Červené slunce bdí nad obzorem,
má zarudlé oči, pláče,
není tam samo, je pod dozorem
mraků, co stále se mračí.
Červené lístečky pod nohama
ve větru valčíček tančí,
choulím se do bundy a nohama
stepuju tiše do rytmu.
Published by
Anseiola Jasmis Rawenclav (Z)
Autorka je kousavá potvora, která občas překoná svou lenost a něco napíše. To, že se blíží, poznáte podle jejích vrzajících kostí. Historici stále marně pátrají po jejím rodném listu.
View all posts by Anseiola Jasmis Rawenclav (Z)
