Boj v záhrobí

… aneb co vše se může odehrát v Soubojovém klubu.

Z Velké síně kus rovnou chodbou, poté odbočíte vlevo a vydáte se strmě dolů po točitém schodišti, čtyřikrát doleva, jednou nahoru a dvakrát dolů a právě tam, přímo pod Ošetřovnou za úděsnými výkřiky trpících, rozléhá se kýžená destinace Soubojového klubu.
Ty se mísí s vyčerpaným hekáním bojujících studentů a profesorů, jichž bylo jako každé čtvrteční odpoledne právě tak akorát.
Prostřídalo se několik soubojujících párů, které na sebe nepřetržitě metaly kouzla, přičemž o tomto nemůžu podat podrobnější svědectví, neboť mě v tuto chvíli bohatě zaměstnávala žlutá studentka Candy McLovely.
Na tom by nebylo nic divného, obě jsme si na konto připsaly několik vítězství i porážek, kdyby se při jednom z nich nečekaně neprojevilo Candyino umění nekromancie.
Určitě si říkáte, že to není možné, ale opak je pravdou. Když mi zbývalo už jen několik málo jednotek energie, seslala Candy poslední smrtící kouzlo. Pevně jsem zavřela oči a se zatnutými zuby čekala svou smrt. Jaký však byl můj údiv, když jsem zjistila, že balancuji na hranici života a smrti s 0 Energie. Ona mě opravdu zabila! Nebo ne?
Rozlítila jsem se a seslala podobné kouzlo, které Candy vrhlo do mínusu. Jenže tomu netrvalo dlouho a ocitla jsem se za prahem smrti i já.
Netrvalo dlouho a situace vypadala takto:

Toho už si i přes vervu, se kterou bojovali, všimli i ostatní.
Vyjevených očí bylo nepočítaně a slova údivu létala ze všech stran.
Bouřlivou diskuzi, jak je to možné, jsem v zápalu boje příliš nevnímala, ale emoce byly jasně patrné – úžas a mírné pobavení, jaké člověk prožívá při vyjevení teoreticky nemožného.
Jedna otázka ale napadla každého: Jak daleko to může zajít?
Stovka kol rozhodně není nic tak strašného, jak by se mohlo zdát, zvláště když jich vybojujete více než dvojnásobek, ale téměř tříhodinový souboj už trochu té pozornosti vzbudí.
A tak se v našem externím boji střídali různí lidé s veskrze stejnými dotazy a jen nevěřícně zírali, jako se teď můžete podívat vy.

Vyhlídky poněkud neradostné, ale konec na sebe přece jen nechal chvíli čekat.
A tak, po dlouhém a únavném boji jsme společnými silami objevili bod absolutní smrti, kterým se stalo – 128 Energie. Pod tuto hranici už se mi Candy nepodařilo ubrat ani o jediný bod Energie méně.
Dalo by se očekávat, že situace je vyřešena, nalezli jsme druhou smrt, celou situaci můžeme vyfotit a nakrásně se vzdát, nakonec jsme však došly k závěru, že záhrobí je věc poměrně nejistá a nepředvídatelná, proto jsme pokračovaly se zarputilostí sobě vlastní, dokud jsem Druhou smrt v záhrobí nenalezla i já. Poté ještě několik posledních kouzel a za konečné sitace -128 : -128 se mi Candy slavnostně vzdala.