Den s datem 8. 3. 2008, na který připadl starý mudlovský svátek známý pod zkratkou MDŽ (Mezinárodní den žen), jsme v Hogwarts oslavili náležitě po kouzelnicku.
Vona ta kytka nezmizela? Co se děje? Proč mám kytku? Kdo to dělá?
Každá vytuněná magička, ať už žena, dívka (či ta třetí) byla vytuněným kouzlem obdarována květinkou. Náš status po celý den ukazoval, že jsme „pod vlivem,“ inu však vy-víte–čeho.
Velká síň se proměnila v jedno velké květinářství (a pro chudáky alergiky v učiněné peklo). Kouzlem vytvořené květinky způsobily nejprve údiv, že po krátké chvíli nemizí, ale jsou po mudlovsku řečeno long – lasting.
Muži by nám mohli závidět…
Jenže ouha, ono long- lasting květinářství mnohým z nás zkomplikovalo běžné úkony a činnosti všedního dne. Květinka sama automaticky naskaovala do rukou, a tak bylo celkem záludným problémkem, jak zařídit, abychom neměly plné ruce.
Vzít do ruky brk na psaní, nebo obyčejný příbor bylo pro jemné dámské ručky neuvyklé držet stonek, který často překážel, v jistých chvílích zapeklité.
Ty dámy (nebudeme jmenovat), které si svého fialového džentlemana vychovaly ke galantnímu chování již dříve – a to dokonce včetně nečarování ošklivých bodláků nehodících se k šatům, byly ve svém živlu a vůbec žádné přebytečné stonky jim nevadily…
Po celý den nás také provázely tvrdé konkurenční boje o výsadní postavení té či oné květinky v prostoru VS a nebo závistivé pohledy těch méně šťastných bodlákovitých vrhané na majitelky rozkvetlých růží…
Nestalo se sice, že by některé ráznější typy sáhly pro sekáčky, nůžky a nebo jiné kouzelné prostředky k usměrňování růstu zeleně všeho druhu, nicméně jisté cukání k boji s nechtěným plevelem se však přece objevilo. A zase rychle pěkně vyhaslo.
Přece jen, nám všem kouzelnickým ženským, ta malá květinková pozornost k MDŽ udělala obrovskou radost.
Děkujeme!