To vám bylo minulý týden děsivě ošklivé počasí. Lilo jako z konve a venku řádila vichřice.
Jaké to bylo ale nadělení, když jeden parádní hrom vysklil okno zrovinka ve Velké síni.
Dovnitř se valila voda a vichřice smýkala se všemi a vším, kteří tam byli přítomni. Profesorský stůl se dal do samovolného náhodného pohybu, nebelvírský se převrátil docela.
A ve Velké síni začala stoupat panika – a také voda. Doslova a do písmene nám teklo do bot.
Jen profesor David Nekromacer si charakterně sedl pod rozbité okno, jelikož se tam podle jeho úsudku už nic rozbít nemohlo.
Když hladina vody ve Velké síni dosáhla přibližně jednoho metru, pan profesor David ucpal chladnokrevně rozbité okno, tedy jediný otvor kudy stále stoupající voda mohla svobodně vytékat ven.
Vlivem časoprostorové architektury Velké síně voda vystoupala skoro až ke stropu, ale nemohla se nikam vsáknout, neboť stavební kámen byl očarován kouzlem *WATER RESIST* již před mnoha staletími.
Studenti, kteří nevzali včas do zaječích, mezi plaveckými tempy rozohněně vykřikovali hlášky typu: „Nesnáším vodu!“ a nebo „Vodu jsem nepila už ani nepamatuji, fůuuj!“
David si však (po provedení pár užitečných kouzel) spokojeně lebedil dole pod vodou a měl radost, že se plán VELKÝ BAZÉN tak náramně vyvedl.
A pak všechna legrace naráz skončila – jako když utne. Vetřela se mezi nás deprese, marnost a smutek. Mozkomorové…
Ochladilo se opravdu citelně a neplavci počali doufat, že by teploty mohly klesnout pod nulu. Čistě teoreticky by přece ta voda mohla v jejich přítomnosti zamrznout.
Namísto remcání na adresu životadárné tekutiny se ti, kterým dosud ještě zbýval, a nebo přebýval kyslík, vyjadřovali citoslovci: „Hepčíííí!“a „Ochichouuu!“
Oresta se marně snažila si vzpomenout, jaké kouzlo proti mozkomorům použil tamten lamák Potter. Lee Mortir naopak bez dlouhého rozmýšlení odplaval dát mozkomorům přes hubu, zatímco Linssi poctivě depčila: „..můj život je na nic, moje dcera má ocas, můj manžel, který už není mým manželem je z Marsu…“
(Dokud se nenalokala ledové vody a neochraptěla.)
Dokonce padl návrh, jestli nepředhodit slečnu Lisu mozkomorům a nebo zda by nebylo nejlepší vykašlat se na kouzla a přetáhnout mozkomory létajícími košťaty, tedy pokračovat v mortirovském stylu agresivněji laděného diplomatického vyjednávání.
Nakonec se přece jen podařilo vyčarovat několik patronů a mozkomory (s pár zlomeninami navíc než měli původně) odehnat. Velká síň pomalu rozmrzala a p.p. David přestal bránit své okno a uvolnil v něm i onu osudnou díru, aby mohla voda odtéci.
Ač venku stále zuřila vichřice a lijavec, uvnitř hradu se vše vrátilo do svých starých pořádků. P.p. David iniciativně rozdával práci a uložil studentům, že si mají opravit své kolejní stoly.
(A Cloe Svan musela ještě opravovat navíc ten profesorský, protože proti tomuto rozhodnutí protestovala ze všech nejhlasitěji.)
– Ano p.p. David mi kouzle svrkl triko i svetr 😀
– Ano! A moji hnedou košili přebarvil na zeleno! … a pak zase na duhovo 😀