nad hlavami obou osob zahouká tlumeně sova.

Denní věštec: – souhlasně kývne – Ano, s tím bych mohla souhlasit. Pokud opravdu není žádný okamžik s velkým O, který by pro Vás byl něčím speciální, můžeme se přesunout k lesu. Hned na začátek trochu zvolna – můžeme se na výpravách těšit na vyšší výskyt žabí populace? Jak se jí vlastně v lese momentálně daří?

Barbara Arianne Lecter: Okamžiků s velkým O je právě velká spousta, takže se nedá vybrat ten s největším O. – mrkne –
Žáby jsem byla zkontrolovat hned, jak mi byl umožněn vstup do lesa, a musím říci, že se jim daří velmi dobře. Začíná se oteplovat, sníh se pomalu vytrácí, tak věřím, že se brzy zase objeví. To ale neznamená, že by byly výpravy jen o žábách. Samozřejmě se budu snažit, abychom se po lese pohybovali po různých místech, a ne vždy narazíme na žáby, tím jsem si jistá.

Větve stromů se naklání ve větru, který se na okraji lesa prohání.

Denní věštec: Tomu rozumím, zvířat je v lese rozhodně víc než dost. – usměje se – Dříve jste se, ať už jako zmijozelská studentka, či jako fialová, účastnila spousty výprav. Je něco, co vám na nich vadilo? A díváte se teď na to jinak, když jste se dostala do funkce a vidíte věci z té druhé strany?

Barbara Arianne Lecter: Tak samozřejmě, že žádná výprava není 100%. A to mluvím i o té jedné, kterou jsem si zatím zkusila v roli průvodce téměř ihned po svém zvolení.

Hlava 1: – pobrukuje si neznámou melodii –

Barbara Arianne Lecter: – přistihne se, jak se kývá do rytmu –

Denní věštec: – nad odpovědí se spokojeně usměje – Máte už nějakou vizi, čím byste se chtěla odlišit od hlavní lesnice, pokud tedy chcete? Jiný způsob, jakým je možné výpravy pojmout?

Barbara Arianne Lecter: – přestane se pohupovat a zamyslí se – Tak ono už to, že jsou teď v lese dvě různé osoby s různými nápady a zkušenostmi, je pro les dobré. Každý si bude moct vybrat to, co mu osobně sedí.
Řekla bych, že ten „svůj“ způsob výprav budu muset teprve najít, přeci jen, po těch pár hodinách, co jsem strávila v lese, rozhodně žádné extra velké plány nemám. Navíc je to jako v životě, nejde jenom o vás, ale i o ty, kdo jsou tady se mnou, protože i oni utváří to, co se bude dít. I když si naplánuju jít vyčistit studánku od napadaného jehličí, nikdo mi nezaručí, že se nestane něco nepředvídatelného. – tajemně se usměje –

Hlava 3: – přihodí druhý hlas –

Denní věštec: – chvíli zkoumá tajemný úsměv, ale pak zatřese hlavou a spustí – To mi přímo nahrává k další otázce! Jak byste přesvědčila studenty různých kolejí, aby si objednali výpravu právě u vás? Máte v rukávu nějaké přesvědčovací metody a esa, nebo to necháte volně plynout a uvidíte, zda se nějaké vedení osmělí a osloví vás?

Barbara Arianne Lecter: Žádná esa nemám, ani transparenty „Choďte s Barb!“ – rozesměje se – Můžu nabídnout jen to, že si to koleje vyzkouší a pak uvidí, zda jim sednu, nebo ne. Každý má ten svůj šálek čaje a jiný raději kávu. Třeba se pro někoho tou správnou „lesní“ kávou stanu i já. – usměje se –

Sova: – zamává křídly a odletí kamsi nad les –

Denní věštec: – mírně váhá, ale pak se osmělí – Vzhledem k tomu, že někteří mají oči a uši všude, doneslo se mi, že na vaší první výpravě utrpělo hned několik fialových vážné úrazy včetně popálenin a včelích bodnutí, ačkoli o tom nikde v zápise není ani čárka. Byli ti, co to viděli, pod matoucím kouzlem, nebo je les nebezpečnější, než se zdá? A neměla bych se vás bát i já? – měří si madam zkoumavým pohledem –

Barbara Arianne Lecter: Inu, – pečlivě volí slova – za mé výpravy se skutečně nestalo nic zajímavého a všichni účastníci přežili ve zdraví. Naneštěstí jsem během výpravy zjistila, že jsou mi některá lesní zákoutí stále skryta, i když by neměla být, a až po oficiálním ukončení výpravy se kolegové opětovně dostavili do lesa, abych si na nich mohla ozkoušet další „Taje lesa“. Vše bylo provedeno pod odborným dohledem samotného pana ředitele, který svou magickou mocí zařídil, aby mi byly tyto Taje odtajněny. Tímto bych chtěla poděkovat všem zúčastněným a hlavně našemu nejvyššímu, bez kterého bych nemohla v lese čarovat tak, jak se sluší a patří. – usměje se – Takže ne, nemusíte se bát, tedy, pokud se nevydáte sama do hlubin lesa a nebudete tam hledat nějaké pochybné štěstí.

Sova: – doplachtí zpátky a v zobáku má mrtvou myš –

Denní věštec: Myslím, že raději zůstanu tady, zapomněla jsem si na koleji podvlíkačky pod hábit a u ohně je poměrně teplo. – směje se – Co vás přesvědčilo přihlásit se do konkurzu? Vaše přihláška nebyla poslána hned první den, váhala jste? Bylo něco, co vás odrazovalo, nebo jste jen hledala správná slova do motivačního dopisu?

Barbara Arianne Lecter: Neváhala jsem. Les je srdeční záležitost, takže jsem měla jasno hned. Přihlášku jsem neposílala obratem, protože jsem ji chtěla mít na takové úrovni, abych měla šanci se sem dostat. A jak je vidět, nakonec se povedlo. – usměje se –

Sova: – drží si myš ve spárech a hoduje –

Denní věštec: To tedy, podle všeho bylo kandidátů hned několik! Vzhledem k tomu, že v lese strávíte pár hodin měsíčně navíc, nedá mi to se nezeptat, kolik času na hradě budete do budoucna trávit? Bude mít vaše práce průvodce vliv na profesořinu, uberete předmětů, plánujete si nechat stejně tříd, nebo hodláte přidat v dalším roce ještě něco navíc? – zajiskří jí oči –

Barbara Arianne Lecter: Vliv mít lesnictví jistě bude, ráda bych více zapojila předmět Taj lesa a v jeho dalším ročníku se zaměřila na náš kouzelnický les. Plánuji otevřít i nové předměty, u ostatních předmětů přidělat ročníky, ale jestli mi to vyjde? To je ve hvězdách. – vzhlédne k obloze – Plány by byly, uvidím, jak se mi povedou realizovat.

Hlava 1: – přestane broukat – No jo, kdybych se mohla zaklonit, taky bych se nahoru podívala!

Denní věštec: Určitě nejsem jediná, kdo Vám bude držet palce, ať Vám vaše plány vyjdou, vaše předměty se mezi studenty těší vysoké oblibě. – usměje se – Je v lese nějaká oblast, která vás děsí a do které budete brát jenom ty studenty, kteří vás budou na výpravách štvát? – spiklenecky zamrká –

Barbara Arianne Lecter: Děkuji, děkuji. Uvidím, jak bude na konci roku vypadat studentské hodnocení. – usměje se –
Ještě nemám les prošlý tak dobře, ono se to za tak krátkou dobu asi ani nedá, takže jsou určitě místa, která jsou nebezpečnější než jiná, ale rozhodně nebudu brát studenty schválně vstříc nebezpečí. Pokud mě ale někdo naštve, tak se Smrdutá země jistě nejmenuje „Smrdutá“ jen tak!

Denní věštec: – směje se – Tak to se mají všichni skutečně na co těšit! Moc Vám děkuji za odpovědi i za příjemné posezení u ohně, z mé strany je to pro dnešek vše. Budu se těšit na výpravu s Vámi, jestli se na ni teda někdy dostanu! – usměje se – Pokud byste měla cokoli, co chcete čtenářům Denního věštce vzkázat, na něco si postěžovat, někomu poděkovat… teď můžete. – mrkne –

Barbara Arianne Lecter: Ráda bych už jen poděkovala za tu možnost dostat se do lesa. Doufám, že se budou, alespoň většině, výpravy líbit, a že budou do lesa chodit rádi. – usměje se –

Jelikož jsme v závěru dnešního článku, nezbývá mi než madam znovu poděkovat za rozhovor a popřát spoustu úspěšných výprav a co nejméně problémů s nimi spojenými. Avšak je třeba připomenout, že jisté procentuální ztráty budou někde určitě povoleny! Alespoň mezi mudly se to říká…

Pro Denní věštec
Narcisse Cinerea