Jen jedinkrát sama
bych přála si být.
Sedět si po tmě
a v klidu si žít.
Žel není mi přáno
mít radostných chvil.
Jelikož se mnou
je navždy můj stín.
Tam, kde chci světlo,
ona tmu vzívá.
Pak se smíchem v očích
se na mě dívá.
Ten její pohled
mé srdce pálí.
Přeji si odejít,
být od ní v dáli.
Nejde však uniknout.
Nejde se skrýt.
Musím si ní nadále
svůj život žít.
Je jako přelud,
jež v srdci mém žije.
Živí se bolestí,
jež uvnitř mne bije.
Jsem jako ona
a ona je mnou.
Ten stín prokletý
Skrývám jen tmou.
Odejít navěky,
to je mé přání.
Strach mojí duše,
ten mi však brání.
Smířená se sebou
ruku jí dávám.
Boj tento prokletý
raději vzdávám.