Když jsem listovala svým bonzbločkem a procházela si zápisy přibližně z poloviny dubna, padly mi oči na dočista zapomenutý volně vložený kus pergamenu s náčrtkem jakéhosi staršího úkolu, který na okraji stránky obsahoval velmi zajímavou vpisku nadepsanou stejným, výše uvedeným, titulkem.
O co tedy šlo?
(Takový moc pěkný drb…)
Když jsem tenkrát smolila ve Velké síni domácí úkoly, rozlehl se hradními prostorami zoufalý výkřik. To zrovinka v sovinci zavalil žabí narozeninový spam slečnu Garitu Fétido. Kromě běžných gratulací a dárečků se na ní sesypalo celkem 17 čokoládových žabek, namísto jedné jediné, na kterou má každý kouzelnický oslavenec dle prastaré tradice právo.
Dostat 17 čokožabek k narozeninám! 17 najednou!
Mnozí z nás neviděli takové množství čokožabiček najednou ani rozbalených, natož ještě nedotčených a zabalených. A prokazatelně pravých, takže se nejednalo o žádný kanadský žertík s falešnými napodobeninami. To magiče rozhodně nejen zaskočí, ale doslova a do písmene (v sovinci) přímo zavalí.
Garita však duchapřítomně zachovala chladnou hlavu a vedena zdravou havrlogikou podivnou událost ještě zčerstva zrána ohlásila všem dostatečně kompetentním osobám, na které narazila.
Než se celá záležitost vyřídila, setkala se pochopitelně s mnoha nerůznějšími reakcemi svého okolí, koneckonců jistě si to dovedete představit. Já byla pouze náhodným svědkem toho, jak Garita čestně vrátila přebytečné žabky, tak jak jí to uložil náš vážený pan řídící.
A ani to se neobešlo bez (nejen) studentského mumlání a úšklebků typu: „Sedmnáct? No slečno, Vy jste tedy musela být hodná!“ až po závistivé: „No vidíte, a já dostala jen jednu! Hej, chci těch zbývajících 16!“
Pan profesor John, který se nakonec chopil zjednání nápravy celé věci, mávl hůlkou a příslušné žabky k sobě přivolal kouzlem Accio. Na tom by koneckonců nebylo nic moc zvláštního nebo obdivuhodného. Ovšem v záchvatu velkorysosti a velkodušnosti učinil malý precedens.
Poté, co se od dotyčné havraspárské studentky dozvěděl, že snědla jen jednu jedinou, získala kartu s jeho podobenkou (!) a že se jí ostatní čokožáby prý zdály krajně podezřelé a ani je jich nedotkla… (v tomto momentě okolí závistivě a hladově zaúpělo, protože by je rádo sežralo, všech 17 čokoládiček najednou – být na jejím místě), ale p.p. John se rozhodl ocenit její příkladné chování a Garitě jednu nerozbalenou narozeninovou čokožabku nechal navíc. A tak došlo ke stěhování jedné z těch odčarovaných žabek zase zpátky modré oslavenkyni za odměnu.
Tak se stala Garita patrně jediným magičem v historii školy, který k narozeninám dostal sedmnáct balení čokoládových žabek najednou a v konečném součtu zisků z nich získal celkem dvě karty.
Prof. Werewolf si na odchodu spokojeně mumlal, že se s těmi časovými nejasnostmi v noci v době rozesílání narozeninových balíčků bude muset něco udělat a že se koneckonců hned pozná, když přijde na věc, že je někdo z modré koleje, protože se hrdě přizná a nesní všechnu čokoládu najednou.
Zato Garita zaručeně až do večera musela zvědavcům vysvětlovat, že být napadena zákeřným čokožabím spamem není zdaleka tak příjemné, jak by se mohlo na první pohled zdát.