Dnes se vydáme za Masaji. Masaje určitě znáte, jsou to takoví ti dlouháni, ale možná nevíte, že jsou to i kouzelníci. Vydáme se za nimi do Afriky a uvidíme, jak si žijí, a s pár z nich si i popovídáme. Zjistíme informace o šamanských kouzelnících a poznáme jejich umění.
Po náročné cestě kouzelnickou autobusovou linkou jsem se konečně dostal do míst, kde žijí Masajové, a po chvíli cesty jsem se konečně ocitl v pralese poblíž vesničky Masajů. Domy tu jsou prosté, stěny jsou ze dřeva a střecha ze slámy, ale vypadá to, že místnímu obyvatelstvu to nevadí, jsou více než spokojeni. Když jsem se začal vyptávat po hlavním šamanovi tohoto kmene, tak jsem bohužel nikomu nerozuměl, protože jejich složitou řeč neovládám. Ale naštěstí jsem našel někoho, komu jsem aspoň trochu rozuměl, a ten mi začal překládat, co mi ostatní Masajové říkají. Samozřejmě to nebylo zadarmo, musel jsem mu slíbit, že mu dám ochutnat nějaká jídla z naší země, ale to nebude problém, něco jsem si s sebou nabalil a stejně chci ochutnat jejich jídlo, takže bych tohle asi nestihl sníst.
Když už jsem konečně našel hlavního šamana, který byl celý pomalovaný nějakými barvami a kouřil dýmku, začal jsem se ho vyptávat.
Blake Towerell: Zdravím vás, ó mocný šamane. Jak se vám v této zemi vede?
Šaman Huangche: Já tě také zdravím, vidím, že přicházíš z velké země. A jak se nám vede? Ale dobře, to víš, úroda bude už za chvíli, trochu jsem ji urychlil. – mrkne – Vše je v naprostém normálu, kmen je spokojený, máme dost jídla, máme skvělé lovce a taky šamany. Bohové jsou tento rok shovívaví, je to jeden z nejúrodnějších roků, co jsem zažil, a doufám, že podobných roků bude více! A mimochodem, nechceš si dát se mnou dýmku?
Blake Towerell: Ale určitě si dám dýmku. (Slyšel jsem, že je to v těchto kmenech slušnost, tak radši nebudu odmítat) – po vyzkoušení dýmky se rozkašle –
Šaman Huangche: – směje se –Tak koukám, že je to na tebe silné. Asi jsi zvyklý na něco jiného.
Blake Towerell: No, víte, v naší zemi je zakázáno kouřit, než dosáhnete dospělosti. Jaká je náplň vaší práce v tomto kmeni?
Šaman Huangche: Teda, vy máte hloupé zákony, pokud se nemýlím, tak u vás je věk dospělosti 18 let, no to si ještě počkáš. Moje hlavní náplň práce je zrychlování úrody, vždycky ji očaruju a pak plodiny rostou rychleji a kmen má více jídla. Také jsem umělec. Rád kreslím nějaké obrazy a tetuji lidi pomocí svého magického umění. To už je tak pozdě? Nechceš jít na naši dnešní hostinu? Zvu tě!! – usměje se –
Blake Towerell: Milerád půjdu! Už se těším, až ochutnám nějaké vaše místní speciality.
Tak jsem se se šamanem vydal do středu vesnice, kde je velké ohniště, na něm se už opékalo nějaké velké zvíře. Všude okolo byla na listech položena spousta různých exotických plodů. Rozeznal jsem nějaké datle, ale to je tak všechno, co jsem poznal. Mezitím jsem, než se opeče to velké zvíře, vytáhnul nějaké domácí řízky a rozdal je Masajům, kteří si na nich velmi pochutnali. Nesměl jsem zapomenout ani na svého tlumočníka, tomu jsem věnoval jeden velký, a ten vypadal nadmíru spokojen. Začal jsem ochutnávat všelijaké plody a většina z nich mi velmi chutnala.
Než bylo zvíře opečeno, tak se konal takový tanec. Celý kmen poskakoval a tančil nějaké místní tance. Já jsem seděl opodál a pozoroval jsem je. Najednou mě někdo chytil a vytáhl mě k tanci. Zrovna se všichni chytili do jednoho kola a začali nějak kopat nohama, tak jsem se k nim přidal. Po dlouhém tančení jsem byl úplně vyřízený. Pak mě ještě k sobě vzal šaman Huangche a pomaloval mě nějakými barvami. „A teď vypadáš jako pravý Masaj,“ prohlásil. Obřad byl tak dokončen a mohli jsme se vrhnout na jídlo. Podávalo se nějaké velké zvíře na datlích. Bylo to vynikající, zapomněl jsem ale požádat o recept.
Po hostině jsem se šel vyspat do jednoho z masajských domů. Když jsem se ráno probudil, tak už všichni byli vzhůru a pracovali – a to jsem se divil, bylo teprve šest hodin ráno místního času a oni už jsou vzhůru. Tak jsem se s Masaji rozloučil, oni mi ještě darovali dřevěnou sošku, která má čestné místo na mé poličce. Já jim na oplátku dal Bajky barda Beedleho, ujistil jsem se, že najdu v jejich vesnici někoho, kdo to dokáže přečíst. A rozloučil jsem se.
Výprava byla nadmíru povedená, poznal jsem nové lidi a ještě si dovezl místní umění, ochutnal jsem masajská jídla. Doufám, že se za nimi ještě někdy podívám!
Pro Denní věštec
Blake Towerell