Koloděj přivezl dva nové stánky

Je už tradicí, že na konci každých letních prázdnin se strhne velká salva smíchu a Velká síň se během jediné noci na chvíli přemění v bojové pole. Příjezd Kolodějovy pouti v obyvatelích hradu budí nejenom touhu po nevinných dětských hrách, ale též pro plnění magíků, tudíž co chvíli z jednoho směru letí palačinka, aby z druhého o moment později přiletěla hrouda zeleného slizu. Hromadně se na střelnicích střílí růže z papíru, nakupují se perníková srdce a ti nejodvážnější si nasazují hypnotické brýle a mizí v tajích soubojového klubu, aby zkusili své štěstí.

Letošní rok se Koloděj vyšvihl a rozhodl se, že přiveze novou zábavu i všem obyvatelům hradu, pro které se pouť v posledních letech stala jen příležitostí pro rozdání svých žetonů mezi nováčky. Dostalo se nám totiž hned dvou nových stánků. Paní Slepičková a pan Kostička přivezli novou zábavu, která k pouti přitáhla i všechny ty, na které už se roky práší.

Ve stánku paní Slepičkové je možné se zapojit do skořápkové výzvy a pokusit se uhádnout, pod kterou ze tří skořápek se skrývá vsazený žeton. Pokud má člověk obzvlášť velké štěstí, může do své sbírky sezónních magíků přidat hned dva – Šťastná skořápka a Skořápkozpytec. Na dosažení prvního stačí vyhrát žetonů pět, na druhého třicet. Jejich získání však ztěžuje skutečnost, že každý neúspěch při hledání se v magíkovi odečte, neboť člověk přijde o vsazený žeton.

U pana Kostičky je už jen z jeho jména jasné, co se bude hrát. Po vstupu do jeho stánku pouťové návštěvníky čekají hody kostkami. Pokud mají štěstí a podaří se jim hodit takové obrázky, které v součtu čítají více než hodil pan Kostička, odnesou si akvárium s některou mořskou příšerkou, které si můžou vystavit u nohou své postavičky. Už po první výhře získají magíka Kostička, avšak pokud jsou velmi dobří a podaří se jim vyzískat akvária se všemi mořskými obludami, mohou si připsat i titul Kostkový velmistr.

Kromě nových stánků bylo samozřejmě možné navštívit střelnici, na které lze získat v podstatě cokoli, otevírat štěstíčka z pouti a nakupovat sladkosti. Toho využili všichni, kterým žetony po návštěvě obou nových stánků zbyly, a že jich nebylo mnoho – je totiž faktem, že za letošní rok bylo vyvěšeno snad nejvíce inzerátů U Chytráka, ve kterém spousta obyvatel hradu napříč kolejemi i ročníky sháněla žetony. To se týkalo dokonce i profesorů a profesorek! A právě těch jsem se na Kolodějovu pouť rozhodla poptat, protože jsou to ony, které Koloděje vídají nejdéle.

Denní věštec: Myslíte si, že s roky, co za námi na hrad Koloděj jezdí, se zábava, kterou poskytuje, stává ohranou a pro vás již nezábavnou?
Cerridwen Lowra Antares: Ne zcela, obvykle si něco málo vystřelím. Ale většinu žetonů jsem poslední roky nějakým způsobem rozdala, z toho jsem měla větší radost než z přeplněné truhly věcmi od Koloděje.
Lilien Emity Meissed: Musím přiznat, že pro mě osobně to už trošku ohrané bylo. Teda pouť byla a je vždy příjemnou událostí, není-li tedy člověk zrovna palačinkovým terčem. Ovšem za ta léta už některým z nás prostě zevšednět musela. Zvláště proto, že už jsme měli splněné všechny magíky a co si budeme povídat, lovit stejné věci pořád dokola baví jen chvilku. – usměje se – Ovšem tím nechci pouť nijak znevažovat, jsem ráda, že nabízí mnoha lidem povyražení. – usměje se –
Oresta Vianueva: S tím se musím ztotožnit. Již pár let jsem na Kolodějovu pouť nevkročila a žetony, které jsem získala, ať za studium nebo teď, dávala vždycky nováčkům, protože ti neměli možnost žetony získat. Všechny magíky jsem měla a nebavilo mě tam chodit pro nic za nic, když to stejně na konci prázdnin zmizí…

Denní věštec: Jak hodnotíte letošní rozšíření Kolodějovy pouti o dva nové stánky a čtyři magíky? Myslíte si, že to přidalo této sezónní akci na atraktivitě?
Cerridwen Lowra Antares: Určitě to přimělo řadu lidí, kteří se účastnili již jen trochu nebo vůbec, znovu zavítat ke stánkům. Pokud to znamená atraktivitu, tak ano. Obecně si myslím, že je pouť atraktivní pořád stejně, pro někoho více, pro někoho méně. Tím ale neříkám, že se to přidávat nemělo, to naopak určitě vítám, určitě to pouť oživilo.
Lilien Emity Meissed: Já osobně jsem velmi uvítala letošní rozšíření Kolodějových stánků. Bylo to něco nového a tím pádem zajímavého. Paní Slepičková byla tedy dosti zákeřná, co si budeme povídat, a pan Kostička… no, taky pěkný vykuk, ale příště se na ně připravím a hodlám ukořistit to, co se mi letos nepovedlo kvůli nedostatku žetonů. – směje se –
Oresta Vianueva: Z rozšíření jsem byla a jsem nadšená! Konečně mě to zase nakoplo na pouť zajít a užít si trochu té legrace, kterou jsem tam zažila za studentstva. Hrozně mě to potěšilo, že Koloděj rozšířil své řady o nové atrakce a určitě to na atraktivitě přidalo. Hlavně tam začali chodit i ti starší a ne jen nízké ročníky. – usměje se –

Denní věštec: Pokud jste patřily mezi ty, co se pouti poslední roky neúčastnily – nakoplo vás to znovu si projít nabízené stánky a zapojit se do pouťového šílenství?
Cerridwen Lowra Antares: Letos jsem šla téměř výlučně k těm novým stánkům. Zbylé žetony jsem pak prodávala. Jindy si párkrát zastřílím. Nebo nakoupím nějaká štístka. Jdu po tom žlutém klobouku s ptáčky, růžových brýlích a praskající bublině. – směje se –
Takže neumím moc posoudit. Ale asi ano, asi jsem se účastnila více. A jednoznačně se mi nejvíce líbí ta akvárka. Minimálně velrybu bych si nejradši nechala napořád. – směje se –
Lilien Emity Meissed: Tak já jsem si pouť vždy více či méně prošla… poslední dobou spíše méně, ale jak už jsem říkala, letos to bylo příjemné zpestření a určitě to hodnotím kladně. – mrkne – Zašla jsem tam, ale na šílenství nebylo tolik času… třeba příště. – směje se –
Oresta Vianueva: Ó, to si pište, že ano. Připadala jsem si na chvíli zase jako dítě, když k nim přijede pouť. Moc mě to potěšilo. – usměje se –

Nezbývá než doufat, že i další roky, které nás s Kolodějem čekají, budou plné smíchu, pouťového veselí a především radostně prožitého času. O tom totiž poutě jsou… alespoň v kouzelnickém světě.

Pro Denní věštec
Narcisse Cinerea