Polemizování o ošetřovně
Léčím se, léčím,
svíjím se díky křečím.
Většina z nás je nemocná,
zde je ruka pomocná.
Nemocné úsměvem vyléčíme,
u jejich postele pěkně si klečíme.
Úsměv nemoci vypálí,
nemoc bum – a odpálí.
Stačí trochu popovídat si na ošetřovně.
Kudy jít? Oh, jděte prostě rovně!
Až uslyšíte chrchlání,
zvuk, který dělá ošetřovně poslání.
Musíme však ohledy na ostatní brát,
kus života do uzdravení jim dát.
Až budou zdraví jako rybičky,
ve Velké síni budou s nimi srandičky.
To bude žůžo,
možná i úžo,
Až nás do jezera vykopnou,
do nemoci zase nás hopnou.
Na ošetřovně nejsou žádní zelení,
čím to, to je nadělení.
Pěkně zdraví běhají po hradě,
nemoci však hází chutné návnadě.
Až někdo z nás onemocní,
my budeme mu ku pomoci.
Přineseme mu bylinku,
počkáme tam s ním chvilinku.
Pak přijde nějaký ošetřovatel,
bylinek nejvyšší chovatel.
Díky bylině nás vždycky vyléčí,
chudáci nemoci už z toho brečí.
Ještě zbytek studentů dostat z ošetřovny,
bacily poslat do polepšovny.
Co mají skákat na studenty,
musí přece studovat každý den, ty!
Uzdravováním vyplavíme endorfíny,
jimy zaženeme všechny splíny.
Budeme zdraví jako řípy,
U Tří košťat na nás čekají pípy!