Náruživé karbaníky poznáte podle epesního čmoudového make upu, který je mezi fanoušky Řachavého Petra velmi ceněný a oblíbený.
„U Čmouda v Prasinkách“ je vzduch hustý tak, že by se dal krájet. Atmosféra jiskří. V přítmí sem tam zasvítí oči hráčů a hráček, odkryje-li jejich soupeř nevědomky jejich vytoužené karty. A vzápětí karetními stolečky otřese parádní BANG doprovázený ještě parádnějším černým kouřovým hřibem namířeným přímo do obličeje kouzelníka, který odkryl vy-víte-kterou-kartu…
Výbuch je prý navíc tím větší, čím více jste zapáleni pro hru.
Zálibu ve hraní této hry si snadno můžete vypěstovat v překvapivě krátkém čase. Je velmi návyková, ale přesto ji kouzelníci vesměs přicházejí na chuť postupně.
Ani já nejsem výjimkou. Dobrovolné setrvávání v nevětraných, špatně osvětlených místnostech za účelem hraní karetních partií s vysoce explozivním materiálem, jsem po pravdě zprvu vůbec nechápala a shledávala toto hobby nanejvýše podivným.
Ale to jen do té doby, než jsem pořídila vlastní balíček karet. Jedno odpoledne v onom hráčském doupěti, kam jsem původně zamířila ze zvědavosti, abych zjistila, co na tom ti lidé sakra mají, mne dokázalo velmi poznamenat na duši.
Nejprve jsem začala vnímat různé druhy čmoudu. Hustý / hutný / neprůhledný / lehce štiplavý /slabší / sloupec čadivého dýmu / mlžná clona / extra bohatý na saze… to je jen zlomek toho, co vám kvalitní karetní sady mohou nabídnout. A počala jsem si jich postupně cenit, neboť právě ty jsou odrazem vaší hry.
(Budete-li hráti jako ponocní, pak se dočkáte leda slabého pšouku, zato výbuch extra bohatý na saze svědčí o mimořádně povedené hře. Prokleté a od přírody zlomyslné balíčky nechme prozatím stranou, ty jsou mnohem zákeřnější.)
Poslední jmenovaný druh čmoudu, extra bohatý na saze, je mezi zasvěcenými obzvláště oblíben, protože dokonale vytváří správnou hráčskou image, slangově zvanou SAZE-V-KSICHTĚ.
I tomuto trendu jsem již stihla podlehnout, a proto tváře růžové a hebké jako broskvičky již delší dobu nepokládám za ideál krásy.
V současné době hlubokomyslně dumám a hloubám nad tím, jak si své milované šmoulí karty poznačit, aby si ti zatracení šmoulové nebyli všichni tak moc podobní a aby nebyli tak moc stejně modří; a lépe se mi pamatovali.
Zkrátka propadla jsem karbanu…
nezklamala 🙂 – Gita opět nezklamala 🙂 dokazuje, že je široko daleko nejlepši redaktorkou DV, její články jsou vtipné, aktuální a co hlavně, s pointou 🙂
více takovych 🙂 prosím 🙂