Samarela von Ždibec: Vrchní péčko nás nutí běhat!

| Vydáno:

Reportáž ze srazu Hradec Králové /29.12. 2007/

Stále ještě rudolící Samarela von Ždibec poskytla Dennímu věštci exkluzivní interview krátce po návratu ze srazu. Otevřená výpověď zmijozelské studentky je pro mnohé šokující. Naše zelená kolej úpí pod nemilosrdným diktátem akčnící Adanedhel Bloom.


Samarela lapajíc po dechu vysvětluje praktiky zmijozelské primusky: „Normálně mě nutí běhat.
Jako fakt. Prostě řekla: JÁ CHCI VIDĚT LABE!“

Spolu se Samarelou smutně potřeseme hlavou, protože pražské nábřeží a voda ve Vltavě jsou slečně Bloomové v její domovině plně k dispozici, ale to zjevně nestačí. Chce vidět Labe. A chce ho vidět hned!
Na otázku, jak je možné, že účastnící srazu (a dokonce i von Ždibecová) byli donuceni k tolik nenáviděné pohybové aktivitě, Samarela odpověděla: „To bylo takové: hele – budeme běhat. Jooo. Poběž. A takový…“
Věta skočí významnou pomlkou. Všichni, kdo Adu známe, tyto pomlky používáme velmi často. Obvykle značí to, že nám vrchní péčko upravuje priority. (Ale o tom se nemluví.)
„No ale to nebylo všechno,“ svěřuje se Samarela, „ještě vykládala, že si toho mám vážit, že běží se mnou, protože je v mudlškole omluvená z tělocviku…“
Skončí významnou pomlkou (stejnou jako minule), a pak dodá: „Jednou prý omdlela, když běžela…“
Adanedhel Bloom jde své koleji příkladem. Je aktivní, ale nikoliv hyperaktivní.
Cílem oné pochybné pohybové aktivity bylo prověření, zda je Labe stejně mokré jako Vltava. (Bylo studené a mokré, jak odborně zhodnotilo vrchní péčko Zmijozelu.)
Samarela von Ždibec poznamenala, že tam byly také kachny a labutě, které na kouzelníky koukaly hladově, protože si myslely, že jim vytunění magiči chtějí něco dát. Našli se i tací, kteří jim hladové pohledy opláceli a rádi by kachnám a labutím věnovali pekáč, ale nebudeme jmenovat… že pane Bůčkoráde.)

Jaké pohnutky však vedly zmijozelskou primusku k tomu, aby se dostavila na hradecký sraz a osobně popoháněla studentku ze své koleje, která zaostává v bodování, k větší aktivitě?
Prohlášení o tom, že školní pohár je běh na dlouhou trať, jsme od svého vedení slyšeli již mnohokrát. Avšak ještě nikdy nikdo ze zmijozelských nezažil trénink naživo.
Samarela varovně zvedá prst: „Uvidíte na příštím sraze…“

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *