Smítko podzimu

| Vydáno:


Jen smítko, smítečko ráda bych měla,
štěstí je pryč, snítka uletěla.
Jen slunce sluníčko bych chvilku chtěla,
nade mnou mraky a v kůži včela.
Ta včela jsi ty a já jsem tvá kytka,
bereš si všechno a nedáváš nic.
A já jsem pak zvadlá, smutná a němá,
schovám se podzimu do plískanic.

Published by

Anseiola Jasmis Rawenclav (Z)

Autorka je kousavá potvora, která občas překoná svou lenost a něco napíše. To, že se blíží, poznáte podle jejích vrzajících kostí. Historici stále marně pátrají po jejím rodném listu.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *