Bibi Anne: „Objevíte neznámé věci, do kterých byste normálně nešli.“

| Vydáno:
V Síni slávy se po skončení dalšího roku objevila nová jména. Snad nikoho nepřekvapilo, že snaživec skončil po pár letech opět v zelených spárech, neboť se Zmijozelu zadařilo na mnoha frontách. V roce zima 2017 se o něj zasloužila Bibi Anne, mimo jiné též účastnice posledního Sedmiboje, ve kterém vybojovala páté místo. Jaký předmět pro ni byl nejnáročnější, kdo podle ní má na získání dalšího snaživce a proč se vlastně rozhodla hrotit? To vše se můžete dočíst níže!

Denní věštec: Ahoj, Bibi. Nejprve bych Ti chtěla pogratulovat k zisku ocenění Snaživce roku. Je skvělé, že v Síni slávy opět zazářila jedovatě zelená barva! – usměje se –

Bibi Anne: Ahoj, Ciss. – také se usměje – Děkuji za gratulaci. A ano, máš pravdu, v Síni slávy se zelená barva vyjímá skutečně hezky. – ještě jednou se podívá s úsměvem na svoje jméno – Jen v ní vidím spíš takovou přírodní bio zeleň.

Denní věštec: Kde se vlastně ta myšlenka, že bys mohla zkusit snaživce, vzala? Hned na začátku roku, nebo jsi k tomu dospěla až během spousty termínů? Ohlížela ses na něj vůbec, byl to tvůj hnací motor, či jsi o něm až do poslední chvíle neuvažovala?

Bibi Anne: Ještě předchozí školní rok jsem o něčem takovém ani neuvažovala. Jen jsem sledovala souboj LAJky a Therky a říkala jsem si, že do něčeho podobného se nikdy nepustím ani náhodou. Mám se ráda a miluji Hog, takže proč si ho zošklivit spoustou povinných úkolů, že ano?

Denní věštec: – usměje se nad odpovědí – Proč jsi vlastně do hrocení jako takového šla? Baví tě, ráda píšeš úkoly a měla jsi spoustu času, toužila jsi vidět své jméno v Síni slávy nebo to prostě tak nějak… samo? – uculí se –

Bibi Anne: Důvodů bylo několik. Zaprvé – bylo to po letních prázdninách a v mém měšci se bezcílně převalovaly a blyštily spousty galeonů. Zadruhé – bylo to po školním roce, kdy jsem se účastnila Sedmiboje, po kterém se mi začalo stýskat (přeci jen, to napětí a ten lehký stres, zda vše zvládnu, ten je přímo nakažlivý, něco jako droga). A zatřetí – za Mrzimor začal hrotit Chris, kolega ze Sedmiboje. To byla přímo výzva. Jen jsem neměla možnost si zapsat tolik předmětů jako on, moje tehdejší zásada byla: nepůjčit si ani galeon a jít tak do toho.

Denní věštec: Bavilo tě to vůbec? Celou dobu, nebo jsi měla chvíle, kdy ti to lezlo krkem a chtěla jsi to vzdát? – mrkne – Stíhala jsi vždycky, nebo jsi občas měla problémy a musela jsi omlouvat a pak dodělávat v dalším termínu?

Bibi Anne: Že ty jsi mi občas koukala přes rameno? – usměje se – Začátky byly super. Dělala jsem úkoly v podstatě hned, stíhala jsem sledovat nově uvolněné předměty, které si mohu zapsat, a tak to šlo první tři termíny. Pak to začalo – nápady typu „Dám si pár dnů volno a pak to doženu.“ nebo „Co se stane, když pár úkolů omluvím?“ Jenže kromě Chrise začala hrotit Sía a to byla vážně výzva. Měla o dost méně předmětů, ale dotahovala se na první místo neuvěřitelnou rychlostí. A věř mi, mít jako soupeře spolužačku z koleje, to je velká motivace.
Omluvených úkolů jsem nakonec měla jen pár, ale snažila jsem se je dodělat v dalším termínu. Někdy s úsměvem na rtech, jindy se zatnutými zuby. A stále jsem byla ve fázi, že zkusím neodhlásit žádný předmět – to bych považovala za prohru sama před sebou.
Velkou motivací pro mne bylo povzbuzování od ostatních (a to i od jiných kolejí, fialové nevyjímaje), už kvůli nim jsem to nechtěla vzdát.
A nakonec, když už bylo jasné, že mi bude snaživec patřit, jsem zase hrotila kvůli své koleji. Loňský rok byl ve znamení tak těsného bodového náskoku, že prostě nešlo některý úkol neodevzdat či neposlat soutěž, na kterou moje síly ještě stačily.

Denní věštec: Vždy jsi na mě působila dojmem, že se do všeho vrháš s nadšením a že není vůbec nic, co by tě nebavilo. Je tomu tak skutečně, nebo i ty najdeš něco, co ti vážně leze krkem? Může to být post ve famfrpálu, typ soutěže, příšera ve sklepení… – usměje se –

Bibi Anne: Ale ano, byly předměty, které jsem dělala se sebezapřením, i když jejich výklady byly skvěle postavené, ale zase byla výzva tomu ten čas věnovat. Tímto děkuji panu Kouheiovi, že mi moje překlady ze španělštiny neomlátil o hlavu.
Post ve famfrpálu? Až donedávna bych řekla, že takový snad být nemůže. Jenže 25. úroveň na odrážeči je skutečný test mé trpělivosti. Ale dám to, jasně!
Typ soutěže, který mi vážně nejde, ale vrhám se do něj téměř každý den? Tak to je kreslení. Při každém odesílání se v duchu omlouvám všem profesorům, že se na to musí dívat. Vzpomínám na hodnocení pana Olivera, který si skutečně v mém případě nebral servítky. Vždy mé obrázky srovnával s těmi ze Sedmiboje netuše, že mi tehdy zabraly až několik dní, než se daly publikovat na veřejnosti.
A sklepení? V současné době kamarádím s Valkýrou a zatím to vypadá, že ještě dlouhou dobu budu. – trochu si povzdychne –

Denní věštec: Prozradíš mi, jaké předměty patřily k tvým nejoblíbenějším, k těm, které jsi vždy vypracovávala ráda a s chutí? A naopak jmenovala bys některé z těch, které tě třeba až tolik nebavily a znovu by sis je nezapsala? Věřím, že tohle by mohlo zajímat hlavně nováčky, kteří s výukou tolik zkušeností nemají – a tipy přímo od snaživce minulého roku, to se cení! – zasměje se –

Bibi Anne: K předmětům, na které vzpomínám velmi ráda, patřilo Cestování pomocí magie a Ministerská přípravka nebo Pokladničení. Určitě i Literární seminář nebo Lektvary. Náročné – a to hlavně časově – bylo Čarostavitelství a již zmíněná Španělština (fakt nejsem na jazyky). Časově náročné, ale velmi přínosné, byly Taroty a Astrologie. Záleží ale, co koho baví – je ale fakt, že u hrocení se dostanete snad ke všem typům předmětů, co na hradě jsou. I to je dobrá zkušenost. Objevíte neznámé věci, do kterých byste normálně nešli, a najednou zjistíte, že vás to baví a že vám to něco přináší – nové informace, ale třeba i nový pohled na svět či na sebe sama.

Denní věštec: – spokojeně kývne – Jak ses dívala na lidi kolem sebe v bodování? Brala jsi je jako konkurenci, jako spojence, jako stejně šílené blázny, co se rozhodli dělat to samé co ty, nebo jsi je úplně vypustila z hlavy a jela sis to svoje?

Bibi Anne: Jasně že jsem se na bodování dívala. Nejprve jsem lidi kolem sebe brala jako výzvu se zlepšovat, pak jako konkurenci, pokud byli přede mnou či se dotahovali, pak jako blázny, kteří nevědí, co s volným časem. Už jsem zmiňovala Síu – ta byla velkým překvapením. Prvák, a hned tak aktivní. Teď je mi trochu líto, že jí hrocení možná vzalo radost z pobytu na hradě. Může to být tak trochu příklad pro ty, kteří by přecenili své síly a dobře neodhadli zejména svoje časové možnosti. Protože hrocení je zejména o tom rozvrhnout si své síly a čas, a hlavně – neprokrastinovat. Pak už se totiž ze zábavy stane povinnost a začne se vytrácet ta radost, která by tu měla být.

Denní věštec: Ach ano, Sía… také občas přemýšlím, zda by na hradě ještě byla, kdyby si toho nabrala méně. – na chvíli se odmlčí – Když už bylo jisté, že snaživec letos skončí ve tvých rukou, slavila jsi? Jaké to bylo, když jsi byla samotným ředitelem na závěrečné slavnosti jmenována a odnesla sis řád, když ti celá síň tleskala za veškeré tvé úsilí?

Bibi Anne: Popravdě? Já už si vůbec nevzpomínám. Jen vím, že jsem měla v majetku nerozbalený dárkový balíček, který jsem si chtěla otevřít, až odevzdám všechny eseje – ano, všechny, i španělštinu! Nakonec se zadařilo a poslední termínovou neděli odešla poslední esej, ale byla jsem tak unavená, že jsem neměla sílu na žádné slavení.
Ale na slavnost jsem se moc těšila. Řekla jsem si, že dopředu si nepřipravím žádnou řeč, protože by to bylo moc strojené. A pak jsem byla ráda. Madam Barb mi svým kouzlem vzala všechna slova z úst a já se zmohla jen na to jediné: “Kvák.” Ale byl to úžasný okamžik. Něco skončilo, ale to hlavní ve mně přetrvává dál – pocit, že jsem to dokázala, že jsem se nevzdala!

Denní věštec: Jednoho snaživce už na kontě máš. Šla bys do toho znovu? Neláká tě znovu zapsat pár desítek předmětů a držet se na první příčce v bodování? Spousta lidí říká, že ti, co už snaživce jednou získali, mají jejich další získávání jednodušší, protože ví, co přesně od celého roku čekat. Myslíš si to také, nebo fakt, že sis to už jednou prožila, tě spíše odrazuje od dalšího pokusu?

Bibi Anne: Řeknu to takto – letos mne to trošku napadlo to ještě znovu zkusit, ale myslím, že už to nezopakuji. Jednak i ostatní mají právo zažít ten skvělý pocit, když se jim snaživec zadaří, a na druhé straně je třeba vytvořit rozumný kompromis mezi kouzelnickým a mudlovským světem. A já vím, že když se jeden rok ručička mé pozornosti zhoupne k tomu kouzelnickému, tak ten druhý musí logicky být nakloněn tomu mudlovskému – už jen proto, aby svět zůstal v rovnováze a já s ním. – nasadí šibalský úsměv –

Denní věštec: Jaké si myslíš, že by měl mít ideální snaživec vlastnosti? Jsou podle tebe nějaké, bez kterých se člověk snaživcem stát nemůže? Je na hradě někdo, kdo ještě snaživce nezískal, ale podle tebe by na něj měl, kdyby se pro něj rozhodl? Můžeš klidně jmenovat, každého potěší zmínka v časopise, ač třeba hrocení není něco, co by chtěl zkusit.

Bibi Anne: Jaké by měl mít snaživec vlastnosti? Tak určitě mít hodně galeonů a ještě více času, ale jenom o tom to není. Je zde třeba zapojit vytrvalost, radost ze soutěžení a fantazii, a hlavně – musí tě to bavit. Jakmile začneš dělat úkoly či soutěže s vědomím, že se ti nechce, tak polovinu času strávíš s tím, že se do toho ve výsledku nutíš, a to je špatně.
Kdo by mohl být dalším snaživcem? Můj tajný tip po minulé roky byla Veronica Narcissa Williamsová, která se vždy držela v bodování na předních příčkách. Moc jí tento rok fandím, aby jí to vyšlo, a to nejen proto, že je ze Zmijozelu.

Denní věštec: Jak ses na bodohrotiče a snaživce dívala dříve? Jak se tvůj pohled na ně časem měnil a jak se na ně díváš teď, když ses stala jedním z nich? Je tvůj názor výrazně odlišný, překvapilo tě něco, nebo se víceméně nic nezměnilo?

Bibi Anne: Dříve mne tento titul nezajímal ani trochu. V prvním roce mého pobytu na hogu ani netuším, kdo ho získal. Tehdy mne bavil hlavně famfrpál. Ve druhém roce jsem zaznamenala boj mezi Therkou, tebou a LAJkou. A loňský rok už byl pro mne aktuální. – zavzpomíná –
A co mne překvapilo? Asi to, že si člověk musí občas sáhnout až na dno svých časových rezerv, a i to, že se dá za neuvěřitelně krátkou dobu odeslat velké množství úkolů. Člověk o nich až tak nepřemýšlí a prostě je píše – a výsledky pak mnohdy dopadnou lépe, protože proudí ze samého srdce a už je mozek nestačí přeměnit k obrazu svému.

Denní věštec: Co bys doporučila adeptům na dalšího snaživce? Nebo třeba nováčkům, kteří o něm zatím jen sní a jednou by na něj rádi dosáhli?

Bibi Anne: Dá se něco doporučit? To nevím. I když možná ano – zkusit si první dva termíny, co zvládnete. Pak si zkusit nabrat další předměty. Vybírat hlavně mezi těmi, které vás baví nebo o nich již něco víte. Neodkládat úkoly na později, ale každý den jich udělat aspoň pár. Dívat se i na zadání soutěží a seminářů, i ty hrají důležitou roli.
A rada, která fungovala u mne – když už mám před sebou hromadu úkolů, o kterých jsem přesvědčená, že je nezvládnu, tak si říci, že vždy mohu něco omluvit či odhlásit. Pak se uvolníte a pustíte se do těch, které se vám rozhodně omlouvat či odhlašovat nechtějí. A nakonec se jejich počet tak zmenší, že už to není žádný strašák, ale jen výzva, na kterou náhle máte čas i sílu. A dáte to!

Denní věštec: Vzhledem k tomu, že už máš za sebou i účast v Sedmiboji, zajímalo by mě, kde vidíš budoucnost Bibi Anne? Máš nějaké další plány nebo touhy, kam se chceš na hradě vydat? A jaké jsou?

Bibi Anne: Jéjej, tak to mi vidíš přímo do duše. A je ti jasné, že nevím. Stojím na rozcestí a tento rok váhám, kam se vydat. Zatím jsem si vzala za svůj úkol střežit pokladnu Zmijozelu, zlepšit své schopnosti ve famfrpálu a natřít to pár potvorám ve sklepení, tedy jinak řečeno užít si to tu. Další plány zatím nemám. Nebo o nich nevím. – směje se, ale zároveň se tváří, že se hluboce zamyslela –

Denní věštec: Z mé strany je to pro dnešek vše. Moc ti děkuji za rozhovor a přeji ti, ať se ti na hradě i nadále jenom daří! Pokud bys ještě něco chtěla předat čtenářům, poděkovat, postěžovat si… právě teď je ta pravá chvíle na jakýkoli tvůj dodatek. – mrkne –

Bibi Anne: Já také moc děkuji za možnost si zavzpomínat a podělit se o své zkušenosti se čtenáři Denního věštce. Děkuji všem, kteří snaživce (mne i ostatní) podporovali či podporují (vězte, že jakákoli sovka s vyjádřením uznání či motivačním dárkem je k nezaplacení) a přeji všem, kteří se rozhodli snaživce získat, aby v tom vytrvali, a hlavně aby je to bavilo. Určitě přijde i okamžik, kdy najednou nevíte jak dál, a pak doporučuji dát si den nebo dva odpočinek, a pak se do toho znovu pustit s elánem a vírou, že vy to dokážete! Nebo s pořádnou porcí čokolády. – vezme si poslední kousek, který má na dosah –

Pro Denní věštec
Narcisse Cinerea

Autor

Narcisse Cinerea

Redaktorka, pro kterou je psaní jedním z nejmilejších koníčků. Cení si dobrého čtiva, lidskosti, kvality před kvantitou a schopnosti myslet. Nejraději se věnuje všemu, co ji nějakým způsobem naplňuje, rozvíjí a v čem nalézá smysl.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *